„V polní kuchyni máme pět sporáků, většinou vaříme jenom na dobových akcích pro vojáky nebo vojenské veterány. Sem jsme přijeli, protože jsme chtěli nějak pomoct,“ vysvětluje Michael Drahoš, řidič a obsluha sporáku, tzv. reaktoru.
„Krizovému štábu jsme kuchyni nabízeli hned po vypuknutí požáru, ale nebyl zájem. Když jsme se tady byli podívat minulý týden v sobotu a viděli jsme, jak místní dobrovolnice vaří desítky jídel doma, naložili jsme kuchyň do auta a vyrazili. V úterý jsme kuchyň postavili a hned večer jsme podávali mexickou směs chilli con carne,“ dodává.
Žádný z pětice dobrovolných kuchařů polní kuchyně se tomuto povolání nevěnuje profesionálně. Už zmiňovaný Michal Drahoš je barista, další člen party pracuje na bagru, jiný je vedoucím domova mládeže. „Vaříme, protože nás to baví,“ dodávají shodně.
Denně připraví 220 obědů i večeří
Na „velkoobjemové“ vaření jsou připraveni. Nad pracovním stolem visí velké vařečky, naběračky, cedníky, vedle stolu pak sbírka hrnců, pánví, pekáčů. Na hřišti v Bynovci každý den připraví pro hladové hasiče 220 obědů a stejný počet večeří.
„Dneska je k obědu pečené maso a bramborová kaše, k večeři pak halušky,“ představuje denní menu Drahoš s tím, že si hasiči většinou jídlo odváží do terénu.
„Přímo sem jich na jídlo přijíždí zhruba šedesátka, někdy víc. Pravidelně vaříme pardubickému odřadu nebo bynoveckým hasičům. Přijít najíst se ale může kdokoliv z hasičů. Připravíme daný počet jídel a ta rozdáme,“ dodává.
Jen na přípravu bramborové kaše bylo třeba ručně oloupat asi 60 kilogramů brambor. Bez pomoci obce a solidarity lidí by ovšem v polní kuchyni neuvařili nic. Brambory, cibuli, maso, těstoviny, balené vody nebo vajíčka přiváží dárci, něco zajišťují z prostředků obce.
„Zásobování funguje přes naše dobrovolnice, zřídily si telefonní číslo, kam můžou hasiči zavolat, co potřebují. Dobrovolnicím jsme dali „otevřený rozpočet“, takže co je potřeba mají za úkol nakoupit a zařídit,“ říká starosta Bynovce Jan Pavliš.
„Solidarita lidí je neuvěřitelná, zastaví tady auto a vyloží pytel brambor, balení vody, ale také náplasti nebo kapky do očí. Dávají i peníze,“ říká Milan Ditrich, jeden z bynoveckých dobrovolníků. Místní dobrovolnice pomáhají i s mytím nádobí po strávnících.
Zvládnou i hamburgery nebo buchty
Uvařit více než dvě stovky jídel na téměř osmdesát let starém zařízení přitom není úplně jednoduché. „Reaktory jsou na benzín, obsluha musí vychytat jak správně nastavit plamen, vzduch. Je to rozhodně jiný styl vaření než doma u sporáku,“ popisuje Michael Drahoš s tím, že nejčastěji vaří maso na různé způsoby.
Není problém udělat pečená žebra, těstoviny s masem, halušky se zelím, hamburgery. Kuchaři jsou schopni napéct i buchty nebo muffiny. „Jídla, která vaříme, nesmí být moc složitá na přípravu, abychom je dokázali uvařit v potřebném množství. Ale třeba knedlíky nevaříme vůbec. Nedokážeme je udržet teplé,“ poznamenává.
V Bynovci plánují zůstat tak dlouho, dokud to bude potřeba. „Jenom doufám, že se na historických sporácích nic nepokazí. Jejich údržba je dost náročná, žádné náhradní díly už nejsou. „Při opravách vždycky musíme improvizovat. Snad se nic nestane,“ věří Michael Drahoš.
