Kde se vůbec vzala myšlenka napsat novou knihu o historii města Dubí?
Dostal jsem nabídku od městského úřadu v Dubí, abych pro ně tu knihu napsal. Už v minulosti jsem totiž o Dubí napsal jiné tři knihy. Pojednávaly o třech dubských fenoménech – o místním kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie, o zdejších lázních a také o porcelánce.
Jak se vám o nich psalo?
Když jsem poprvé přijel do Dubí, byl jsem zděšen, protože jsem nebyl schopen se ve městě zorientovat. Tím, že nemá dominanty ani náměstí, je to takový trochu chaotický celek. Říkal jsem si, že o tom napíšu možná tak článek, ale rozhodně ne tři knihy. Jenže když jsem do Dubí postupně jezdil častěji, začal jsem propadat kouzlu města, které je v mnohém zcela jedinečné.
A právě o tom hovoří ty tři příběhy. Místní lázně, které se ubránily Teplicím a strašně dlouho zůstaly samostatné, než je objevili Clary-Aldringenové. Neuvěřitelný kostel, který až jednou objeví Hollywood, bude z toho blockbuster (trhák – pozn. aut.), protože převézt přes Alpy na vozech tažených voly a koňmi kostel a sestavit ho v Krušných horách, to je něco zcela neuvěřitelného. A v neposlední řadě příběh Antona Tschinkela, který jako podnikatel z Chřibské vyjel hledat místo, kde by postavil pilu, a nakonec našel Dubí a místo pily zde postavil dvě porcelánky. Ty příběhy byly zkrátka tak dobré, že se mi to psalo moc hezky.
A vaše práce se vedení města evidentně zalíbila.
Po letech se Dubští ozvali s tím, že by potřebovali napsat novou knihu o historii města a jeho současnosti tak, aby nešlo o akademická skripta. Aby to nebyla kniha, která se slavnostně pokřtí a pak se na ni bude jen prášit někde v knihovně a nikdo ji nevezme do ruky, protože je de facto nečitelná. Naopak chtěli příběhovou, živou knihu, kterou si lidé přečtou, jako by četli beletrii. A to bylo zadání, které mě nadchlo. Hrozně rád jsem se do Dubí vrátil.
Obálka knihy Město Dubí – ve znamení dubu.
Můžete prozradit, o čem konkrétně tedy vaše nová publikace pojednává?
Je to kniha, která začíná pravěkem a končí úplnou současností. Jedná se o historii města zachycenou v určitých kapitolách. Mou ambicí bylo zachytit ucelené dějiny města v souvislostech a napsat to příběhově a čtivě.
Když jsem chodil po Dubí a přemýšlel, jak to napíšu, začal jsem obdivovat nádherné stromy, které tu všude jsou. Najednou jsem si uvědomil, že jestliže sám sebe v knize chápu jako člověka, který se do Dubí právě přistěhoval a chtěl by se o něm něco dozvědět, měl by mu historii někdo vyprávět. A v tu chvíli mi došlo, že to nemůže být člověk, protože ten si pravěk nepamatuje. Došlo mi, že jediná možnost je, aby to vyprávěl strom. Takže pana Dalibora, hlavního hrdinu knihy, který se přistěhuje do Dubí, osloví ve chvíli, kdy usedne na lavičku pod mohutný dub, právě ten strom a vypráví mu celou historii města, kterou si stromy předávají po generace.
Tím vznikla forma. Jak těžké ale bylo ji naplnit obsahem?
Víte, když si vymyslíte formu pro knížku a začnete psát, nikde není zaručeno, že to bude fungovat. Ale tenhle model zafungoval strašně rychle a úplně ve všech ohledech, takže se mi to vlastně psalo strašně dobře.
Kniha se navíc povedla i graficky, že?
Ano, je mimořádně graficky zdařilá. Musím říci, že teplická agentura Alwac na tom udělala velmi dobrou práci. Ta knížka je z mého pohledu v mnohém jedinečná. Jednak je krásná, ale obsahuje i několik průsvitných fólií s historickými fotografiemi, které kryjí současnou fotografii daného místa. Takže vlastně můžete porovnávat ta místa dnes a tehdy. Kdyby se kniha měla prodávat za skutečnou cenu, stála by hodně přes 500 korun. Město se ji ale rozhodlo dotovat, takže je k mání za 290 korun. Ani nevím, jestli má město nějaké další plány, kam ji komerčně posunout. Původně se totiž hovořilo o tom, že bude mít jen lokální význam, ale ukazuje se, že se o ni objevuje zájem z poměrně dalekých míst, a dokonce i od lidí, kteří Dubí vůbec neznají.
To vás jako autora jistě těší.
Samozřejmě. Navíc to vypadá, že kniha bude žít docela zajímavým způsobem. Město totiž vybralo ve mstišovské oboře jeden vzrostlý dub, který má být právě tím, který vypráví ty příběhy. V budoucnu by pod ním měla vzniknout lavička a stane se jedním z dalších turistických bodů města. Uvažuje se i o tom, že kniha získá audiopodobu, a chystá se dokonce i překlad do němčiny, protože Němce, kteří mají s Dubím propojeny své rodiny a svou historii, to bude jistě zajímat také. Takže budoucnost knihy vidím docela hezky.
Rostislav Křivánek (62 let) Český spisovatel, dramatik, básník, libretista a novinář. Vystudoval gymnázium v Děčíně a divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, obor organizace a řízení divadel a kulturních zařízení. Po absolutoriu se stal provozním ředitelem divadelní scény DAMU Disk, později působil v mosteckém divadle, jako šéfredaktor časopisu Filip nebo v hudebním vydavatelství Popron. Od roku 1985 spolupracuje se skladatelem Vladimírem Franzem, pro kterého napsal několik libret. Je autorem řady publikací, napsal třeba biografické knihy Pavol Habera In flagranti či Wanastowi Vjecy Divnoknížka. Věnuje se však i psaní turistických knih a průvodců. V roce 2013 napsal Tři příběhy – tři fenomény města Dubí, letos knihu Město Dubí – ve znamení Dubu. Vydala ji radnice v nákladu tisíc kusů, obsahuje 168 stran textu a dobových i současných fotografií a k dostání je v Domě porcelánu s modrou krví v Tovární ulici za 290 korun. Pochází z Děčína, dlouho žil v Praze a ve středních Čechách, poslední rok žije v Krásné Lípě. „Vrátil jsem se ke kořenům, do Sudet. Ta knížka o historii Dubí byla hrozně hezkou součástí mého návratu,“ říká. |
