"Rada města navrhuje demolici všech objektů bývalých kasáren v Chudeřicích. Zastupitelstvo o tom bude jednat 16. února," potvrzuje tajemník radnice Ladislav Kvěch.
Karel I. v BíliněKasárna v Chudeřicích u Bíliny byla založena roku 1847 a do roku 1897 byla postupně rozšiřována a přistavována. V kasárnách sídlila divize polního dělostřeleckého pluku se štábem v Josefově a prapor 7. dragounského pluku se štábem v Mostě. V září 1905 narukoval k dragounskému pluku v hodnosti poručíka arcivévoda Karel, budoucí poslední rakouský císař. Tím započal jeho vojenský výcvik. Arcivévoda Karel Chudeřice opustil 1. listopadu 1906 krátce po povýšení do hodnosti nadporučíka a odjel do Staré Boleslavi. |
Demolice je podle něj odhadovaná na 10 až 15 milionů korun. Tolik peněz ale město dát nemůže. "Proto chceme požádat ministerstvo pro místní rozvoj o dotaci," doplnil Kvěch.
Zpustlá kasárna jsou v majetku města, před lety byla převedena z ministerstva obrany. "Není tam ani topení, opravy a rekonstrukce by byly velmi nákladné. To by šlo do milionů korun a na to nejsou peníze," argumentuje Kvěch.
Radnice chce celý prostor vyčistit a zachovat jen přípojky energií pro budoucí průmyslovou zónu. Od ní si město slibuje, že poskytne práci desítkám lidí.
Zdejší kasárna přitom mají velmi zajímavou historii. "K 1. eskadroně v Chudeřicích narukoval mladý princ Karel v září 1905 v hodnosti poručíka. Dne 1. listopadu 1906 krátce po povýšení do hodnosti nadporučíka Chudeřice opustil a odjel do Staré Boleslavi," uvedl Jiří Bureš z Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem.
"Císař Karel měl k Bílině jistý vztah. Do Bíliny přijel extra na střelecké slavnosti a městu daroval terč," potvrzuje i Jan Kilián z teplického muzea. Císařský terč byl loni v teplickém muzeu vystaven spolu s dalšími při mimořádné výstavě.
Kasárna nejsou na seznamu památek
Samotná kasárna ale nejsou na seznamu kulturních památek. "Neleží ani v památkové zóně, proto nás nikdo nemusí obesílat s tím, že se budou bourat. A já to ani nevím," oznámil náměstek ředitelky Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem Petr Hrubý.
Podle historiků je zmizení každého takového místa škoda. "Vymazat něco z paměti není správné, ale chápu, že objekty jsou zpustlé a není jiná cesta než demolice. Vést debaty se o tom ale musí, než se šmahem zbavovat toho, co jsme zdědili po předcích," říká historik z ústeckého muzea Václav Houfek.
Udržet historické domy je ale těžké. "Na mnoha domech je cedulka, že tady žil, přebýval nebo zemřel někdo významný. Chápu ale, že to nedělá z objektu tak historickou hodnotu, aby byla zachráněna. Byť já jako historik jsem první, který bych chtěl, aby takové domy byly zachovány a opraveny," dodává Houfek.
