Každý týden v krizovém štábu kraje zasedá i krajský koordinátor intenzivní péče Josef Škola, který současně pracuje jako primář kliniky anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny (KAPIM) v ústecké Masarykově nemocnici. Jeho úkolem je koordinovat péči ve všech devíti nemocnicích v kraji.
Teď zrovna očekává dodávku přístrojů na vysokoprůtokovou terapii kyslíkem pro pacienty s koronavirem, které by se měly do nemocnic rozdělit.
„Máme systém hlášení počtu volných lůžek i provozních problémů, ke kterým v jednotlivých nemocnicích může docházet. Snažím se je na krajské úrovni řešit a při problému přechodně přesměruji pacienty do jiné nemocnice, kde je kapacita volnější. Covidová oddělení otevíráme postupně, což znamená, že v některé nemocnici může přechodně být těchto lůžek nedostatek. A potom pomůže sousední nemocnice,“ přibližuje část náplně své práce.
V krizovém štábu jednáte i s šéfkou krajských hygieniků Lenkou Šimůnkovou. Kdy by se podle vás situace mohla začít lepšit a počty hospitalizovaných klesat?
Počty hospitalizovaných jsou vždy ve dvoutýdenním závěsu za počty diagnostikovaných lidí. Dokud nezačnou tyto počty klesat, tak porostou i čísla hospitalizovaných. V tuto chvíli očekáváme efekt stávajících opatření a restrikcí. V následující 14 dnech stále počítáme s nárůstem.
Nemocnice už začaly omezovat akutní péči, některé v zemi už i péči o onkologické pacienty. Může se to stát i v našem kraji?
Snažíme se tomu vyhnout. Nastavení prahu, co lze ještě z necovidové péče omezit, je na jednotlivých nemocnicích. Centrální zásadou teď je, že by se měly odložit všechny výkony, u nichž nehrozí zhoršení stavu pacienta, zhruba o jeden měsíc. To je doba, po kterou předpokládáme, že by omezení péče mohlo trvat. Rozhodně to nefunguje tak, že jediné, co by nemocnice měly dělat, je koronavir. Musíme poskytovat péči všem akutním pacientům, byť nás koronavir vytěžuje.
Kolik je nyní pro pacienty s onemocněním covid-19 v kraji standardních lůžek a kolik pro intenzivní péči? A jak maximálně mohou být navýšeny?
V plánovaném horizontu je 700 lůžek a k tomu 100 nebo 110 intenzivních. Pokud by to situace vyžadovala, myslím, že můžeme kapacitu dále rozšiřovat na 800 standardních a až tisíc akutních lůžek a zhruba 150 intenzivních. Cokoli je přes toto číslo, tak se bavíme o velmi problematickém modelu fungování, kdy už to není tak, že by nám chyběla lůžka či technika, ale chyběl by personál. Zejména sestry specialistky pro práci na JIP. A to nejsme schopni vyřešit. Můžeme kupovat ventilátory, ale nemůžeme si koupit zdravotní sestru. To je problém, který se v celé zemi s námi táhne několik let.
Josef Škola
|
Do Česka z řady zemí přicházejí plicní ventilátory. Může se i u nich stát, že nebude personál, který by s nimi uměl pracovat, a mohl tak pomoci pacientům?
I za normálních okolností se bavíme o tom, že máme na jednotkách JIP určitý poměr sester a pacientů. Pracujeme například s poměrem jedna sestra na dva pacienty. S tím, jak pacientů přibývá, může mít jedna sestra na starosti 3 nebo 4 pacienty. Například v jarní vlně epidemie měla sestra ve Velké Británii na starosti až 6 pacientů a k tomu měla k dispozici určitý pomocný personál. Já pevně věřím, že my do takového extrému nedojdeme. Ale to, že máme ventilátory, nám dává určitou možnost v kritické situaci zvýšit zmíněný poměr. Ale je třeba k tomu říct i B. Tím, že se pozornost sester i lékařů rozšíří na více pacientů, tak už nedostávají tak kvalitní a intenzivní péči, jakou by dostali za normálních okolností.
Mají nemocnice v kraji v současnosti dostatečné vybavení, nebo něco potřebujete?
V tuto chvíli velmi očekáváme dodávku 1 500 přístrojů pro tzv. vysokoprůtokovou terapii kyslíkem. To jsou přístroje, které pacientům s koronavirem velmi pomáhají a řadě z nich mohou ušetřit náročnost plicní ventilace, případně pobytu na JIP. Tyto přístroje máme, ale v počtech řádově nižších desítek. Potřebovali bychom jich dvakrát až třikrát tolik. Věřím, že budou do nemocnic distribuovány během několika málo dnů.
Kolik jich potřebujete pro nemocnice v kraji?
Vyžádali jsme si jich 130 a rozdělily by se do všech devíti nemocnic.
Jak za této situace chybí funkční rumburská nemocnice, která zajišťovala péči o 55 tisíc tisíc obyvatel Šluknovského výběžku, ale v posledních dvou letech kvůli tomu, že byla v úpadku, musí péči o tamní pacienty přebírat špitály v Děčíně a Ústí?
Samozřejmě, že tato nemocnice chybí, pacienti z Výběžku musejí být transportováni do okolních nemocnic. Největší nápor spadá na děčínskou nemocnici. My v algoritmu krajské koordinace máme nastavené, že například ústecká s covidovými pacienty té děčínské významně pomáhá tak, aby byla schopna zajistit veškerou péči o obyvatele Výběžku. Sasko nabídlo kraji, že v případě nutnosti by se jejich nemocnice mohly o pacienty s covidem-19 postarat.
Myslíte, že to časem bude nutné, a směřovali by do nich právě zejména lidé z Výběžku?
Zatím jsme této možnosti nevyužili, jsme ale v kontaktu se saskými kolegy a nyní nastavujeme algoritmus vyžádání této pomoci tak, abychom ji v případě nutnosti mohli využít. V tuto chvíli jsou v kraji kapacity dostačující, ale připravujeme se na případné zhoršení situace.
V krizovém štábu kraje se řešila i pomoc Výběžku díky Mezinárodnímu a Českému červenému kříži. V čem by měla spočívat a co od ní očekáváte?
Snažíme se ve Výběžku zajistit alespoň základní péči. V Rumburku je nevyužívaná budova LDN, kde lze mít až 50 lůžek s kyslíkem. Chybí ale personál. My jsme cestou Českého červeného kříže po dohodě s krajem oslovili Mezinárodní federaci červeného kříže, zda by nemohla na čas převzít fungování této léčebny, a stejně tak jsme zaslali ministerstvu zdravotnictví požadavek na možné využití armády NATO. Zatím čekáme na zpětnou vazbu. V podstatě by se tam zřídila nemocnice pro základní péči o lidi s koronavirem. Nemáme ambici tam provozovat intenzivní péči.
Může dojít k tomu, že by bylo nutné v kraji stavět polní nemocnice?Jedna věc je postavit ji, druhá zajistit do ní personál. My máme v kraji dostatek lůžek, s výjimkou Šluknovska. Limituje nás nedostatek personálu, zejména sester. V této situaci, pokud by provoz polní nemocnice někdo nedokázal sám zajistit, ji nemá smysl stavět. Pacienti mohou být v nemocnicích, kde je péče jednodušší. Teď proto se stavbou polní nemocnice nepočítám, pokud nebude v rámci mezinárodní spolupráce i s personálem.
Při jarní vlně epidemie v kraji kvůli koronaviru zemřelo 22 lidí, teď už jich je více než 250. Obáváte se, že počty mrtvých dál porostou?
S každou stovkou nebo tisícovkou nemocných zákonitě v odstupu dvou tří týdnů přibudou i lidé, kteří bohužel zemřou. Tomu se nelze vyhnout.
Čeho se teď jako odborník nejvíc obáváte?
Situace, kdy příval pacientů s koronavirem do nemocnic bude každý den na čísle tisíc. Myslím, že situace v nemocnicích by byla vážná a bylo by velmi obtížné se o tyto pacienty postarat tak, jak bychom se o ně rádi postarali. Pořád pevně doufáme, že do tohoto scénáře nedospějeme. V delším horizontu se obávám, jaký to vše bude mít vliv na zdravotníky. Je velmi fyzicky, psychicky a emocionálně náročné se o pacienty s covidem-19 starat. Velmi bych si přál, aby to neskončilo tím, že by současná situace zdravotníkům zabránila v tomto oboru dál pracovat. Může to skutečně řadu lidí dovést k tomu, že své zaměstnaní opustí. Chtěl bych všem, kteří se podílejí na péči o pacienty s koronavirem, i všem, kteří ve zdravotnictví pomáhají tuto situaci zvládat, vyjádřit obrovský dík. Je to něco, s čím nikdo nepočítal. Jsem hrdý na to, že zdravotnictví v kraji situaci zatím zvládá velmi dobře.
