Za dva roky bude možné v Litoměřicích připojit dálkové vytápění na geotermální energii. Příprava probíhá už desítky let, kdy a jak to vše začalo?
S myšlenkou na jímání tepla z velkých hloubek a jeho využití na vytápění přišel někdy roce 2004 vedoucí odboru životního prostředí Pavel Gryndler a představil ji tehdejšímu starostovi Ladislavu Chlupáčovi. Pavel Gryndler je velký inovátor a příznivec environmentálně šetrných energií.
Je tedy Pavel Gryndler otcem myšlenky?
Řekl bych, že myšlenka na využití geotermální energie v Litoměřicích má otce dva. Prvním je ten, kdo s myšlenkou přišel za vedením města, a druhým ten, kdo myšlenku Pavlu Gryndlerovi vnukl. To byl specialista v oboru hydrogeologie a geotermiky Vlastimil Myslil, který poukázal na to, že existují způsoby, jak získávat teplo z velkých hloubek i v případě, že tam není přirozeně se vyskytující voda. V Litoměřicích by tak šlo využít podobné koncepty, které vědci zkoumali v opuštěných vrtech například v Los Alamos v USA.
V roce 2007 se podařilo dokončit první vrt, který dosáhl hloubky 2 100 metrů. Jak to pokračovalo dál?
Tento první průzkumný vrt byl klíčovým milníkem. Odstartovalo tím uvažování, zda geotermální energii z velkých hloubek používat, či nikoli. Velmi důležité pak bylo, že město si nechalo udělat sérii energetických auditů, které zkoumaly různé možnosti využití energií na vytápění. Ukázalo se, že ani sluneční, ani větrná energie, ani využití biomasy na dálkové vytápění stačit nebude, ale je zde dostupná geotermální energie, jen ještě není prozkoumaná.
V Litoměřicích hloubí sto vrtů. Unikátní vytápění geotermálním teplem se blíží |
Začalo tedy zkoumání. Jak?
V roce 2009 jsme uspořádali sérii workshopů, kterých se účastnily evropské i zámořské firmy zabývající se hlubinným vrtáním. Výsledkem bylo srovnání vědeckých výzkumů s praxí, které ukázalo, že jde o tak velkou inovaci, že ještě není možné zadat zakázku na vyvrtání hloubkového vrtu, ale je nutný velký vědecký výzkum. Také se ukázalo, že takto velkou věc nemůže dělat město samo, ale musí se spojit s akademickou sférou.
Ještě před spojením s akademiky se však Litoměřicím podařilo získat určité povolení, které nemá žádné město v republice. O co šlo?
Litoměřice získaly povolení k hloubkovému vrtání, které se podle horního zákona nazývá zvláštní zásah do zemské kůry a je to vlastně licence k vrtání. Litoměřice jsou tak jediným městem v republice, které takovéto povolení má. Znamená to, že nikdo nesmí bez našeho souhlasu využívat horninovou energii pro získávání geotermální energie.
V roce 2014 bylo v Litoměřicích založeno vědeckovýzkumné centrum Ringen, u jehož zrodu stála i Univerzita Karlova. Bylo by možné ho představit?
Centrum Ringen vzniklo jako takzvaná velká výzkumná infrastruktura, k jejímuž založení univerzity potřebují vlastnit nemovitost. Tu v tomto případě Univerzitě Karlově poskytlo město Litoměřice jako brownfield v bývalých kasárnách Jiřího z Poděbrad. Založením univerzitního pracoviště pak došlo k propojení města s akademickou sférou, kde spolupracují také ústavy Akademie věd a ostravská a liberecká univerzita. Později se přidalo ještě pražské ČVUT. Prvním krokem bylo vybudování budovy zázemí, která byla dokončena v roce 2019. Jedná se o kombinaci výukového centra, laboratoří, skladů a zázemí pro techniku. Druhá věc je nehmotné zázemí, tedy know-how, které jsme koncentrovali do multidisciplinárního týmu odborníků.
Jak to nyní vypadá s hloubením mělkých vrtů?
Vyvrtali jsme tři mělké monitorovací vrty, což nám ukázalo souvislý vzorek hornin až do hloubky 500 metrů. Dalších sedm vrtů jsme udělali pro podzemní úložiště tepla. Mělké vrty budou sloužit pro ukládání a zpětné využívání tepla do a z horninového prostředí. Dovrtáváme ještě čtyři hydrogeologické vrty, které jsou nezbytné pro monitorování podzemního proudění vody, abychom věděli, že ukládaná voda o vysoké teplotě neovlivňuje prostředí mimo úložiště. Dále budeme vrtat ještě několik desítek, možná i přes sto vrtů do různých hloubek.
Chystáte také dva hloubkové vrty do hloubky tři až tři a půl kilometru. Kdy budou hotové?
Nyní intenzivně pracujeme na přípravě zakázek pro dva hlubinné vrty, jejichž vrtání by se mělo zahájit v polovině příštího roku. Hotové by měly být do roku 2028. Po jejich dokončení pak zjistíme, jak moc se ohřeje studená voda, kterou do jednoho vtlačíme a která druhým vyteče. Zatím máme propočty, ale skutečnost ukáže až praxe.
Systém, který připravujete, bude kombinací různých zdrojů tepla. Mohl byste ho popsat?
V centru systému bude velká strojovna, kde budou čerpadla a měřicí zařízení, k nimž budou přivedena potrubí z různých míst a zdrojů. Zdroje budou podzemní a nadzemní. Na střechách budou fototermické panely na ohřev vody. Dále tu budou solární koncentrační zdroje, tedy zrcadla ohřívající vodu. Bude tu elektrolyzér na odebírání tepla. Dalším zdrojem tepla budou systémy, které vyrábějí něco jiného, a my budeme ukládat jejich odpadní teplo do mělké geotermie. Druhou částí je hlubinný zdroj, tedy teplo čerpané z několikakilometrových vrtů. Ve strojovně se pak propojí jak teplo z nadzemních zdrojů uložené v mělké geotermii, tak i teplo z hlubokých vrtů, a poputuje do výtopny, která tím pokryje část tepla pro dálkové vytápění. Do budoucna počítáme i s využitím umělé inteligence na řízení provozu v návaznosti na venkovní teplotu.
9. března 2026 |
Co je cílem litoměřického projektu na využití geotermální energie?
Naším primárním cílem, byť si to někteří lidé myslí, není vybudovat zdroj tepla nebo elektrické energie. My budujeme výzkumnou testovací lokalitu, která jednotlivé technologie vybuduje a ukáže, jak spolu mohou spolupracovat a jak mohou být účinné. K tomu přidáme provozní a investiční data. Ta totiž budou velice důležitá pro zájemce, kteří budou chtít nahradit své dosavadní fosilní zdroje nějakou novou kombinací s využitím geotermální energie.
A jaký bude finální stav využití geotermální energie na vytápění Litoměřic? Dostaneme se někdy na sto procent?
To bychom si přáli a myslím, že to není nereálné. Má to však několik aspektů. Základní jsou dva, a to zdroj energie a stávající síť. Možná náročnější je ten druhý, kdy bude potřeba transformovat soustavu dálkového vytápění. Platí jednoduchá rovnice: Čím bude nižší teplota vody v síti, tím vyšší zde může být podíl obnovitelných zdrojů. Abychom dosáhli toho, že trubky v Litoměřicích nebudou potřebovat teplotu 130 stupňů, musí se jednak vyměnit potrubí za modernější, jednak se musí zařídit, aby na konci trubek byly objekty, které nepotřebují různě vysoké teploty. Ideální by bylo například 60 stupňů, protože domy budou dobře postavené a dobře zateplené.
Na jakou částku projekt na využití geotermální energie vyjde a odkud se daří peníze shánět?
Drtivá většina financí pochází z různých evropských dotací. Sečtením všech položek se dostaneme přes jeden a půl miliardy korun, z čehož největší položky tvoří investice do vrtů.
Teplo pro LitoměřicePro získávání tepla z geotermálních vrtů proudí do takzvaného injekčního vrtu voda. Doputuje jím až do horkého podloží země, kde se ohřívá. Ohřátá voda se pak produkčním vrtem čerpá zpět na povrch. Pro tento proces slouží vrty do hloubky několika kilometrů. Mělké vrty do hloubky několika stovek metrů slouží pro ukládání tepla. Teplota podloží v hloubce 100 až 400 metrů pod povrchem se pohybuje okolo 12 až 15 stupňů Celsia. Ukládané teplo může mít až 90 stupňů. Litoměřický projekt je zcela jedinečný v celé republice, protože pouze tato lokalita má povolen zvláštní zásah do zemské kůry. Geotermální zdroje samy o sobě však na plné zabezpečení tepla pro dálkové vytápění města nestačí. Projekt proto počítá s kombinací nadzemních zdrojů, například solárně termických panelů a odpadního průmyslového tepla. Aktuálně probíhá hloubení zhruba stovky stometrových vrtů v okolí kasáren Jiřího z Poděbrad, které budou sloužit pro ukládání a zpětné využívání tepla do a z horninového prostředí. Tyto systémy pracují na ukládání přebytečného tepla (například z firem) v době, kdy je ho dostatek. V zimních měsících si ho lze „vzít zpět“. |
31. ledna 2024 |
