Tyhle chlapce není možné nechat navštěvovat „normální“ školy, proto má boletické zařízení svou základku i střední. Tady, v nevelké místnosti, právě probíhá hodina výtvarné výchovy, díky čemuž v ní lze alespoň na papírových „áčtyřkách“ vidět pestré, veselejší barvy. Vpředu má stůl učitelka, křehce působící blondýnka, na druhém konci místnosti se po prostoru rozhlíží statný muž – asistent pedagoga a v krajním případě kantorčin bodyguard. Jakmile vstoupí Rudolf Jakubec, všichni žáci okamžitě vstanou a navrch ještě hlasitě pozdraví. Pro návštěvu neznalou místních zvyklostí a, přiznejme si, vybavenou jistými předsudky nečekaná reakce. Nečekaně vřelá.
„Chlapci, jak se máte? Potřebujete ode mě něco? Jestli ne, uvidíme se zase večer,“ pronese směrem k nim ředitel. Energicky proběhne mezi lavicemi. Když k němu nezamíří žádný požadavek, odchází. To samé zopakuje o kousek dál, kde se stejně staří chovanci učí anglicky, a pak také v dílně. Tam tři kluci vyrábí dřevěné adventní svícny. Jeden se rozpovídá, jak půjde brzy na pár dní domů a díky tomu poprvé na vlastní oči uvidí svého nedávno narozeného sourozence. „Ale víš, že se musíš chovat? Nesmíš zase vyvádět,“ opakuje mu Jakubec, než se rozloučí. Na chodbě se na mě potutelně usměje: „Miláčci, co? Klidně byste si nějakého vzala domů, že?“
To asi ne. Ale víte, co mě hodně překvapilo? Jak vás automaticky a s jakousi snaživostí v hlase oslovují „pane“. Jako ve filmu z prostředí americké armády.
Víte, s personálem razíme, že je důležité nemít vůči chovancům řekněme přehnaně kápovské manýry. To může vést akorát tak k tomu, že se ve svém postavení začnete vyžívat. Zároveň je ale důležité nastavit jim jasná pravidla a fungovat tak, aby si uvědomovali, že hlavní slovo máme my. Možná to tak na první dobrou nezní, ale v těch dvou přístupech je velký rozdíl. Viděla jste, že se se mnou můžou normálně bavit a taky baví. Ve finále si dovolím tvrdit, že nás ty děti mají rády.
Jeden kluk se doma tak rozfetoval, až mu slezly vlasy. Už jste někdy viděli dítě na pervitinu při absťáku? Takový pohled vám opravdu nepřeji.