„Mělo by jít o dvě známky. Na jedné bude čolek hranatý, což je celostátně endemit. Je sice poměrně hojný na saské straně Krušných hor, ale u nás se vyskytuje pouze v jejich západní části. Na druhé známce by měl být čolek horský, který je rovněž spjatý s Krušnými horami,“ sdělil Jiří Wolf, historik duchcovského muzea, jenž se ocasatým obojživelníkům a jejich chovu věnuje 25 let.
Právě on spolu s Petrem Fišerem, zakladatelem Teplického spolku, stojí za myšlenkou propojení obojživelníků s emisí České pošty.
Čolek horský. Žije třeba u Mikulova.
„Zjistili jsme, jak jsou tato zvířata málo akcentovaná. Když někomu řeknete, že někde žije čolek, jen nad tím mávne rukou. Asi je to tím, že lidé mají zažité, že čolků bývalo hodně. Dnes už to tak ale není, jejich úbytek v přírodě je rapidní. Byl bych proto rád, kdyby známky přispěly k jejich ochraně,“ podotkl Wolf.
K vymírání obojživelníků, a zvlášť těch ocasatých, podle něj dochází nejen v Česku, ale na celém světě. Souvisí to s odlesňováním a ničením životního prostředí. „Jsou jakýmsi lakmusovým papírkem stavu životního prostředí a vlastně i oteplování a vysychání krajiny. Nejen z naší oblasti bohužel kvapem mizí,“ upozorňuje Wolf.
V teplické části Krušnohoří nyní prokazatelně žijí čtyři druhy ocasatých obojživelníků. Mlok skvrnitý, čolek velký, čolek obecný a čolek horský. Mizí ale jejich přirozené prostředí a s ním ubývají i oni.
„Dochází k vysoušení různých tůněk a mokřadů. Navíc jejich populaci ovlivňuje i člověk. Například čolek horský má nejvýznamnější lokalitu pod sjezdovkou v Mikulově. Vždy se jich tu vyskytovalo hodně, ale před několika lety nastal rapidní pokles. Někdo tam totiž vysadil dravé ryby, které jsou pro ocasaté obojživelníky a jejich larvy smrtelným nebezpečím. Ryby se naštěstí podařilo odlovit a letos jsme měli obrovskou radost, když jsme v té nádrži napočítali asi sto larev,“ podotkl Wolf.
Bylo by to opticky přitažlivé
Podobný příběh nabízí i u mloka skvrnitého, jenž měl významnou lokalitu na hradě Rýzmburk nad Osekem. Před několika lety jej ale začali opravovat a došlo k vysekání náletových dřevin, které mlokům poskytovaly přirozené mikroklima. „Loni se nám podařilo najít pár jedinců, posunuli se o kousek dál, na hradě už ale nejsou,“ zmínil Wolf.
Podle něj jde o alarmující zjištění. „Ocasatí obojživelníci jsou starobylá zoologická skupina, doklady o jejich existenci máme už z druhohor. Jsou tak dokonalí, že se za miliony let evolučně v podstatě nezměnili a vymírání je postihuje až teď. Třeba třetihorní druh ranodon sibiricus, který byl objeven v Kazachstánu jako fosilie, je identický s druhem ranodon sibiricus, jenž žije dnes,“ zmínil Wolf.
„A totéž platí o velemlokovi, který dnes ve třech druzích obývá Čínu a Japonsko a jako nearktická větev žije ve Spojených státech. Velemloci ale v třetihorách žili i u nás, našel se tady druh andrias bohemicus, který objevil známý teplický geolog Gustav Carl Laube. Tohle všechno jsou důvody, proč by bylo dobré ocasaté obojživelníky prosadit na známky České pošty, a pomoci je tak chránit. A navíc jsou krásní, takže i opticky by to mohlo být přitažlivé,“ doplnil Wolf.
