„Stavění betlému začalo před deseti lety, když u nás jednou večer zazvonil místostarosta Michal Kopecký a řekl: ,Co kdybychom si v Doksanech udělali betlém?’ Bylo to ale jen dva dny před začátkem adventu! To mi vyrazilo dech a jenom jsem se zeptala: ,Co chceš dělat?’ Odpověděl: ,Já stluču boudu a do ní uděláme svatou rodinu. Neboj, to dáme,’“ říká Ivana Housová z Doksan.
A dali to. Pracovali po nocích u místostarosty v garáži. Ruku k dílu přiložila i místostarostova manželka a společně vytvořili Marii, Josefa, děťátko a jednu ovečku a beránka ze sena – právě tento materiál byl na vesnici dobře dostupný a bylo ho k dispozici hodně.
„Myšlenka na betlém v Doksanech mě napadla, když jsem byl na vánočních trzích v Rakousku. Tak jsem si řekl, že bychom to mohli zkusit také. Tam ale měli i živé ovce, k tomu jsme se zatím nedostali,“ doplňuje Michal Kopecký.
Bouda, kterou místostarosta tenkrát vytvořil, stále slouží. Jiný osud však měly původní figury.
„Jak jsme to dělali v noci, strašně moc se nám to líbilo. Postavy jsme oblékli do šatů a zdálo se nám, že se nám moc povedly. Když jsme je však uviděli ráno, zhrozili jsme se. Na denním světle totiž vypadaly daleko hůře než v tom garážovém,“ vzpomíná Housová.
Podotýká, že zpočátku betlémáři vůbec nevěděli, jak se postavy ze sena dělají. „Seno jsme sice měli, to se na vesnici sežene dobře, ale netušila jsem, čím a jak ho zavazovat. Z dnešního pohledu si říkám, že to tenkrát bylo docela hrozný,“ popisuje tvůrkyně začátky. Třeba první ovečka měla kostru ze starého drátu, která byla obalena senem. Konstrukce tak byla poměrně chatrná. Oblečení postav zase zakrývalo nedokonalosti senového obalení.
Nudil se, tak začal dloubat do dřeva. Jeho betlémy viděly už tisíce lidí |
Kritičnost tvůrců však místní nesdíleli – i první nedokonalý betlém se jim líbil a měli velkou radost, že se něco takového v Doksanech objevilo. Zdejší lidé figury však nejen obdivovali, ale také se nabídli ke spolupráci. „Přišly za mnou dvě důchodkyně a řekly mi, že by rády s něčím pomohly. Tak jsme dále pokračovali v pěti,“ líčí Housová.
Na další sezonu se všichni začali důkladně připravovat. Procházeli internet a studovali, jak správně dělat postavičky. Vytvořili úplně novou svatou rodinu i ovečku s beránkem. Pro figury připravili dřevěné kostry a učili se, jak je obalovat senem.
„To se ale nedělá tak, že vezmete haldu sena, nějak to zabalíte a zavážete. Takové figury by se velice brzy zničily, protože by seno ve vlhku shnilo. Na kostru se seno musí velmi silně vázat a jednotlivé vrstvy pořádně utahovat. Třeba na ruce musí být takhle navázáno osm až deset vrstev sena. Všechno se neustále musí velice silně utahovat a musí to být opravdu hodně tvrdé,“ vypráví Housová.
Časem se tvůrčí tým rozrostl ještě o dvě další dámy a jednoho muže, který se věnoval sestavování dřevěných koster. Další doksanští sousedé zase přinesli latě nebo seno. Postupně tak vznikaly další a další figury lidí i zvířat. Dnes jich doksanský betlém tvoří už 23, od svaté rodiny a tří králů s velbloudem v životní velikosti až po muzikanty, pekaře či ponocného.
Postavičky z dílny šikovných tvůrců se místním tak líbily, že betlémáře přemluvili, aby v díle neustávali a připravovali výzdobu i na Velikonoce, čarodějnice a Halloween. Časem parta vytvořila třeba také obrovského mamuta pro základní školu v nedaleké obci Mšené-lázně.
Doksanský betlém si přijíždějí prohlédnout lidé ze širokého okolí. „Jednou za mnou dokonce přišly jeptišky z doksanského kláštera a řekly mi, že se vyfotily u betléma a tento pozdrav poslaly do Vatikánu. To mi udělalo velikou radost,“ usmívá se Housová.
Betlémy z ořechu po obří mechanický: chomutovské muzeum láká na výstavu |
Figury už však přitáhly i nenechavce. Velké postavy jsou sice přivázané, ale menší jsou k nim jen volně položené. „Za deset let nám zloději ukradli jednoho psa, kterého měl u sebe ponocný,“ říká Kopecký. „Asi ho vzali nějací rozveselení pijáci, kteří se vraceli ze silvestra. Jinak tady nikdo nikdy nic nezničil,“ doplňuje Housová.
Téměř každý rok nadšení doksanští tvůrci k betlému přidávají nějakou další figuru. Loni také proběhla velká rekonstrukce všech postav, které parta znovu obtáhla provázkem.
Někteří tvůrci sice časem zestárli a sil jim ubývá, Ivana Housová však věří, že doksanský betlém se bude rozrůstat i dále. „Můj sen do budoucna je udělat pasáčka a alespoň šest dalších oveček. Potom bych si přála k pekaři udělat i nějakou selku,“ doplňuje betlémářka, která ani po deseti letech neztrácí nadšení.
