„Mám pocit, že nám současné školství vzalo vnitřní motivaci, včetně touhy po poznání a odvahy něco změnit,“ říká i s tím vědomím, že v Mostě je na běžných základních školách volných více než tisíc míst a radnice její projekt finančně nepodpoří.
Jak vás napadla myšlenka založit si vlastní mateřskou a k tomu navazující základní školu?
Už druhým rokem provozujeme dětskou skupinu pro děti ve věku 2 až 6 let a dětský klub pro děti od tří do šesti let. Kvůli povinnému předškolnímu roku ale rodiče často na poslední rok zapisují děti do běžné rejstříkové školky. Děti i rodiče jsou pak někdy ze změny nešťastní. Rok nato míří děti do dalšího cizího prostředí základní školy. Myslím si, že to není šťastné řešení. Ani my dospělí neměníme tak často zaměstnání a jsme rádi tam, kde to známe a kde jsme spokojení. Děti jsou přitom mnohem citlivější než my. I proto bychom chtěli otevřít mateřskou školu, abychom mohli zaštiťovat povinný předškolní rok a aby děti z kolektivu nemusely odcházet, a nakonec mohly navázat demokratickou základní školou s individuálním přístupem.
Proč jste se rozhodla pro alternativní směr školství?
Nevyhovuje mi současný systém, kdy tlak na dítě ze strany společnosti začíná už od jeho tří let (mnohdy ještě dříve), kdy nastoupí do školky a končí až po mnoha letech ukončením studia na střední nebo vysoké škole. Spoustu let mají děti život organizovaný nějakými institucemi. Přitom každý z nás potřebuje jiný prostor podle svých potřeb a já bych chtěla třeba jen několika dětem umožnit rozvíjet se vlastním způsobem a tempem. Takzvané svobodné nebo demokratické školy jsou založené na důvěře, svobodě, respektu a komunikaci.
Sama jste však prošla běžným školním režimem.
Nemám ani pedagogické vzdělání. Vyrostla jsem v klasické rodině. Nikdy jsem si nemyslela, že se mé dítě bude „učit doma“. Narozením syna se můj pohled na školství úplně změnil. Přišlo to nějak samo. Ten pocit ale nejde popsat. Jakmile však pocítíte svobodu a možnost něco změnit, ale zároveň si „vyžerete“ i důsledky svých rozhodnutí, tak je to neskutečné. Většinou se bojíme ten zásadní krok, který změní celý náš život, udělat. Lidé ale mohou měnit své názory a je to vlastně v pořádku, pokud neubližují sobě nebo někomu druhému. Což je princip i naší školky a školy, nezasahovat do svobodného prostoru jiných.
Demokratická škola
|
V čem bude váš přístup k dětem jiný?
Každé dítě je už odmala osobnost, každému vyhovuje něco jiného. My dětem plně důvěřujeme a hlavní zodpovědnost za vzdělávání necháváme na nich. V demokratické škole děti neztrácejí vnitřní motivaci. Mám pocit, že to nám naše školství vzalo, včetně touhy po poznání a odvahy něco změnit. Je potřeba vědět, kdo jsme a kým jsme. Důležitou součástí je i neustálá komunikace a diskuse, na které v běžné škole není většinou čas. Pokud máte ve třídě dvacet pětadvacet dětí, je jasné, že žádný individuální přístup škola poskytnout nemůže. Stačí, když to rozpočítáte na minuty. Na každého žáka má učitel v hodině zhruba dvě minuty.
Jak by vzdělávání na škole probíhalo?
Škola vychází z Rámcového vzdělávacího programu. Způsob vzdělávání je nestandardní. Děti mají možnost vybírat si, co, kdy, s kým a jakým způsobem se chtějí učit. K tomu budou mít k dispozici odborné i běžné učebny s potřebným vybavením, zahradu a spoustu dalších míst mimo prostor školy. Především jim dopřejeme dostatek prostoru a času ke hrám, zkoumání a učení. Vzdělávání je interaktivní. Namísto klasických tříd budeme mít věkově smíšené skupiny dětí od školky po devátou třídu.
Nemůže podobný přístup přerůst v anarchii?
To jsou časté obavy okolí. Tím, že ale bereme všechny děti od nejútlejšího věku jako hotové bytosti, neustále s nimi komunikujeme, tak i ony jsou schopny podle svého věku do dění svým způsobem zasahovat a hlasovat. Věci ohledně chodu školy a problémy se řeší vždy společně na školním shromáždění, které zasedá několikrát týdně. Každý člen, bez rozdílu věku, má jeden platný hlas. V takové komunitě jste přijímáni takoví, jací jste. Jde o bezpečný prostor, ve kterém je každý vyslyšen a respektován.
Děti mají možnost přímo se podílet na chodu školy a budovat ji, mají tak ke škole větší vztah a těší se tam. Je to o sociálních dovednostech, které se na běžných školkách nebo školách neuplatňují. V nich se rozhoduje většinou z pozice moci, tedy dospělého. Nechtěla bych ale, aby to vyznělo nějak špatně, každému samozřejmě vyhovuje něco jiného. Jde o velkou důvěru v sebe i děti.
Takže nějaká pravidla škola mít bude?
I když jde o svobodnou školu, tak všichni znají nebo poznávají své hranice. Pravidla se vyvíjejí postupně podle potřeb dané komunity školy, tvoří se společně a hlavně pak dávají všem smysl. Také se ta pravidla mohou kdykoli měnit. Žádná takzvaná „cochcárna“ to opravdu není. Bez určitých pravidel nejde žít, vždyť svoje zákonitosti má i příroda.
Myslíte si, že děti budou připraveny na běžný život? Nesemele je většina, která vychází z běžných škol?
Toho se neobávám. Naše děti jsou odmalička zvyklé hodně se ptát, jsou zvídavé, rády komunikují a my je v tom podporujeme. Už odmala si díky tomu umí udělat svůj názor a vědí, co je baví, a nebojí se chybovat, jsou si vědomy samy sebe, což je pro život velmi důležité.
Máte pro svou vysněnou školu nějaký předobraz?
V Kladně už škola na principu demokratické školy funguje pět let a chtějí požádat o zřízení střední školy, podobná základní škola je už i v Brně. Nejsme tak v ničem noví. Ve Velké Británii existuje škola Summerhill téměř sto let a v Americe pak škola Sudbury Valley fungující padesát let.
Jaký bude teď váš postup?
Do konce září jsme museli na krajský úřad podat žádost. Chtěli bychom otevřít školu s kapacitou 65 dětí. Ta by se zaplňovala samozřejmě průběžně. Pokud získáme akreditaci, tak během následujících tří let bychom měli školu otevřít. Budovu, a dokonce i báječnou ředitelku školy s dvacetiletou praxí ve školství už máme. Zpočátku by škola dostávala od ministerstva finanční příspěvek 60 procent normativu na žáka. Později bychom mohli dostávat až sto procent příspěvku na žáka. Rodiče by dopláceli tři a půl tisíce korun měsíčně, protože normativ na všechny náklady nestačí.
A pokud vám ministerstvo svolení neudělí?
Fungovali bychom jako komunitní škola. Děti, které se dnes učí individuálně doma, by se scházely v sebeřízeném prostoru, kde by měly své průvodce. Na jednu stranu by to bylo náročnější finančně, ale zase bychom neměli tak svázané ruce.
