O člověku, za kterým chodí k nemocničnímu lůžku „na kus řeči“, ví často víc než jeho rodina.
„Pro nemocné jsme ucho, které je vyslechne. Lidé, hlavně ti vážně nemocní, se mnou často otevírají témata, se kterými nechtějí svoji rodinu zatěžovat nebo jí ubližovat. Jde o téma bolesti nebo témata spojená s umíráním a se smrtí. A velmi často se setkáváme s tím, že se nás pacienti ptají, jak je to se smrtí a co bude po ní,“ říká Zbyšek Jonczy, kaplan a koordinátor duchovní služby v Krajské zdravotní, společnosti, pod kterou spadá sedm nemocnic v Ústeckém kraji.
Nejsme bezemoční supermani, kterých se nic nedotkne. Příběhy některých pacientů si nesu roky.