Letošní rok je pro sběr velmi příhodný, zejména bukvic je nadúroda. Nastal totiž takzvaný semenný rok. Lesníci si na pomoc při sběru vzali sítě, které rozmisťují pod kmeny vybraných dřevin.
„Sítě spadaná semena chrání před zvěří, která by je sežrala. Přidáváme i jiná odpuzovadla, například lidské vlasy, a samozřejmě nám sítě také usnadňují sběr,“ řekl lesní správce Národního parku České Švýcarsko Robert Mareš. Sítě budou ve vybraných lokalitách pravděpodobně do konce října, možná až do začátku listopadu.
Semenný rok je nutné využít ke sběru, nemusí se totiž opakovat dalších pět až šest let. V nesemenné roky strom odpočívá a sbírá sílu na další semenný rok. „Neznamená to, že by mimo semenné roky neměl jediný žalud nebo bukvici, ale dají se počítat na kila. Zato v semenném roce je z jednoho buku až tři sta kilo bukvic,“ dodal Mareš.
V minulosti tvořil buk v parku více než půl lesního postu
Semena správci sbírají do kyblíků zpravidla jednou za dva dny, záleží na počasí. Pak je uskladní v semenářském podniku, který jim z nich vypěstuje nové sazenice dubů a zejména buků. „Bukvice i žaludy mohou být uskladněné až tři roky a my věříme, že z nich budeme mít až milion sazenic, které použijeme k výsadbě po celém parku,“ doplnil Mareš.
Buk v oblasti národního parku v minulosti tvořil 56 procent lesního porostu. Už před staletími ho ale začali lidé likvidovat. Tvrdé dřevo používali nejen k vytápění, ale v oblibě ho měli i skláři, kteří z něho vyráběli formy pro své výrobky. Tvrdé dřevo jim sloužilo také jako palivo do sklářských pecí.
„I když před staletími nebyla výsadba tak masivní, občas místo buků, dubů nebo jedlí dosadili smrky. V 19. století se ale začalo na území Českého Švýcarska hospodařit intenzivně, smrk rychle rostl a dřevo se používalo v nejrůznějších průmyslových odvětvích,“ vzpomněl historii lesník. Smrk je totiž takzvané rychlé dříví. Zatímco kubík bukového dřeva roste 150 let, smrkového o padesát méně.
Smrkové monokultury proto vytlačily nejen buky, ale například i jedle a duby. Dnes smrk lesáci intenzivně kácí a nahrazují ho původními dřevinami. Nedělají však holiny, les spíše prosvětlují tak, aby zde mohl začít růst i původní podrost, tedy traviny, mechy nebo také borůvčí.
Pomoc odborníků je třeba, přirozený obnova se daří ztěžka
„Buku zbylo na území parku jen asi šest procent, chceme samozřejmě poměr obrátit, proto smrk i další uměle vysazené dřeviny, třeba vejmutovku, kácíme. Kromě strmých tzv. inverzích roklí, kde je smrk pánem, půjdou proto sazenice do celého parku,“ řekl lesní správce.
Les v národním parku pomoc odborníků potřebuje. Přirozená obnova se totiž daří jen pomalu a ztěžka. „Může za to suché počasí, stromy se sice samy přirozeně snaží obnovovat, ale vyrostou do ročních malých stromečků, které mají mělký kořenový systém. V létě pak zpravidla uschnou,“ vysvětlil Mareš.
Lesáci proto uměle vypěstované asi roční sazeničky budou sázet hlouběji tak, aby se kořeny dostaly k vodě a stromek nezaschnul. Přeměna smrkových monokultur na přírodě bližší lesy, které nebudou závislé na lidské péči a budou naopak moci být ponechány samovolnému vývoji, proto patří v Českém Švýcarsku k hlavním cílům správy národního parku.
