Počet domů je i dosavadní smutný československý rekord. Z kdysi výstavní třídy se postupně stala tuctová ulice, která dodnes hledá svou tvář.
Na bourání byli Severočeši zvyklí. Jakmile totiž skončily práce na odstranění škod po druhé světové válce, začaly práce na budování vzorového socialistického města, jehož centrum mělo sloužit pouze úředníkům a obchodům.
Demolice budov pomocí bagrů však trvaly moc dlouho, a proto v roce 1976 vyzkoušeli odborníci poprvé výbušniny. Na Mírovém náměstí tehdy padla k zemi klasicistní budova soudu. Pak už se celá bourací mašinerie rozjela v Ústí ve velkém.
Do domů, nejen na dnešní Masarykově ulici, správy bytového fondu neinvestovaly. Před bouráním tak domy často nesplňovaly standardy bydlení, na které už byli ostatní obyvatelé okolních sídlišť zvyklí.
Původní velké byty byly rozděleny na menší se společným sociálním zařízením na chodbě, z kohoutků tekla jen studená voda a mnohde se topilo v kamnech uhlím.
„Lidé měli bydlet jen na sídlištích, která ve velkém vznikala na kopcích v okolí města. Přestěhováním se také řešila i neutěšená smogová situace, která tehdy v centru Ústí panovala,“ popisuje historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Na místě původních domů na pravé straně dnešní Masarykovy ulice vznikla obchodní zástavba ve stylu nového brutalismu.
„Odhad realizace byl vždy optimističtější než samotná skutečnost. Výstavba odpovídá době svého vzniku z 80. let, ale dnes je absolutně nevyhovující jak z hlediska majetkových vztahů, tak údržby,“ doplňuje historik.
S obchody vyrostly v místě i necitlivě zasazené panelové domy plné garsonek, které změnily panoráma centra.
„Všichni tvrdili, že se budeme mít lépe, ale nakonec se ukázalo, že to byla chyba,“ říká Vlasta Houdková, která dnes v jednom z panelových domů bydlí a jejíž rodiče patřili k prvním nájemníkům domů.
Odstřely ukončila až změna režimu v roce 1989
„Slibovali, že na zbouraných plochách vystaví například hřiště pro děti. A pak tu stál jen občas cirkus a hlavně parkovala auta,“ naráží Vlasta Houdková na pokračující odstřely bloků po levé straně ulice mezi Smetanovými sady a kinem Hraničář v 80. letech.
Tuto proluku až po více než dvaceti letech zaplnila v roce 2011 budova hotelu Clarion.
Posledním odstřeleným domem Masarykovy ulice se stala v roce 1988 neorenesanční budova hlavní pošty, která stála vedle budovy divadla.
V přípravě však byly již práce na odstranění dalšího celého bloku domů od kina Hraničář až po Londýnskou ulici. Změna režimu v listopadu 1989 ale plány stopla, domy nakonec zůstaly stát a dodnes připomínají vznešenost dávných dob.
