Co se vám za ty dva a půl roku povedlo a jak byste zhodnotila své dosavadní působení?
To by měli spíše zhodnotit návštěvníci galerie. Měli jsem určitý handicap, že rok 2020 a 2021 byl ve znamení covidu a lockdownu, a to šlo proti záměru galerii otevřít. První výstavu jsme zahajovali bez návštěvníků. Ale pak návštěvnost začala stoupat a dá se snadno statisticky vyhodnotit, že se nám povedlo návštěvníky přilákat, jak jsme si předsevzali.
Těší mě, že si sem našli cestu i lounští návštěvníci, kteří tu nikdy předtím nebyli, a objevují, co mají ve městě. Rozhodně se podařilo vyvrátit tvrzení, že Lounští galerii odmítají. Dům většinu domácích návštěvníků fascinuje a jsou z něj nadšení. Sami se diví, jak mohli nevědět, že se tak jedinečná stavba v Lounech nachází. I přes všeobecný pokles návštěvnosti kulturních institucí návštěvnost v GBR stoupá. Loni sem zavítalo přes pět tisíc návštěvníků. Z tohoto úhlu pohledu jsem spokojená.
Je galerie otevřena i dětskému publiku? Jak s ním pracujete?
Určitě ano. Jdeme cestou spolupráce se školami, protože právě děti a jejich zážitky u nás jsou jedním ze způsobů, jak se dostat víc do povědomí rezidentů. Nabízíme edukační a animační programy pro školy i veřejnost. Děti si například velmi oblíbily instalaci simulátoru krajiny Sand Box, což byla v podstatě interaktivní hra s pískem. Děti opakovaně chodily s rodiči, a když jsme ho deinstalovali, sklidilo to velkou nevoli. Ale už pro ně opět něco chystáme. V galerii máme místo pro vznik nového edukačního prostoru s kreativními aktivitami pro děti s rodiči i pro školní skupiny. Jedinou starost nám dělají rodiče, kteří sice svým dětem dopřejí návštěvu galerie, ale nevedou je k tomu, že galerie je velmi speciální místo a ne hřiště. S velkou nevolí pak nesou jistá omezení, aniž si uvědomují, že se pohybují mezi uměleckými artefakty značné ceny.
Případ padělků v galerii policie odložilaPolicie začala prověřovat podezření na možné padělky v Galerii Benedikta Rejta před rokem. Podle zjištění kriminalistů o falza jde, ale není koho stíhat, stopy vedou do zahraničí. Policie proto případ odložila. „Nebyla zjištěna konkrétní osoba, proti které by bylo možné zahájit trestní stíhání,“ potvrdila policejní mluvčí Ilona Gazdošová. Podle ní bylo prověřováním zjištěno, že k padělání děl nedošlo na území České republiky, neboť veškerá falza byla dovezena z Itálie. „Osoba, od níž byla díla převezena do České republiky, je Ital, který měl celou sbírku ve svém bytě v Miláně. Tato osoba je však nekontaktní a není znám její současný pobyt,“ dodala Gazdošová. Čeští kriminalisté svá zjištění předali italské policii. |
Aktuálně tady probíhá výstava Konstruktivní tendence – Mezi napětím a křehkou stabilitou, která se vrací nejen k tomuto uměleckému stylu, ale odkazuje také na počátek lounské galerie v 60. letech minulého století. Výstava má velký ohlas. V čem je její působivost i po tolika letech?
Je to velmi dobře připravená výstava, na které s námi pracoval externí tým s kurátorem Pavlem Kapplem a autorem výstavního řešení Tomášem Svobodou. Důvod, proč budí takový zájem, je ten, že sbírka, kterou zakládal první ředitel galerie Jan Sekera, byla a stále je naprosto výjimečná. V Lounech v šedesátých letech minulého století vznikla nebývalá tvůrčí skupina, ve které nechyběli Zdeněk Sýkora, Kamil Linhart, Vladislav Mirvald.
Stejně jako další umělci v Československu a ve světě byli oslněni novým viděním světa (zrod výpočetní techniky a využívání technologií, pozn. red.) a z krajinomalby přešli prakticky rovnou do abstrakce. Abstraktní díla vizualizace matematických a kombinatorických funkcí v sobě nesou náboj velkého pionýrství a odvahy, což jsou kvality, které oslovují návštěvníky i dnes.
Pojďme se vrátit k vašim začátkům v galerii. V souvislosti nejen s vaším nástupem, ale i dalších nových ředitelů do krajských muzeí a galerií část veřejnosti kritizovala Ústecký kraj za provedení konkurzů. Navíc se někteří lidé těžko smiřovali, že skončila vaše předchůdkyně. Sama budova a provoz galerie nebyly v nejlepší kondici. Podařilo se vám problémy vyřešit?
Dala jsem si předsevzetí nejdříve zjistit, jak to tady vypadá, a pak teprve zvolit strategii. Interní audit odhalil několik ohnisek problémů, jež jsme postupně řešili a některé stále dořešujeme. Jsou to třeba zastaralé technologie, které měníme. Kompletně jsme také řešili depozitář, kdy sbírka byla nevhodně uložena v hlavní budově galerie místo v depozitáři, který prošel před pár lety rekonstrukcí. Jestli někdo očekával kolmý start, tak ten jsem neslibovala a ani to nešlo, protože bylo kvůli covidu zavřeno. Myslím si, že s každou novou výstavou se ukazují další výstavní možnosti galerie. Drobnými kroky docházíme k normálnímu fungování a je to díky dobře vykonané práci celého nového týmu.
Dlouho schované poklady. Galerie po 55 letech vystavuje konstruktivní umění |
Po vašem nástupu jste začala prověřovat podezření, že v galerijní sbírce jsou falza. Pochybnosti jsou u souboru více než 60 děl ruské avantgardy, které galerie nakoupila v letech 2015 až 2017 za částku ani ne šest milionů korun. Co se kolem toho nyní děje?
Policejní vyšetřování bylo uzavřeno, nikoliv však skončeno. Přestože expertiza radiokarbonovou metodou prokázala nepravost jednoho zkoumaného díla, na analýzu šesti desítek dalších nejsou prostředky. Stopa za padělateli vede do Itálie a je otázka, zda někdy dovede pátrání ke skutečnému odhalení. O výsledku šetření zpravíme našeho zahraničního experta a zřizovatele. Budeme jednat o dalším postupu.
Jisté je, že nákup těchto děl byl neuvážený a podezřelý už z toho důvodu, že cena jednoho originálu suprematistického díla se pohybuje ve výši, za kterou bylo v našem případě zakoupeno šedesát tři děl. Každému soudnému člověku tato matematika dojde. Díla byla zakoupena bezprostředně po mezinárodní skandální výstavě v italské Modeně v roce 2014, kde, jak se ukázalo, byly místo originálů vystaveny rovněž padělky. Podobná díla se pak nenadále objevila v nabídce aukčního domu v Brně, kde je zakoupila Galerie Benedikta Rejta neodborným postupem bez znaleckých posudků. Díla prozatím zůstanou ve sbírce s označením falza.
V galerii pracuje řada nových tváří. Kolik máte zaměstnanců?
Počet zaměstnanců se zdvojnásobil, protože nebylo možné v tom původním úzkém týmu naplňovat všechny funkce veřejné instituce, které se od galerie očekávají. Jednak zde došlo k přirozené migraci lidí na postech průvodkyň, což je velmi náročná práce a vykonávat ji dlouho není snadné. Doplnil se odborný tým, máme správce depozitáře, nedávno jsme přijali kolegyni na PR pozici, protože práce s publikem je velmi důležitá, máme nového správce budovy. Přesto jsme velmi malý, ale dělný a spokojený kolektiv 14 zaměstnanců.
Rozpočet galerie byl v době vašeho nástupu devět milionů korun, což není moc. Podařilo se vám zřizovatele Ústecký kraj přesvědčit o navýšení?
Tehdejší rozpočet byl extrémně nízký a za takových podmínek se galerie provozovat opravdu nedala. Dnes máme rozpočet přes 14 milionů korun. Cokoliv galerie potřebovala, tedy havarijní opravy či nové osvětlení, zřizovatel promptně reflektoval a prostředky našel.
Máte finance i na nákup děl do sbírky?
Nerada bych mluvila o konkrétní částce. V loňském roce investiční prostředky na akvizice chyběly, v tom letošním to vypadá daleko lépe. Navíc se chystáme žádat o další prostředky ze znovu otevřeného akvizičního fondu ministerstva kultury. Máme sbírkotvornou koncepci a strategii, že chceme z každé výstavy, která není sbírková, nakupovat vybraná díla a s letošním příspěvkem se nám ji daří naplňovat.
Spolupracujete i s jinými galeriemi?
Galerie Benedikta Rejta byla v odborných kruzích bohužel známá tím, že velmi často dělala obstrukce při půjčování uměleckých děl z vlastní sbírky. Dnes už tomu tak není. Kurátoři zde mají otevřeno a výpůjčky jsou samozřejmou součástí běžné praxe. Dokážeme na požadavky reagovat velmi rychle, zájem o naše díla je značný. Pro lepší dostupnost odborných informací o obsahu sbírky začínáme s digitalizací, zkrátka nastavujeme procesy tak, aby GBR splňovala standardy moderní sbírkotvorné instituce. S partnerskými galeriemi zřizovanými Ústeckým krajem – v Roudnici a Litoměřicích – jsme rovněž v přátelském vztahu.
Příští rok by se měla na základě smírčí dohody, která uzavřela několikaletý soudní spor mezi galerií a majitelkou zámku v Peruci, otevřít zrekonstruovaná síň Emila Filly v jižním křídle této památky. Stihne se to?
Nemám indicie, že by se tak nestalo. Vše nasvědčuje tomu, že se síň na začátku letní sezony otevře. Již brzy se začnou kurátoři věnovat přípravě nové expozice. Chceme se co nejvíce přiblížit k podobě dokumentující Fillův zdejší pobyt. Dohoda s majitelkou a s Nadačním fondem Emila Filly navíc otevřela prostor pro další spolupráci nad rámec smírčích dohod.
Chystáte letos v budově lounské galerie nějaké zásadní investice?
Probíhá oprava systémů elektronické požární signalizace a elektronického zabezpečovacího systému. Naplánovaná je rekonstrukce předpolí galerie, která bude řešit zatékání dešťové vody a bude spočívat ve výměně dřevěného roštu a nové izolace pod ním. Dobrou zprávou je, že budova je staticky stabilní. V minulosti se spekulovalo o statické stabilitě objektu, expertizy ovšem nic takového nepotvrdily. I spodní dvě patra, která byla v minulosti pro veřejnost uzavřena, jsou v pořádku a v letní sezoně probíhají výstavy ve všech čtyřech podlažích.
Stávající výstava skončí v dubnu. Následovat bude výstava Krása. Co si pod tím máme představit?
Jde o první díl trilogie výstav KRÁSA – HRA – DUŠE, která se věnuje tématu vztahu umění a duševního zdraví. Dnešní společnost je konfrontována s psychickými problémy víc než kdykoliv dříve. Reflektujeme bolestivé společenské téma a připomínáme, že umění má ozdravnou schopnost a zásadní roli v „péči o duši“. Nebudeme návštěvníkům prezentovat nějaký náš koncept krásy. Výstava bude oslovovat všechny smysly a bude poskytovat dostatek prostoru pro vlastní kontemplaci návštěvníků. Součástí expozice bude i olfaktorická instalace, která pracuje s fenoménem vůní, což je velmi moderní kurátorský trend.
Na výstavě spolupracujeme s Centrem pokročilých studií mozku a vědomí Národního ústavu duševního zdraví pod vedením předního neurovědce a psychiatra Jiřího Horáčka. Dalším partnerem výstavního projektu je Tanec Praha, spolupracující na rezidenčním programu tanečníků a performerů.
