„Lidé se zastavují a chtějí si ho pohladit, nebo jen prohlédnout. Bobík je velmi společenský, pozornost lidí má rád a užívá si ji,“ říká jeho majitel Jakub.
Bobík budí na první pohled respekt, překvapí ale svojí přítulností. Nechá se podrbat za ušima či na hřbetě, čumákem prozkoumává boty a volně visící tkaničky od bundy. Je mu rok a půl a podle majitele má nyní pubertu.
„Pubertální chování je stejné jako u lidí, občas zlobí. Jinak je to s ním ale stejné jako u každého jiného zvířete. Nemůžete ho zavřít doma a nechat ho samotného delší dobu, protože prasátka obecně nejsou ráda sama, chtějí být ve společnosti lidí a chtějí se bavit. Chov tak vyžaduje hodně času a trpělivosti,“ přibližuje Jakub.
Pokud se prasata chovaná doma začnou nudit, často zdemolují, na co přijdou. Pro divočáky to platí obzvlášť.
„Naštěstí pracuji částečně doma, takže velké škody Bobík zatím nenapáchal. Poničil ale například lino, když se snažil vyhrabat kamínek, který byl pod ním,“ usmívá se Jakub.
Čím je starší, tím je čistotnější, říká chovatel
O prasatech se říká, že jsou chytřejší než jiná domácí zvířata. Avšak mají svoji hlavu. „Prasátka se dají vychovat a naučit i jednoduché povely. Jsou velmi inteligentní, ale nebudou poslouchat na slovo jako pes. Bobík pokyn splní, jen když z toho bude mít prospěch on sám. Dokáže se také urazit, a když se mu něco nelíbí, dá to najevo nebo jde pryč. Největší odměnou je pro něj pochvala,“ popisuje Jakub.
Denně společně vyráží na několik kilometrů dlouhé procházky. Bobík si vykračuje na vodítku, Jakub pár kroků za ním. „Prasátko není vhodné pro někoho, kdo není ochoten s ním trávit dostatek času venku. Denně ujdeme několik kilometrů, aby se unavil, většinu dne pak prospí. Spí se mnou v posteli,“ pokračuje chovatel.
Navzdory zažitým názorům o špíně jsou prasata čistotným domácím zvířetem. Naučí se vyprazdňovat na jednom místě, například do speciálního záchodku, podobně jako kočky.
„Čím je starší, tím je čistotnější. Když byl menší, chodil doma na svůj záchůdek, nyní se vyvenčí už jen venku. Rád se ale válí. Čím rozbředlejší bahnitá louže, tím je pro něj lákavější,“ dodává Jakub.
Velkou pozornost je u prasat chovaných doma nutné věnovat krmení, zbytky z domácnosti nejsou vůbec vhodné. Existují speciální granule s vyváženým mixem živin a vitaminů, Bobík je ale mlsoun, odmítá je a raději si pochutná na domácí stravě. Jakub mu tak vyvařuje těstoviny nebo ochucené brambory.
Pro chov je nutné povolení krajské veterinární správy
K chovu divokého prasete je na rozdíl od chovu domácích prasat držených přímo v domácnostech nutné povolení krajské veterinární správy. Péče o divoké prase je také náročnější než u domácího prasátka. Divočáci totiž mohou v dospělosti dorůst dvou set a více kilogramů a manipulace s ním už tak není žádná legrace. Navíc vyžadují speciální veterinární péči včetně starosti o zuby a kopýtka.
„Dospělý samec s neupravenými zuby může být nebezpečný jak sám sobě, tak svému okolí. Stačí neopatrný pohyb nebo otření hlavy o nohu majitele nebo o jiné zvíře a může dojít k neúmyslnému, ale velmi vážnému i fatálnímu zranění,“ říká Martina Katzerová z Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti.
Ani klub nemůže chovatelům divočáků poskytnout takové služby jako majitelům ostatních prasat.
„V současné době nejsme schopni zajistit pravidelnou veterinární prevenci tak, jak ji zajišťujeme u prasátek domácích. Naše zařízení k fixaci prasátek při veterinární péči na divočáky od věku dvou let nefunguje. A bez fixace nejsme schopni upravovat spárky a u samců řezáky a klektáky,“ upozornila Katzerová.
V klubu je zaregistrovaných 198 prasat chovaných jako domácí mazlíčci. Divočáci jsou mezi nimi celkem čtyři.
