„Obvykle si lidé vytyčí hlavní cíl a pak se k němu postupně přibližují. Já jsem to ale tak neměl. Měl jsem dílčí cíle, které jsem postupně naplňoval. Tímto způsobem se posouvám a příležitosti pak přicházejí samy. Čím dál víc vidím, co je možné,“ říká třiapadesátiletý šéf mezinárodní skupiny Area Four Industries (A4I).
Příběh rokuFrantišek Zykan se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
Podnikatelský příběh Františka Zykana přesně ukazuje, že velké věci vznikají z maličkostí, z malých sněhových vloček, které se na sebe nabalují až z nich vznikne koule, která se neustále zvětšuje a stále rychleji se valí z kopce dolů.
Psal se rok 1996, když šestadvacetiletý mladý muž v Roudnici nad Labem založil společnost vyrábějící hliníkové a ocelové konstrukce pro pódiové scény, kterou pojmenoval na počest svého dědečka Milos. Důraz na kvalitu, jednoduchost, bezpečnost a správné načasování při akvizicích konkurentů ve světě z „garážové“ firmy za čtvrt století existence udělaly celosvětového lídra v oboru.
Kromě hlavního výrobního závodu v Roudnici nad Labem, má A4I výrobní závody v Itálii, Číně a Americe. Zahrnuje čtyři značky produktů a služeb. Síť kanceláří je rozprostřena v desítkách zemí. Součástí je také vzdělávací akademie. Bezpečnost stavitelů obřích pódií je totiž jedním z pilířů společnosti.
Na otázku, zda má jeho podnikání budoucnost, bez zaváhání odpoví, že velkou. „Doba, kterou lidé po celém světě tráví v zaměstnání, se zkracuje. Část volného času věnují sice virtuální zábavě, ale mnohem přirozenější je pro člověka osobní setkávání. Lidé chtějí chodit na akce, festivaly, koncerty.... Výroba konstrukcí pro zábavní průmysl poroste,“ predikuje.
Svá tvrzení opírá o osobní i byznysovou zkušenost. Firma roste a rozvíjí se. Vloni dosáhla obratu 1,7 miliardy korun.
Že jde ale o křehký organismus, ukázala pandemie covidu před několika málo lety. Eventový průmysl prakticky zamrzl, akce se přesouvaly, nebo dokonce rušily. Díly na výrobu pódií ležely ve skladech. „Měli jsme propad zakázek asi o třicet procent a museli jsme na to rychle reagovat, což nebylo pro nikoho příjemné. Znovu bych to zažít nechtěl. Je ale pravda, že co nás nezabije, to nás posílí,“ ohlíží se. A stalo se, po uvolněních covidových restrikcí, lidé zatoužili být zase spolu a bavit se při živém umění.
Pro Františka Zykana hlasujte v anketě ZDE |
Český výrobní závod se nachází v průmyslovém areálu bývalých strojíren. V jeho kulisách se před téměř 50 lety natáčel český film Marečku podejte mi pero. Dnes by to ale málokdo poznal, budova prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Zabírá plochu přes dvanáct tisíc metrů čtverečních. Pracuje tady na dvě stě pracovníků a sedm robotických svářecích systémů.
