Mezi nejčastější onemocnění, která klíšťata přenášejí, patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Obě mohou být nebezpečná, pokud nejsou včas rozpoznána a adekvátně léčena. Zatímco borelióza je bakteriální onemocnění, u kterého dobře fungují antibiotika, encefalitida je virového původu a žádná specifická léčba neexistuje – kromě prevence v podobě očkování.
„Za letošní sezonu jsme zatím hospitalizovali 18 pacientů, kteří byli přijati buď s klíšťovou encefalitidou, nebo s nervovou formou boreliózy. Ve třech případech se infekce projevila obrnou lícního nervu, dvakrát došlo k ochrnutí horní končetiny,“ říká Pavel Dlouhý, primář infekčního oddělení ústecké nemocnice. Dodává, že loni bylo hospitalizací celkem 46 a rok předtím 33.
Přibývá ochrnutí po přisátí klíštěte. Virus ničí nervové buňky, varují lékaři |
„Momentálně máme šest pacientů s klíšťovou encefalitidou, jeden z nich leží v bezvědomí na jednotce intenzivní péče. Bohužel stále vídáme, že lidé očkování podcení, a přitom se pravidelně pohybují v přírodě,“ upozorňuje lékař.
Podle dat, která má primář k dispozici, bylo za prvních šest měsíců letošního roku v Česku hlášeno 1 313 případů boreliózy a 167 případů encefalitidy. To je víc než za celý loňský rok, hlavní sezona přitom ještě nekončí. Infekce přenášené klíšťaty totiž vrcholí ve dvou vlnách – v období od dubna do června a od září do října. V této době je vlhko a mírné teploty, které klíšťatům svědčí.
„Čísla budou ještě stoupat. Zkušenost ukazuje, že řada případů se nahlásí až se zpožděním nebo se objeví v druhé polovině roku,“ potvrzuje Dlouhý.
Klíšťata jsou všude
Statistiky z Ústeckého kraje ukazují rostoucí trend hlavně u boreliózy – v roce 2023 bylo zaznamenáno 214 případů, o rok později už 313. U encefalitidy se roční počty drží kolem čtyř desítek případů. Reálná čísla však mohou být úplně jinde. U boreliózy totiž lékaři některé případy nediagnostikují vůbec. Jindy ji naopak stanoví chybně na základě nespecifických krevních testů.
V Ústeckém kraji bylo za rizikovou oblast dlouho považováno okolí Úštěka, ale situace se změnila. „Klíště může člověk chytit prakticky kdekoliv – nejen v lesích, ale i v městském parku, na zahradě nebo při venčení psa. Typické prostředí jsou okraje listnatých lesů, křoviny, podrost podél vodních toků nebo vysoká tráva. V posledních letech se klíšťata posouvají i do vyšších nadmořských výšek,“ vysvětluje Dlouhý.
Faktorů, které ovlivňují výskyt klíšťat, je víc. Zásadní roli hraje počasí. Kruté zimy populaci klíšťat snižují, mírné jim naopak svědčí. Vlhké jaro podporuje jejich aktivitu, zatímco dlouhé suché období ji tlumí.
Přestože klíšťová encefalitida může skončit trvalým ochrnutím nebo poruchami řeči a paměti, očkovaných stále není dost. Vakcína je přitom pro lidi nad 50 let plně hrazena ze zdravotního pojištění a ostatní mohou čerpat příspěvky z fondu prevence.
„Očkování je základ. První dvě dávky se podávají s odstupem jednoho měsíce a už dva týdny po druhé dávce nastupuje ochrana. Přeočkovává se každých pět let, u osob nad 60 let každé tři roky,“ uvádí Dlouhý.
Nenoste si z procházek klíšťata. Naučte se před nimi venku správně chránit |
Základní preventivní doporučení jsou stále stejná – repelenty, světlé a dlouhé oblečení, prohlídka těla po návratu z přírody. Klíště je třeba odstranit co nejdříve, ideálně pinzetou.
Běžné malé zarudnutí hned po přisátí nebývá problém, jde o alergickou reakci. Ale pokud se několik dní po přisátí objeví velký červený flek nebo se přidají horečky, bolest hlavy, zvracení, ztuhnutí šíje, slabost končetin či pokles ústního koutku, je nezbytné vyhledat lékaře.
Podle Dlouhého je na letošní sezoně nejhorší právě to, že řadě případů šlo zabránit. „Setkáváme se s lidmi, kteří jsou fyzicky aktivní, pracují venku, rybaří nebo zahradničí – a nejsou očkovaní. Je nám líto každého, kdo skončí s obrnou nebo poruchou vědomí jen proto, že prevenci podcenil,“ popisuje.
