„Před sto lety zde byl nádherný kout země plný sadů. Lidé v okolí Milešovky hospodařili více než dnes, lesů bylo naopak méně. S odchodem Němců začala krajina zarůstat, ránu jí pak zasadili komunisté,“ říká podnikatel Pitek, který je zároveň členem stráže zdejší CHKO a předsedou Milešovského spolku přátel přírody.
Zemědělci sady vytrhali, aby v kopcích, kde je jíl a kameny, udělali ornou půdu. Louky zase odvodnili betonovými skružemi.
„Po roce 1989 to vše zpustlo a zarostlo. Proto jsem se rozhodl, že se s tím pokusím něco udělat,“ přibližuje Pitek, původně vystudovaný lesák.
Za peníze z podnikání ve stavebnictví skoupil na 600 hektarů pozemků v okolí Milešova, Černčic i Bílky.
„Většinou jde o louky, necelých sto hektarů jsou sady a menší část lesy a orná půda. Zkrátka si za vydělané peníze nekupuji ferrari či drahé hodinky, ale pozemky, na nichž něco tvořím,“ podotýká.
Všechny své pozemky vyčistil od náletových dřevin a mrtvých stromů. Když se mu ale nějaké vzrostlé nálety líbily, nechal je v krajině v podobě solitérů či remízků. Na loukách vytrhal odvodňovací skruže, čímž vznikly tůně plné života.
Ostatní se smějí, že si přidělává práci a připravuje se o dotace
„Ostatní zemědělci se mi smějí, protože se tomu všemu musím při sečení vyhýbat. Tyto krajinotvorné prvky se navíc odečítají z plochy, na kterou dostávám dotaci. Je to ale přínosné pro životní prostředí. Fragmentuje to krajinu, která je pak pocitově zajímavější. A zajímavější je i pro živočichy,“ vypráví Pitek.
Takto založil už 30 tůní, v plánu má dokonce v okolí Milešova vybudovat 15 rybníků. Protože krajinu mění ve velkém, konzultuje své kroky s odborníky. Důležitým vodítkem jsou pro něj i staré mapy.
„Původní obyvatelé byli mnohem více spojeni s přírodou než my a věděli, kde je vhodné vysadit kterou plodinu. Ideální stav, ke kterému se chci přiblížit, podle mě ukazují mapy z 30. let 19. století,“ říká Pitek.
O rostlinách a živočiších, kteří našli v krajině pod Milešovkou znovu domov díky jeho obnoveným sadům, tůním a remízkům dokáže mluvit s mimořádným zápalem dlouhé minuty. Jiná zvířata však na svých pozemcích rád nevidí.
Obrovský problém má totiž například s přemnoženými daňky. Nepomohlo proti nim pletivo, ovčí vlna ani certifikované plastové ochrany, zabralo teprve prkenné bednění.
„Do oplocení sadů, ochran a nových stromků za ty zničené jsem dal tři miliony. Škoda na dalších stromcích je skoro milion,“ líčí Pitek.
Vlastní pětinu honitby, ale myslivci ho mezi sebe nechtějí
Myslivci mu dosud za způsobené škody zaplatili jen jednou, 2 900 korun.
„Jsou zakonzervovaní v socialistické lidové myslivosti a nemohou vystát, když si vlastníci pozemků brání svůj majetek. Daňci jsou tu nepůvodní, jenže pro myslivce jsou lukrativní. Daněk je velký, má krásné paroží, tak ho chovají v co největším množství,“ upozorňuje Pitek.
Stav zvěře proto chtěl na svém honebním pozemku regulovat sám. Povolenku ale nedostal. Požádal tedy o vstup do místního mysliveckého spolku. A opět neúspěšně.
„V této honitbě je asi 560 hektarů pozemků a já jich z toho vlastním 100. O mém členství přitom hlasovali lidé, kteří tu nemají ani metr,“ podotkl Pitek.
Ani neustálé konflikty s myslivci ho však od další práce neodrazují.
„Po našich předcích tu zbyla spousta krásných věcí, které jim osobně mnoho nepřinášely, ale velebily prostor. Smysl života je totiž nejen zrodit novou generaci, ale také jí předat krajinu v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali,“ dodává Pitek.
