Vystavená kamenná torza ležela přes půl století na zbořeništi starého mlýna v údolí Lučního potoka. V roce 1968 totiž nechala obec Zubrnice vyčistit hřbitov od opuštěných, převážně německých hrobů.
„Při likvidaci byly náhrobky očíslovány a nabízeny jako stavební materiál. Na některých jsou ta červená čísla ještě zřetelná. Tato výstava kamenům vrací jejich pietní smysl,“ poznamenal kurátor výstavy Karel Konopka z Muzea v přírodě Zubrnice.
Letos na jaře náhrobky z rozvalin vykopalo zubrnické Muzeum v přírodě spolu se spolkem Omnium a dobrovolníky.
První záchranné práce však podnikl už bývalý ředitel zdejšího skanzenu František Ledvinka, který v 90. letech minulého století některé z nich vyzvedl svépomocí.
Muzejní instalaci, kterou tvoří náhrobky umístěné bez příkras na světlých dřevěných paletách, vytvořili umělci a pedagogové Fakulty umění a designu UJEP Jiří Bartoš a Robert Vlasák.
Kamenná torza se zbytky zachovalé umělecké výzdoby, stopami letité degradace či necitlivého zacházení jen tiše odkazují na složitou minulost a nejistou budoucnost. Mizející německé hroby jsou totiž často poslední čitelnou stopu zaniklé kultury českých Němců.
„Na hřbitovech v pohraničí, kde neproběhla plošná likvidace jako v Zubrnicích, zakonzervoval odsun německého obyvatelstva i sto let staré náhrobky. Místní hřbitovy mají díky tomu specifickou romantickou atmosféru. Co ale s opuštěnými německými hroby do budoucna? Máme je chránit? Mnohé si to rozhodně zaslouží!“ doplnil Martin Krsek, druhý kurátor výstavy a historik Muzea města Ústí nad Labem.
Po výstavě, která potrvá do konce srpna, se náhrobky vrátí zpět do Zubrnic, kde by se měly stát součástí venkovní expozice zdejšího muzea v přírodě.
Samotný netradiční prostor expozice v centru Ústí vznikl uzavřením části Brněnské ulice pro veškerou dopravu na zkoušku. Historici toho využili. Uzavření prostoru má prověřit, zda by bylo možné tímto způsobem trvale zklidnit dopravu před hlavním vchodem a přirozeně propojit pro pěší muzejní budovu se Smetanovými sady.
