Není toho příliš na jedno sdružení?
Máme sice jen 12 členů, ale zvládáme činnost v několika okruzích. Tím základním je odborný výzkum. Kdybychom ho pominuli, vše ostatní stojí na vodě. Loni jsme například dokončili ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče severozápadních Čech dvouletý výzkum pěti husitských hradů v Čechách. Výzkumy pak přetavujeme do naučných stezek, kterých jsme loni zprovoznili 65 kilometrů. Stezky ale mají hlubší smysl, když jsou nějak oživené. Chtěli bychom proto na nich mít dvě velké expozice a aspoň dvě doplňkové.
První velkou expozici jste otevřeli loni v Třebenicích a věnuje se hradům Středohoří. Kde bude druhá?
Stálou expozici bychom chtěli i v Úštěku, s nímž o ní jednáme. Byla by v tamním hradu s ohledem na tradici Úštěku jako husitského města a na nedaleké hrady Kalich a Panna, jež patří k nejvýznamnějším husitským fortifikacím střední Evropy. A o tomto typu opevnění bude expozice.
V čem spočívá výjimečnost husitského opevnění?
Nástup palných zbraní odkryl slabiny starších opevnění a jednou z nich byla poloha. Hrady se přesouvaly na osamělé kopce, takže Středohoří pro to bylo zaslíbenou krajinou. Usadil se zde také Jan Žižka, výraznou osobností byl i Jakoubek z Vřesovic, který si postavil hrad Oltářík a měl rezidenci na Kostomlatech. Druhou slabinou kamenných hradů byl fakt, že palné zbraně větších ráží je dokázaly spolehlivě ničit. Existují dokonce středověké návody, jak sestřelit věž. Proto byla v 15. století velká poptávka po novém typu opevnění.
A s ním přišli právě husité?
„Husitské fortifikace“ je poněkud nepřesný termín, protože husité nebyli jediní, kdo je používali. Ale ve velkém je rozšířili. Jde o mezistupeň mezi hradem a pevností, přičemž základem není kamenné, ale sypané opevnění zahrnující palebná postavení. Na spodním hliněném tělesu pak byla dřevěná konstrukce, takzvané sruby. Taková konstrukce však snadno podléhá zkáze, takže po staletích vypadá takové opevnění nenápadně. Existenci srubových opevnění jsme spolu s archeology dokázali až pomocí výzkumů s využitím moderních technologií – leteckého snímkování a laserscanu.
Hynek Veselý
Jaký ohlas tento objev způsobil?
Rozhodně velký. Z Německa nám dokonce přišla finanční podpora na další průzkumy českých husitských hradů, ale připravujeme i výzkum těchto fortifikací na území Slovenska, Rakouska, Maďarska a Polska.
V zahraničí projevili zájem nejen o výzkum, ale také o výstavu husitských fortifikací. Kdy bude hotová?
Ještě než výstava zakotví v Úštěku, jak doufáme, tak bude putovat po různých městech nejen Česka, ale i v zahraničí. A protože právě letos uplyne 600 let od upálení Jana Husa, tak bychom ji chtěli dokončit nejpozději v červnu. V Ústeckém kraji bude k vidění v Třebenicích, Třebušíně, Úštěku, Lovosicích, Vlastislavi a zvažujeme i další města.
Součástí třebenické expozice jsou i 3D modely hradů, přibudou letos nějaké další?
V Třebenicích jsou nyní tři modely a letos dokončíme hrady Kalich a Panna. Naše virtuální modely jsou vlastně přesné technické výkresy, takže hrad lze pak vyrobit hmotově nebo třeba na 3D tiskárně. V Třebenicích plánujeme hradní zahradu, kde by byly hmotové modely k vidění. Musíme však nejprve vytvořit nejen hrady samotné z odolného materiálu, ale také určitý krajinný reliéf, aby umístění hradů odpovídalo skutečnosti. Vše je zatím ve stadiu příprav.
Všechny tyto aktivity by mohly do Středohoří přilákat více turistů. Co je na něm pro vás nejzajímavější?
České středohoří je výjimečné právě množstvím kvalitních hradních památek na relativně malém území. Je to země hradů, které se navíc stavěly za husitských válek specifickým způsobem, takže je to země velmi zvláštních hradů. Je ale zatížená tím, že celý kraj je dlouhodobě vnímaný jako průmyslová destinace. Je proto nutné postupně měnit pohled na Středohoří u veřejnosti, ale také rozšiřovat turistickou nabídku. Jedině když člověk dospěje k přesvědčení, že se za svůj kraj nemusí stydět, ale že na něj může být naopak hrdý, tak může pro svůj kraj něco udělat.
