Archiv je prozatím pro badatelskou veřejnost uzavřen, stále totiž probíhá stěhování dokumentů z původních prostor. Pracoviště by mělo být otevřeno za několik měsíců.
 |
Objekt, který má tvar kvádru z železobetonu a nenajde se v něm jediný zakulacený roh, zvenku připomíná betonový bunkr. Vždyť také na jeho stavbu bylo použito 3 133 kubických metrů betonu.
„Budova byla postavena primárně jako depot. Veškerá funkce je tedy podřízena hlavnímu účelu, a to bezpečnému uložení co největšího množství materiálu,“ uvedl ředitel archivu Jan Mareš s tím, že lounské archivní dokumenty zaberou jen zlomek z celého úložného prostoru.
„Já sem přestěhuji kolem 2,5 kilometru archiválií. Zbytek prostoru je jako záložní pro celé severní Čechy, postupně tam budou ukládány archiválie, které je nutné uchovat po dokončení jejich digitalizace,“ doplnil.
V budově je kvůli správnému uložení archivních materiálů použit moderní klimatizační systém. Udržuje optimální teplotu vzduchu a jeho vlhkost pro různé typy uloženého materiálu i pro různé prostory. Poháněn je speciálními tepelnými čerpadly.
„Je zde 16 hlubinných vrtů o hloubce 110 až 130 metrů, díky nimž se celá budova chladí a vytápí zároveň. Každá místnost je samostatně regulovatelná. V trezoru, kde jsou uloženy citlivé listiny, pergamenové knihy, filmy, je teplota kolem 15 stupňů. Zbytek depotu má teplotu mezi 16 až 18 stupni a kancelářská část je nastavena na 21 stupňů Celsia. Vše hlídá počítač. Technologickým srdcem budovy je strojovna,“ popsal ředitel.
O takových podmínkách si lounští archiváři mohli donedávna nechat jen zdát. Doposud totiž sídlili na dvou adresách ve městě. Jednou z nich byla Daliborka na Mírovém náměstí, což je jeden z nejstarších domů ve městě. Další archiválie byly uloženy v bývalé synagoze v Hilbertově ulici.
Obě budovy ovšem dlouhodobě nevyhovovaly jak po technické stránce k ukládání historických dokumentů a listin, tak kapacitou.
„Když to porovnám, je to úplně jiný svět. Trochu šok, ale snadno vás přesvědčí výhody nového objektu. Jsou to stabilní klimatické podmínky, dostatek přirozeného světla – celý objekt je orientovaný na sever. Příjemný je také výhled na zeleň, jsou zde zelené střechy,“ zmínil Mareš.
Přesun dokumentů potrvá roky
Nová budova se skládá ze dvou propojených samostatných objektů a je rozdělena do tří uživatelských zón – pro badatelskou veřejnost, dále pro zaměstnance archivu a technické zázemí a třetí část tvoří depozitář.
Právě depozitář zaujímá největší prostor, rozkládá se hned ve třech patrech. Každé z nich má úctyhodný rozměr 50 × 20 metrů. Ve spodním patře, které je částečně zahloubeno do země, se nacházejí posuvné regály. Vejde se do něj zhruba osm kilometrů dokumentů.
„Přízemí je koncipováno na nejvyšší nosnost. Regálový posuvný systém pojme obrovské množství materiálu. Další dvě patra jsou zatím prázdná, v budoucnu tam budou umístěny stacionární regály,“ popsal Mareš.
Zatím je úložná část archivu téměř prázdná. Přestěhován byl zatím jen zlomek dokumentů z bývalého sídla archivu. Než tady bude zbytek archiválií uložen, musí být vyčištěny.
„Jedna pětina je nyní v Národním archivu v Praze na dezinfekci. Předpokládám, že do půlky tohoto roku by část mohla být zpátky. Větší část, zhruba dva kilometry archiválií, je stále uložena v synagoze, kde bude depozitář provizorně ještě nějakou dobu,“ vysvětlil Mareš s tím, že přesun s čištěním těchto dokumentů by měly trvat několik let.
