Pro záchranu zámku v Lipové hlasovalo celkem 833 čtenářů. Na pomyslné druhé příčce se s rovnými pěti sty hlasy umístily novorenesanční budovy lázní Kyselka v Bílině. Bronzovou příčku obsadil větrný mlýn u Siřejovic.
Vyberte z 13 finalistů památku, která stojí za záchranu |
Barokní zámek v Lipové na Šluknovsku je jedním ze dvou desítek nejohroženějších zámků, které v Ústeckém kraji jsou. Trojkřídlá dvoupatrová budova postavená v letech 1737-40 sloužila po znárodnění jako domov důchodců, pak v něm sídlila vojenská posádka.
V roce 1970 vojáci odešli a zámek od té doby chátral. Stát ho v roce 1995 vrátil restituentce zcela zdevastovaný. Ta na rekonstrukci neměla peníze a zámek prodala za 700 tisíc korun společnosti s holandskými majiteli. Za jejich éry se na zámku zřítila střecha a začaly se propadat stropy místností.
"Jediným zájmem holandského eseróčka bylo, aby zámek spadnul a oni tam mohli postavit nějaký wellness hotel," říká Jan Rapin ze sdružení Via Tempora Nova, které od Holanďanů zámek loni v listopadu za necelé dva miliony korun koupilo a nyní se ho snaží zachránit.
Do rekonstrukce zatím členové sdružení investují vlastní peníze. Už utratili asi pět milionů korun, z toho tři miliony za projekty. Vyčistili nádvoří a z parku nedávno odvozili přes padesát tatrovek pařezů, hlíny a křoví. Na záchranu samotného zámku však bude potřeba asi 600 milionů (o snaze zachránit zámek Lipová zde).
Lázně Kyselka v Bílině
Novorenesanční budovy lázní Kyselka v Bílině jsou na první pohled v celkem dobrém stavu. "Ohrožené jsou ale tím, že nejsou dlouhodobě využívané," říká památkář Petr Hrubý.
V 90. letech minulého století lázně získal ústecký podnikatel Vojtěch Milko. Ponechal jen stáčírnu minerální vody, lázně uzavřel a park oplotil. Město od něj lázně v roce 1998 odkoupilo za 20 milionů korun. Byly již zdevastované a bez vnitřního zařízení. Od té doby město marně hledá investora, který by lázně zrekonstruoval a obnovil provoz.
Konečné výsledky ústecké ankety najdete zde |
Loni na podzim začala radnice jednat s firmou SAM-bau, která chce hlavní budovu s pomocí evropských dotací přeměnit na školicí středisko. U mnoha lidí tím vyvolala zděšení, protože by tím možnost obnovit lázeňský provoz definitivně padla. Vedení města ale namítá, že je to jediná šance, jak areál opravit a využít (o sporech o budoucnost lázní zde).
"V současné době jsme na mrtvém bodě. Firma má stále zájem, ale budova oficiálně patří obecně prospěšné společnosti Bílinské lázně, takže s ní město nemůže disponovat. Podali jsme návrh na zrušení této společnosti, ale nějaký posun očekáváme tak na podzim. Otázka je, jestli zájem firmy tak dlouho vydrží," poznamenal mluvčí Bíliny Karel Schön.
Nádraží Děčín-východ
Mezi památkami jsou i některá nádraží. Novorenesanční staniční budova Děčín-východ byla na seznam památek zapsána již v roce 1958. Dnes je ale v žalostném stavu.
"České dráhy pro budovu nemají využití a neudržují ji. Před třemi roky se zřítila střecha. Budova je provizorně zaplachtovaná, ale dá se předpokládat, že do ní bude dál zatékat a výzdoba bude odcházet," říká stavební historička Alena Sellnerová.
Reprezentativní výpravní budovu postavila roku 1873 Rakouská severozápadní dráha. Děčín byl hlavní pohraniční stanicí na trati z Vídně přes Znojmo, Jihlavu, Kolín a Lysou nad Labem. Mezinárodní osobní doprava na této trati ale po roce 1945 postupně ustala a budovy osiřely. Uvažovalo se sice o možnosti umístit zde železniční oddělení Národního technického muzea, záměr byl ale zamítnut a budova dál chátrá.
Pivovar v Roudnici
Barokní pivovar v Roudnici nad Labem získalo na konci května v dražbě město. Zdevastovanou stavbu z roku 1674 koupilo za vyvolávací cenu 3,3 milionu, protože ji nikdo jiný nechtěl.
Dosavadní majitel Američan John D. Bailey pivovar získal v roce 2001. Chtěl ho přeměnit na multifunkční objekt s restauracemi, hotelem, výstavním sálem a řadou dalších zařízení. Nic se však nedělo a budova se postupně měnila v ruinu. Nakonec skončila v exekuci (o exekuci pivovaru zde).
V březnu 2010 pivovar přišel o střechu. Stavební úřad nechal sundat krovy se zdůvodněním, že střecha ohrožuje chodce v ulici. Nyní město budovu znovu zastřeší. Co bude s pivovarem dál, ale zatím jasné není.
"Vypsali jsme výběrové řízení na dodavatele provizorního zastřešení a jednáme o možném pronájmu nebo prodeji. Ozval se nám totiž zájemce z řad pivovarníků. Jednání jsou ale teprve na počátku," řekl místostarosta Michal Cihla.
Větrný mlýn u Siřejovic
Že u Siřejovic stojí zřícenina barokního větrného mlýnu, věděli ještě před patnácti lety většinou jen místní a turisté. Pak se ale v říjnu 1998 protáhla dálnice D8 až k Lovosicím a neobvyklou kruhovou stavbu od té doby mají denně na očích tisíce řidičů. Dvanáct metrů vysoká stavba se ale rozpadá a majitel se nemá k tomu, aby ji zabezpečil.
"Problém je v tom, že je tam víc vlastníků a o to je těžší přimět je, aby se stavbou něco udělali. Loni jsme se s jedním z nich konečně dohodli, že zabezpečovací práce udělá, ale nedodržel nic," přiblížil Robert Paťcha z odboru památkové péče Městského úřadu v Lovosicích.
První písemné záznamy o větrném mlýnu u Siřejovic pocházejí z roku 1833. Obilí se v něm mlelo do roku 1870, kdy mlýn koupili bratři Tschinklové a přestavěli ho podle vzoru anglických letohrádků na lovecký zámeček Windsor. Místní mu však říkají Větrák. Už v roce 1886 ale zámeček skončil v dražbě, vystřídal několik majitelů a nakonec zůstal zcela opuštěný.
Zámeček je dnes bez střechy, stropů a oken, ze zdí vypadávají cihly. Nutně potřebuje vyčistit a doplnit vypadané časti zdiva. "Pokud ho majitelé nezabezpečí, může se celý zřítit," říká Paťcha.
Pavilon v ústeckém kampusu
Zvláštní případ mezi ohroženými památkami je bývalý nemocniční pavilon A v kampusu ústecké univerzity. Ministerstvo kultury nyní rozhoduje o tom, jestli ho prohlásí za kulturní památku. Pokud se tak nestane, univerzita budovu zbourá a postaví na jejím místě novou.
"Je to hodnotná stavba, kterou stojí za to pro budoucí generace zachovat," tvrdí architekt Jiří Němeček, který návrh na prohlášení stavby kulturní památkou podal.
Přestavbu původně řadové budovy nemocnice na moderní a rozlehlou funkcionalistickou stavbu projektoval v roce 1926 architekt německého původu Franz Josef Arnold. Dokončena byla roku 1937. Vedle správní budovy Spolchemie, paláce Grand a paláce Savoj je to nejvýraznější zástupce moderní monumentální architektury v Ústí.
Areál vlastnila ústecká nemocnice 111 let, roku 2006 ho převzala univerzita. Vedení univerzity tvrdí, že pavilon nevyhovuje jejím potřebám a jedinou možností je jeho demolice.
"Máme prostředky pouze na novostavbu, nemáme ani korunu na ochranu případné památky. Teď už je to jen torzo budovy, je vytržené ze svého původního kontextu. A když bude zachováno, neznamená to, že bude zachráněno - těžko se někde seženou stovky milionů na jeho opravu. Mně se ten dům také líbí, ale nelze zachovat vše, co se nám líbí," zmínil prorektor pro rozvoj univerzity Vladimír Švec (o sporu o pavilon A čtěte zde).
