"Jméno každého, kdož zásluhami nějakými se proslavil, bude v dějepisu mocnářství nebo na pomnících a v kostelích nebo jinde na časy budoucí u vděčné paměti zaznamenáno," uvádí Kniha vojínův Rakouskouherských z roku 1876.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: krutý osud tisíců raněných po bitvě |
Přináší seznam několika desítek hrdinských skutků příslušníků rakouské armády, které měly "našim statečným vojínům, v nichž proudí krev udatných předkův, býti pohnutkou, aby své povinnosti svědomitě plnili a příkladův jim daných horlivě následovali".
Soupis vznikl 63 let po bitvě. Tehdy už nejspíš žádný bojovník od Chlumce nežil. A bitvu u Chlumce zastupují dva výjimečné skutky.
Rakouská armáda se zapojila do bojů s Francouzi hned první den bitvy 29. srpna, i když jen malým počtem vojáků. Asi tisíc Rakušanů podporovalo urputnou obranu 14 tisíc ruských gardistů u Přestanova. Většina jich na místě padla. Druhý den se počty rakouské armády zvýšily, protože dorazily posily od Terezína.
Šikovatel obsadil most střežený nepřítelem
Šikovatel Jan Bangrac ze Slezského 1. pěšího pluku patřil mezi 1 500 pěšáků, kteří 30. srpna táhli na Ústí obsazené Francouzi. Coby velitel přední stráže hledal cestu skrz hradby. Vybral tu, jež vedla po mostě přes Bílinu, přestože ho nepřítel střežil.
"Bangrac nerozmýšleje se, napadl nepřítele a zachoval se zcela správně. Kdyby byl otálel, protivník by most zatarasil, četněji osadil a my bychom museli o něj snad s těžkými ztrátami bojovati. Bangrac však se svým oddílem zahnal překvapeného nepřítele z mostu a břehu říčky, odstranil palisády před vchodem a učinil most schůdným tak, že blížící se hlavní náš voj bez překážky hned do osady vniknouti mohl," popisuje zpráva hrdinný skutek šikovatele.
Za projevenou odvahu obdržel Bangrac stříbrnou medaili za udatnost.
Husaří sesedli z koně a rozprášili Francouze ve skalách
Francouzi vyhnaní z města ustupovali směrem k Nakléřovskému průsmyku. Pronásledoval je rakouský major Simonyi od 4. husarského pluku prince Hessen-Homburského. A jeho mužům se přitom povedl "husarský kousek".
Bitva u Chlumce se v té době už blížila ke konci, Francouzi z bojiště prchali a 300 husarů na koních dostihlo skupinu asi 500 vojáků z Ústí u Libouchce. Ve snaze setřást pronásledovatele se Napoleonovi vojáci stáhli do "vysokých úskalí" zřejmě v okolí Tisé.
"Avšak zklamali se velice. Major Simonyi rozkázal jedné škadroně (asi 100 vojáků), aby sesedla a pěšky na postavení velmi nepřístupné útokem hnala. Nikdo nebude o tom pochybovati, že útok pěšky husarův je velice obtížný, leč husaři poslušně a neomrzele vyplnili daný rozkaz, napadli Francouze a za malou chvíli rozprášili je úplně," píše se v Knize vojínův Rakousko-uherských.
Úspěch korunovalo množství zajatců. Přesně to byli dva důstojníci, 115 mužů a 14 koní. Velitel své muže odměnil pochvalou za to, že na Ústecku předvedli mezi prvními, že i husar umí a může bojovat pěšky, když to vyžadují okolnosti bitvy.
