Jak vnímáte rozhodnutí soudu, který Věru Marešovou zprostil obžaloby?
Myslím si, že soud rozhodl správně. Nevěděl, a proto se přiklonil na stranu obžalovaného. Platí zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného, pozn. red.), s čímž já plně souhlasím (o osvobození Marešové zde).
Čekal jste, že to takhle dopadne?
Už od počátku jsem neočekával takovou kauzu.
Jak to myslíte?
Já jsem z vraždy nikoho neobvinil. Já jsem jen nahlásil, a to prokázal i znalecký posudek, že infuze, kterou sestra Marešová podala, nemá složení, které má mít (v infuzním vaku pacientky Jany K. měl být roztok se 40 mililitry draslíku, pozn. red.). Že v ní chybí draslík a že jsem naopak našel vysoký draslík v krvi pacientky. A tohle jsem nahlásil svému nadřízenému. Já neřekl, že Marešová někoho zavraždila. Pouze jsem upozornil na to, že sestra nepodala to, co podat měla. To je celé mé angažmá v této kauze.
Fotogalerie |
Takže vy jste si nemyslel, že tu pacientku zavraždila?
Ne. Vždyť já sám byl nařčený, že jsem kryl vraždu (tehdejší vedení nemocnice v čele s ředitelem Darkem Švábem prohlásilo, že Vondráček případ nenahlásil včas, čímž znehodnotil důkazy a kryl Marešovou, pozn. red.). Navíc jsem byl překvapený, že to je kvalifikované jako vražda. Já to bral jen jako to, že sestra nesplnila lékařskou ordinaci.
Nikdy jste neuvažoval o tom, zda jí ublížila?
Tuto věc jsem vůbec nehodnotil. Pro mě bylo zásadní, že infuze neobsahovala, co měla. A že mi přitom sestra Marešová řekla, že v ní těch 40 mililitrů draslíku je. Konstrukce, s níž pak přišla policie, šla mimo mě.
Ani jste nepřemýšlel nad tím, že pokud ten draslík pacientce podala, proč to udělala?
Já jsem její motiv nehodnotil, nezjišťoval jsem ho a ani jsem neuvažoval, že by to mohla být vražda. Pouze jsem nahlásil pochybení sestry, protože jsem měl podezření na chybnou manipulaci s kaliem (draslík, pozn. red.). To je všechno.
Říkáte, že vás verze vyšetřovatelů o vraždě zaskočila. Ale co jste tedy vlastně čekal od toho, když jste nadřízeným řekl o chybějícím draslíku v infuzi? Co jste očekával, že se bude dít dál?
Já jsem nic nečekal, nadřízené jsem k ničemu nemotivoval. Nahlásil jsem to a jen jsem čekal, že nadřízení budou řešit, že sestra nesplnila ordinaci.
Takže jste od nadřízeného chtěl jen to, aby příště zdravotní sestra splnila svou povinnost?
Čekal jsem, že vyšetří, že jsem zjistil nesrovnalost v tom, jak tu pracuje zaměstnanec. To byla veškerá moje motivace.
Vedení nemocnice nakonec podalo trestní oznámení, po kterém policie obvinila sestru Marešovou. Když se podíváte, jak se celá kauza vyvinula, nelitujete zpětně, že jste tehdy vedení nemocnice na celou věc upozornil?
Já jsem lékař v nemocnici, který když něco naordinuje, tak to má personál pacientům podat. To je pro mě zásadní a tohle jsem řekl i u soudu. Vůbec jsem v tu chvíli neuvažoval o takových rozměrech, které ta kauza pak dostala.
Tedy i ve světle vyšetřování, soudu a následného osvobození paní Marešové byste dnes postupoval stejně?
Ano. Předmětem mého oznámení bylo, že jsem měl podezření na manipulaci s kaliem. A potvrdilo se, že infuze neobsahovala, co měla obsahovat.
Bylo vám paní Marešové líto, když skončila ve vazbě? Strávila v ní více než rok.
Samozřejmě je mi to líto a ona má právo říct, že jí to zničilo život. Ale mohla mi tehdy říct, že do infuze žádný roztok nedala. Ale když někdo řekne, že tam 40 mililitrů draslíku dal a on v té infuzi není, tak kde tedy je? Kdyby řekla, že ho tam nedala, nikdo by žádný draslík nehledal.
Není důvod brát Marešovou zpět, říká ředitel nemocniceNemocnice v Rumburku neuvažuje o tom, že by Věru Marešovou opět zaměstnala. Zdravotní sestru propustila po jejím obvinění. Ředitel Lužické nemocnice Petr Dubravec říká, že ani po osvobozujícím rozsudku není důvod Marešovou brát zpět. „Paní Marešová nás opustila na základě dohody. To znamená, že jsme se s ní dohodli, že ukončíme pracovní poměr. Už rok a půl u nás nepracuje,“ říká Dubravec. Celá kauza podle něj udělala nemocnici jen negativní reklamu. „Ať to ve skutečnosti bylo, jak to bylo, tak to vrhá špatné světlo na naše zařízení a potýkáme se s tím dodnes. Lidé mají obavy a určitým způsobem si to s naší nemocnicí pořád spojují,“ poznamenal Dubravec. |
Sama krátce pro rozsudku prohlásila, že jste jí zničil život. Co na to říkáte?
Já nevím, čím jsem jí já zničil život.
Právě tím, že jste ji nahlásil, podle jejího mínění tím celá kauza začala.
Počátek celé kauzy to je, to je pravda.
Proto se vás ptám na to, jak na vás její slova o tom, že jste jí zničil život, působí?
Tak jsem to měl jako přejít, nebo co jsem měl dělat?
To netvrdím. Jen mě zajímá, jaký máte pocit z toho, že jste jí podle jejího mínění zničil život?
Ale proč mi neřekla, že tam ten draslík nenatáhla, nenaředila a že ta infuze je tedy prázdná? To měla říct. Nebyl by pak problém, dali bychom tam draslík a bylo by. Ale když mi řekne, že to naředila, natáhla draslík a dala ho do infuze, když tam přitom nic nebylo, musel jsem to řešit.
Máte vůči paní Marešové nějaké výčitky?
Je mí jí líto. Ale jaké bych měl mít výčitky, to nevím. Žádnou konstrukci o vraždě jsem nevymýšlel. A že nesplnila ordinaci lékaře, za tím si stojím, to je dokázané.
Ale pravdou je, že jste jí u soudu moc nepomohl. Za prvé jste řekl, že k pacientům nepřistupuje zrovna citlivě. To člověku obžalovanému z šesti vražd situaci neusnadní.
Tak já mám jiný přístup než ona. Ale myslím, že to nemá váhu v tom, jestli něco mohla udělat, nebo nemohla. Já mám rád jiný přístup. Chci, aby pacient cítil, že je o něj zájem. Tím jsem jí vůbec nechtěl uškodit. Když si projdete celou kauzu, tak jsem konzistentní. Konstrukci vraždy jsem nikde neprezentoval, ani jsem si to nemyslel.
Co říkal Vondráček o případu Marešové po jejím obvinění 22. 8. 2014:
22. srpna 2014 |
Ale u soudu jste pak dál vypověděl, že zvýšený obsah draslíku v krvi zemřelé pacientky Jany K., právě u níž byla ta infuze prázdná, mohlo způsobit pouze podání dávky draslíku do žíly. To paní Marešové také nepomohlo, spíše naopak.
To jsem takhle neřekl. Řekl jsem, že to mohlo být způsobené i tímto. Já nejsem soudní znalec. Vím, že se draslík v těle po smrti zvyšuje, ale jak rychle, to opravdu nevím. Myslím, že ani soudní znalec to nemůže říct přesně.
Naopak, řekl jste, že jediný způsob bylo právě podání draslíku do žíly. Připustil jste, že jiné způsoby nárůstu hladiny draslíku sice existují, ale že v tomto případě nenastaly žádné průvodní jevy, které by k takové domněnce mohly vést.
Ale takhle jsem to určitě neřekl, přehrajte si to znovu. Já jsem jen řekl, že ta arytmie, která u pacientky nastala, může být způsobena vysokým draslíkem.
Budete se s paní Marešovou chtít potkat a vysvětlit jí váš pohled na věc?
Ale já byl sám nařčen, že jsem ji chránil a že jsem neběžel na policii.
Chápu. Já vám pouze kladu otázku, zda se s ní budete chtít setkat a vysvětlit jí, že vám o nic jiného než o prověření profesního pochybení nešlo?
Mně šlo přece jen o tohle, víc jsem nenahlásil. Já se nedivím jejím reakcím, ale aktivně v tomto vystupovat nebudu.
Takže se s ní nechcete setkat?
Myslím, že v obou případech nebudeme sami sebe vyhledávat. Já jsem dostal mediální ránu, že kryju vrahy, a ona dostala taky zásadní ránu, že to udělala. Ale obvinění nebyla moje iniciativa. Moje iniciativa byla, že sestra má udělat přesně to, co je napsané v chorobopisu, a ne mi lhát do očí. Myslím si, že jsem se nezachoval špatně. Jediné, jak jsem se zachoval, že jsem si kontroloval sestru.
Neukázal tento soudní proces na to, že v medicíně je máloco jednoznačné? Narážím na to, že jeden posudek dá úmrtí pacientky do příčinné souvislosti se zvýšeným množstvím draslíku v krvi, zatímco druhý to odmítne.
Já se také kloním k tomu, že to je těžké prokázat. A teď mě to jen utvrdilo, že i když někdo píchne draslík, tak kdybyste ho u toho přímo nechytil, tak je to prostě nezjistitelné.
A jak to na vás působí, že se u soudu střetly dva tak protichůdné posudky?
Je to vysoce odborná záležitost. Rozdíl mezi těmi dvěma znaleckými posudky je jediný. Znalec obžaloby říká, že daný EKG nález (u smrti dalších pěti pacientů měly dokazovat vysoké množství draslíku v krvi způsobené jeho podáním do žíly právě nálezy EKG, pozn. red.) může být způsobený jedině draslíkem. A druhý nález říká, že nemůžeme potvrdit, že to je draslíkem. Že to tedy může být tím způsobené, ale že ti pacienti měli řadu jiných chorobných stavů, který tento stav mohly zavinit. Já se kloním k tomu, že tak kategorické vysvětlení, že to bylo draslíkem, ty nálezy opravdu neindikují.
Kdybyste vy psal na danou věc posudek, napsal byste ho stejně jako revizní komise?
Já bych napsal, že to možné je, ale že je možné vysvětlit to i jinými chorobnými stavy.
Máte představu, zda na vás osvobozující rozsudek nad paní Marešovou může mít nějaký dopad?
Na mě měla dopad už celá ta kauza. Člověk po ní najednou neví, jak se má zachovat, jak si má zkontrolovat, že to, co ordinuje, je pak personálem podané.
Kdybyste měl tedy přiblížit, jaký dopad na vás měla celá kauza?
Stres, nejistota a mediální štvavá kampaň, co byla bezprostředně po tom. Třeba den před tiskovou konferencí mi vedení nemocnice řeklo, že kryju vraždu a že mám se sestrou poměr.
Nemáte teď obavy z toho, že o vás lidé mohou smýšlet tak, že jste křivě obvinil sestru, kterou nakonec soud osvobodil?
Z této kauzy jsem došel k závěru, že ať uděláte cokoliv, všechno je špatně a mediálně napadnutelné. Když jsem to nahlásil zaměstnavateli, byl jsem obviněn, že kryju vraždu. Když je teď osvobozující rozsudek, zase jsem já nařknut, že jsem něco nahlásil. Já jsem jen udělal věc, která ověřila to, že nedošlo ke splnění ordinace. To prokázal i soudní znalec, že v infuzi draslík nebyl.
Myslíte, že se vás život po této kauze může vrátit do původních kolejí?
Tak můžou na mě lidi koukat, že jsem tu sestru zničil. To už člověk v podvědomí má. Ale já jsem nikoho neničil.
Rozsudek nad Věrou Marešovou:
21. ledna 2016 |
