Nevelký pozemek kolem domu má do ocenění „zahrada měsíce“ hodně daleko. Přesto je pro Petra Globočníka jeho současná podoba důvodem k radosti.
„Už obejdu dům úplně v pohodě, aniž bych se musel prodírat křovím. Jo, tady člověk pozná, co to znamená radovat se z maličkostí,“ směje se, zatímco očima hledá vyčuhující hřebíky a opatrně dosedá na uvolněná prkna lavičky.
Mezi lidmi jsou tu hrozné bariéry. Já jsem pro místní gadžo, tak to prostě je. Budujeme vzájemné vztahy, které jsou z obou stran pořád ještě hodně křehké.
