„Byla sobota dvanáct hodin, končili jsme poslední vyučovací hodinu. Čekali jsme zvonění, ale nic se neozývalo. Po deseti minutách poslal profesor jednoho studenta, aby se podíval, proč školník nezvoní. Nedošel ani ke schodišti a vrátil se s tím, že v gymnáziu je spousta německých vojáků a je přísný zákaz vycházení ze tříd. Nikdo nevěděl, co se děje. Slyšeli jsme jen, jak kolem dveří co chvíli přeběhly nějaké kroky,“ popisuje osudný 20. červen 1942, který změnil životy desítek žáků roudnického gymnázia, bývalý student Jaro Křivohlavý.
Na tabuli byla napsána věta „Jak budu trávit prázdniny?“. Studenti však v tu chvíli vůbec netušili, že další měsíce či roky stráví ve vězení a koncentračních táborech a řada z přítomných se už nikdy nevrátí domů.
Výslechy pokračovaly ještě několik dní, pak přišlo ostříhání dohola, vězeňské hadry, přecpané cely, nepřestavitelné množství blech a bídná strava.
