Poslední klíčovou linkou, kterou zbývá v takzvaném Hořanském koridoru (název nese podle obce, která musela ustoupit těžbě uhlí), napojit, je průmyslový vodovod z Nechranické přehrady, který rozvádí vodu do litvínovského Unipetrolu a do komořanské teplárny.
Na území dlouhém zhruba pět kilometrů a širokém 80 metrů vznikl unikátní bypass, jenž nemá obdoby ani v Evropě a který sjednotil do jednoho místa deset nejdůležitějších potrubí státu, linky velmi vysokého napětí, tepelný napáječ či datové kabely.
Délka nových potrubí v koridoru dosahuje 60 kilometrů. Výstavba, která započala v září roku 2018, má být definitivně ukončená v příštím roce.
„Nová infrastruktura hodně vybočuje z laické představy o inženýrských sítích. Jde o velmi sofistikovaný systém chytrého potrubí s armaturními šachtami, softwarem, optickými kabely a spoustou kontrolních i řídicích prvků,“ řekl Vít Tůma ze společnosti Vršanská uhelná a ředitel projektu výstavby inženýrských sítí Hořanského koridoru.
„Proto jsme kladli mimořádně přísné nároky nejen na technologie, ale třeba také na řemesla. Speciálním dovednostním testům jsme museli podrobit například najímané svářeče. Z technických zvláštností bych ještě vyzdvihl tzv. tenzometry, které hlídají stabilitu svahů a jsou napojené na automatický monitoring v lomu Vršany,“ dodal Tůma.
Investorem akce za dvě miliardy korun je majitel Vršanské uhelné, společnost Sev.en Energy. Z hlediska horního zákona nejde o investici, ale o náhradu důlní škody. A tak je celá stavba financována podobně jako rekultivace výhradně ze zdrojů těžební společnosti.
„O výstavbě tzv. Hořanského energetického koridoru se rozhodlo již v 50. letech. Tehdy se do dobývacího prostoru Slatinice umístily všechny inženýrské sítě, které propojovaly chemické závody v Litvínově se zbytkem republiky, a dopředu se počítalo s tím, že je kvůli dotěžení ložiska jednou bude nutné přeložit,“ uvedl Petr Lenc, generální ředitel těžebních společností skupiny Sev.en Energy s tím, že na projektu se podílely desítky specializovaných firem z Česka i ze zahraničí.
Přeložka zpřístupní zásoby 232 milionů tun uhlí
Generálním dodavatelem stavby byla společnost Metrostav. „Šlo o jeden z nejnáročnějších projektů, co pamatuji. Pracovali jsme nonstop i přes zimu a na staveništi se pohybovalo až 170 lidí najednou,“ podotkl Jan Juštin, vedoucí projektu ze společnosti Metrostav.
„Hodně starostí nám nadělalo odtěžení kopce s objemem 130 tisíc m³ zeminy či drenáže na 150metrovém úseku vydatně nasyceném spodní vodou. Úplně nejtěžší však bylo trefit se termínově do všech odstávek, aby nebylo narušeno zásobování v zemi,“ doplnil Juštin.
Zásadním okamžikem, od kterého se odvíjel harmonogram výstavby, byla letošní několikatýdenní technologická odstávka společnosti Unipetrol, který využívá podstatnou část produktovodů. Tyto tzv. zarážky jsou totiž jen jednou zhruba za čtyři roky a využívají se k opravám výrobního zařízení chemičky.
Ojedinělá přeložka prodlouží životnost sousedního lomu Vršany o desítky let, zpřístupní totiž zásoby 232 milionů tun uhlí. Současná rozloha Slatinické výsypky je zhruba 440 hektarů a podle plánů má být odtěžena její západní polovina.
