Originální prostor, který právě pro interpretaci děl Ludwiga van Beethovena nechal začátkem 19. století přestavět kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic, stihl hlavně v druhé polovině 80. let minulého století stejný osud jako celý zámek nad uhelným velkolomem nedaleko Horního Jiřetína, tedy jen chátrání.
Jeho zkázu umocnilo ještě v 90. letech minulého století propadnutí krovů a části podlah, způsobené dlouhodobým zatékáním vody a působením dřevomorky.
Před totální devastací originální prostor tehdy zachránila oprava střechy. Generální a zároveň největší opravy se zhruba šestnáct metrů vysoký sál, vystavěný přímo nad zámeckou kaplí, dočkal ale až teď po téměř 200 letech od vzniku.
Podobnou stavbu, alespoň co se týče architektonického stylu, jako je například rozložení vstupů či galerie, přitom obdivují návštěvníci Colloredo-Mansfeldského paláce na pražském Starém Městě.
„I v tom málu, co se nám dodnes v Divadelním sále zachovalo, je vidět úžasný přístup Lobkoviců, kteří byli majitelé zdejšího panství až do 2. světové války, k přestavbě v 19. století,“ popisuje kdysi honosný prostor kastelánka zámku Hana Krejčová.
„Ve spodní části ponechali například původní barokní kompozici s maskarony (plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře na fasádě) nebo jako připomínku historie nechali do nového zábradlí v lóžích na galerii implantovat prvky původního raně barokního zábradlí z konce 17. století,“ doplňuje Krejčová.
Majitel Jezeří znal Ludwiga van Beethovena osobně
Majitel zdejšího panství František Maxmilián (1772–1816), velký milovník hudby, byl jeden ze tří šlechticů, kteří finančně podporovali Ludwiga van Beethovena (1770–1827).
„Znali se dobře i osobně. Zdejší sál byl upravený proto tak, aby zde krásně zněla právě Beethovenova hudba. Například při soukromé premiéře u příležitosti narozenin pruského prince Ludvíka Ferdinanda tu zazněla III. Beethovenova symfonie Eroica,“ pokračuje kastelánka ve vyprávění o slavné historii kulturní památky.
Originál partitury skladby je dnes vystavený v Lobkovickém paláci v Praze, původně však byl uložený přímo v archivu zámku Jezeří, jak dokládá i kulaté razítko s nápisem Archiv Eisenberg.
Úzkou vazbu Lobkovice a Beethovena potvrzuje i to, že skladatel během svého života svému mecenáši věnoval většinu svých symfonií, mezi nimi i tu s číslem V, Osudovou.
Jezeří však není jen Beethoven. V Divadelním sále zněla poprvé veřejně, ještě než vyšla tiskem, skladba Stvoření od Josepha Haydna (1732–1809). Mozartův Don Giovanni se zde hrál krátce po uvedení v Praze (29. října 1787) a hlavní roli zpíval Luigi Bassi, stejný zpěvák jako při premiéře v Praze.
Za socialismu byl zámek určený k likvidaci
„Jen málo míst v Čechách má takový význam pro hudbu 19. století jako má právě Jezeří. Tím, že byl zámek za socialismu určený k likvidaci, ale spousta informací upadla v zapomnění. A teprve teď nastává pomalá renesance významu zámku, který zažil neuvěřitelné věci,“ pokračuje kastelánka.
První restaurátorské práce v Divadelním sále začaly po zhruba šestileté přípravě koncem loňského roku a podílí se na nich desítky odborníků.
„Ačkoliv to vypadá, že se momentálně nic neděje, tak opak je pravdou,“ říká Jitka Fialová, stavbyvedoucí společnosti Gema Art International, jež je zhotovitelem stavby a která se zabývá opravou historických památek po celém Česku.
„Nyní jsme ve fázi, kdy se vše postupně rozkrývá a chystá, máme hotové úpravy krovů, snímáme omítky, truhláři pracují na nových dveřích, demontovala se původní okna a nyní se vytváří jejich repliky,“ dodává Fialová s tím, že v červenci by se už měly rozjet největší viditelné stavební práce.
Proměna památky pod správou Národního památkového ústavu spolkne více než 24 milionů korun, které jdou z rozpočtu ministerstva kultury. Definitivně hotovo má být v říjnu příštího roku. Oprava historického skvostu přitom není jednoduchá.
Originální nemá typickou českou barokní výzdobu
Odborníci totiž nemají k dispozici žádné původní plány sálu či jeho dokonalé vyobrazení, a tak při přestavbě vycházejí kromě současných průzkumných prací pouze z jediné dochované černobílé fotografie z 50. či 60. let minulého století, na které však už chybí veškeré vybavení.
„Když se dělal projekt, hledali odborníci podobné prostory, z nichž by mohli vycházet. Sál samotný je ale zcela originální, nemá ani typickou českou barokní výzdobu,“ přibližuje nejvzácnější místnost zámku jeho kastelánka s tím, že při renovaci se vychází i z dávných výpovědí místních pamětníků, kteří po návštěvě zámku vzpomínali na všudypřítomný červený samet a spoustu zlata.
Záhadou pro historiky zatím zůstává i jméno architekta, který se na podobě původního sálu podílel. Podle kastelánky se nejpravděpodobněji, i v souvislosti s historií rodu Lobkoviců, jeví spolupráce dvou architektů. Prvním je Antonio della Porta, jehož dílem jsou i zámky v Roudnici a Libochovicích, a Jan Babtista Mathey, který navrhl zámek v Duchcově či letohrádek v pražské Troji.
Letos na jaře se celý zámek Jezeří dostal na seznam sedmi nejohroženějších památek Evropy, který zveřejňuje organizace Europa Nostra.
„Zatím nevíme, co to zámku přinese, ale předsedou komise, která o zařazení rozhodovala, je operní zpěvák Plácido Domingo, a tak až se náš sál příští rok opraví, zkusíme ho k nám pozvat a třeba by mohl ve staronovém sále i zazpívat a navázat tak na bohatou minulost,“ uzavírá kastelánka.
