Na první pohled vypadá jako dva velké paneláky spojené k sobě přístavbou, rozhodně však není fádní jako běžné obytné domy. Litvínovský Koldům, který byl postavený v letech 1948 až 1950 podle návrhu architektů Václava Hilského a Evžena Linharta, je funkcionalistický unikát. Ve své době měl naučit obyvatele žít kolektivně, řadu činností měli vykonávat společně – třeba se stravovat v obří jídelně. Dům měl i svoji mateřskou školu, prádelnu a samoobsluhu. V dobách své největší slávy nabízel moderní bydlení s řadou vymožeností.
Okolnosti jeho vzniku, dávnou slávu i výpovědi obyvatel přináší publikace místního novináře Jana Beneše nazvaná jednoduše Koldům v Litvínově. „Moc mě zajímalo, jak se v takovém domě skutečně žilo. Našel jsem odborné články, ale nezodpovězené otázky zůstávaly. Tak jsem začal zpovídat pamětníky,“ vysvětluje, co ho vedlo k napsání knihy. Po 70 letech se tak unikátní stavba dočkala knižního zpracování.
Co se vám honilo hlavou, kdy jste poprvé uviděl litvínovský Koldům?
Poprvé jsem kolem Koldomu projel někdy na samém konci devadesátých let. Zaujala mě monumentalita stavby. Myslel jsem v první chvíli, že jde o nemocnici. O tom, že jde o kolektivní dům a že něco takového vůbec někdy existovalo, jsem neměl tušení. Tím, že jsem v Litvínově nežil, nechal jsem údiv údivem a víc se o Koldům nezajímal. Až v roce 2017, když jsem se přistěhoval do Litvínova, jsem se v rámci své novinářské práce dostal do jeho blízkosti a poprvé vešel dovnitř. Občas jsem o něm promluvil se známými.
Jaká byla vaše motivace k napsání knihy?
Moc mě zajímalo, jak se v takovém domě skutečně žilo, jestli fungovaly všechny ty vymoženosti, kterými stavba disponovala. Hledal jsem literaturu, která by dala odpovědi na mé otázky. Našel jsem ale jen odborné články, které sice byly zajímavé, ale odpovědi nedávaly. Když jsem pak zjistil, že v domě stále ještě žijí původní obyvatelé z padesátých let, říkal jsem si, že tuhle paměť nemohu nechat zmizet. Tak jsem začal pamětníky zpovídat. Na začátku tedy byla touha dozvědět se o životě v Koldomě co nejvíc.
Koldům v LitvínověVýstavba proběhla v letech 1947 až 1957. Celkem je zde 352 bytových jednotek (80 bytů 1 + kk, 172 2 + kk a 100 3 + 1). Nacházejí se v bočních křídlech. |
Jaké byly nejzajímavější informace, které jste při svém výzkumu objevil?
Bylo jich spousta. O tom, že v domě fungovaly informátorky, které byly v podstatě něco jako recepční. Výpovědi o tom, jak fungoval v domě obchod, prádelna, školka a jesle, ale třeba taky to, že každý byt měl skříňku na malý nákup. Nájemník ráno odevzdal nákupní seznam informátorce, a když se vrátil z práce domů, nákup našel ve skříňce u svého bytu. Šlo o zaměstnance chemičky v Záluží, které Koldům patřil. Útratu za nákup nájemníkům strhli z výplaty. Zajímavé i smutné bylo zjišťování ohledně požáru středního traktu v osmdesátých letech.
22. prosince 2016 |
Jak byste charakterizoval význam Koldomu pro Litvínov?
Myslím si, že by bylo velmi těžké hledat v Ústeckém kraji město velikosti Litvínova, které by bylo tak architektonicky zajímavé a pestré. Velmi zajímavá je čtvrť Osada, kterou nechali postavit Němci během války pro zaměstnance chemičky. Původně měla sahat až do svahů Krušných hor. Hned vedle Osady postavili po válce Koldům a v šedesátých letech v centru města Hotelový dům. V Litvínově je barokní zámek, radnice z třicátých let a najdeme tam i viditelné výrazné stopy architektury devadesátých let. Koldům je ale svým významem nejzásadnější. Je největší stavbou svého druhu v Česku a po světě bychom podobně významných domů napočítali možná na prstech obou rukou. Koldům je nebo by měl být jednou z největších atrakcí města.
Kolik z prvních nájemníků tady stále žije?
Nedokážu to říct přesně. Jde většinou o seniory, kteří se do domu přistěhovali se svými rodiči, když byli dětmi. Řada jich proto už nežije, anebo žijí jinde. Já vím asi o třech, ale dost možná jich bude víc. Nejvýraznější je Bohumil Drexler. Jeho rodiče patřili mezi první nájemníky domu, chodil tam do školky, pak se v tamní restauraci vyučil a v devadesátých letech byl ředitelem tamního hotelu. Teď dělá v Koldomě správce, takže zná každý kout a ví o domě úplně všechno. Je to dobrý duch Koldomu. Hrozím se toho, co bude, až Bohouš nebude. Nikdo nezná Koldům tak dobře jako on.
Koldům, chloubu socialismu, prolézal už jako dítě. Teď tam dělá správce |
Jak se životy těch prvních nájemníků změnily od doby, kdy se do Koldomu nastěhovali?
Tak jako se mění životy jiných lidí. Bydlet v Koldomu byla v padesátých letech výsada. V bytech bylo topení v podlahách. V domě fungovala spalovna odpadu, nemuselo se chodit vynášet odpadky ven z domu. Široké chodby a mezonetové byty. Musel se dodržovat domovní řád, například nikdo nesměl chovat žádné zvíře, ani papouška. Lidé byli pyšní na svůj dům pro jeho výjimečnost. Ta se ale v dalších desetiletích ukázala jako nevýhoda. Časté poruchy zařízení, které komunistický systém nedokázal rychle a kvalitně opravit. Na konci osmdesátých let netěsnila okna, výtahy byly poruchové a tak dále. Koldům tak, jak fungoval, zničil už zmíněný požár. Po něm přestala fungovat rozlehlá restaurace, kde se konaly odpolední čaje s hudbou, zmizela školka i jesle a další služby. Z Koldomu se stal „obyčejný panelák“.
V 90. letech dům značně upadal, ve společných prostorech přespávali bezdomovci. Jak vidíte jeho budoucnost?
Devadesátá léta skutečně byla pro nájemníky peklem. Obzvláště pro ty původní, kterých bylo v té době v domě docela dost. Úzkostlivá péče o dům byla minulostí. Město nemělo peníze na opravy. Odešly informátorky a z domu se stalo ležení pro bezdomovce, zloděje a prostitutky. Teď už je v domě zase klid. Tak jak odešla divoká devadesátá léta a společnost se snad kultivovala a uklidnila, tak se stabilizoval i život v Koldomě.
Pořád ale platí, tak jako v každém domě, že stačí pár nájemníků, kteří budou bezohlední, a peklo znovu nastane. Vždyť v tom domě žije necelá tisícovka lidí, to je malá vesnička! K tomu si připočtěte stále původní stoupačky. O havárie a drobné technické problémy není nouze. Takže budoucnost Koldomu bych hodnotil podle toho, jak se o něj bude starat jeho vlastník. Obytná křídla vlastní bytové družstvo Krušnohor a střední trakt město Litvínov. Věřím a doufám, že si oba vlastníci budou vědomi toho, o jak významnou stavbu jde, a podle toho se k ní i nadále budou chovat.
