Obdobně se psaly posudky tehdy o roce 1968.. Obdobně jsem to psal i já. Chybí tam jedna věc výslovný souhlas s okupací v roce 1968. Jemu tehdy bylo 6 let. Co o tom věděl Jsou to fráze

Anarchokapitalismus je sice krásná teorie, ale to byl ostatně komunismus také; v realitě by nefungovalo ani jedno.

Kdo je ten rozvědčík ???? Pokud vím, armáda v té době rozvědčíky neměla.

Pavel řekl : České zdravotnictví potřebuje hlubokou reformu, Máme vzhledem k počtu obyvatel a rozloze země příliš mnoho nemocnic, systém je neefektivní a rostoucí výdaje se dostatečně nepromítají do kvality péče. Připustil proto, že by některé okresní nemocnice mohly být zrušeny. Podmínkou by však musela být kvalitnější péče v dostupné vzdálenosti. Řekl to o čem se u nás mluví 30 let a nic se neděje.

Kurz, v němž studoval, byl organizován Zpravodajskou správou Generálního štábu, jež byla složkou Ministerstva národní obrany, na rozdíl od Vojenské kontrarozvědky (VKR), jež působila proti „vnitřnímu nepříteli“ v řadách armády a byla součástí Státní bezpečnosti (!). Zpravodajská správa Generálního štábu byla naproti tomu standardní vojenskou zpravodajskou organizací, jakými disponují všechny armády světa. Vztahy mezi těmito dvěma organizacemi navíc nebyly ani za minulého režimu dvakrát přátelské. Mimo jiné i proto, že Vojenská kontrarozvědka se snažila provádět některé své operace i proti důstojníkům Zpravodajské správy Generálního štábu.

Z výše uvedeného je myslím jasné, že označovat Petra Pavla za rozvědčíka, jak to někteří opakovaně dělají, je zavádějící. U neinformovaných to může vyvolávat dojem (snad záměrně), že měl cosi společného právě s Vojenskou kontrarozvědkou, což není pravda. Pokud bychom chtěli pro jeho vojenskou profesi použít správné označení, musíme hovořit o studentovi (frekventantovi) zpravodajského kurzu, a po jeho absolvování o vojenském zpravodajci. Petr Pavel neměl nikdy nic společného se Státní bezpečností a má čisté lustrační osvědčení!

V prvních 2 měsících činila podpora 80 % původního výdělku, další 2 měsíce 50 % a následně 40 %. Maximální strop byl zastropován na 80 % průměrné mzdy (38 537 Kč

Předběžné opatření se vydává do jednoho dne a nebo týdne pode trestního řádu.

Mezi hlavní uváděná pozitiva a úspěchy vlády Petra Fialy patří zejména oblast zahraniční politiky, zvládnutí energetické krize a bezpečnostní kroky. Jasná prozápadní orientace, silná podpora Ukrajiny a prosazování českých zájmů v rámci Evropské unie i NATO. Zahájení kroků vedoucích k dodržení závazku vydávat 2 % HDP na obranu a modernizaci armád. Omezení závislosti na Rusku: Odklon od ruského plynu a ropy díky zajištění alternativních dodávek (např. rozšíření kapacity plynovodů či podílu na LNG terminálech). Zastropování cen energií: Rychlá opatření v době největší energetické krize (cenové stropy pro domácnosti a firmy) Přijetí úsporných opatření ke snížení schodku státního rozpočtu a stabilizaci veřejných financí. Masívní a rekordní investice do infrastruktury, které se Česku vrátí. Vláda Rozhodla o výběru dodavatele nových jaderných bloků. Na doporučení společnosti ČEZ loni v červenci přijala nabídku korejské společnosti KHNP. Dohodla se na strategickém partnerství s britskou společností Rolls-Royce SMR. Tato spolupráce zahrnuje vývoj a stavbu 470megawattových modulárních bloků v Česku i zahraniční. Co se týká České republiky, jeden takový blok má vyrůst v Temelíně. Až tři další by mohly vyrůst v severočeských Tušimicích.

Jsou to lékaři, kteří chtějí aby zdravotnictví bylo státní a vrátilo se do dob komunismus. Kde na to stát vezme už tak daleko nepřemýšlí

František Kriegel jako jediný nepodepsal Moskevský protokol a do konce svého života věřil ve vítězství komunismu v Evropě. Byl kovaný komunista do morku kostí. V roce 1968 na pokyn Dubček připravoval návrat cenzury. Protokol nepodepsal proto, že o tom by měl rozhodnout parlament,

Člen výkonného výboru OOP Zahíra Muhseina v holandským deníku Trouw, ve kterém Muhsein uvedl:

„Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze záminka pro pokračování našeho boje proti Izraeli. Mezi dnešními Jordánci, Syřany, Libanonci nebo Palestinci není žádný rozdíl.

O existenci palestinského národa hovoříme jen z politických a taktických důvodů, protože arabský národní zájem vyžaduje existenci samostatného palestinského lidu jako opozici k sionismu.

Suverénní jordánský stát, mající své definované hranice, nemůže vznášet nárok na Haifu, Jaffu, Berševu a Jeruzalém. V momentě, kdy vyhlásíme náš stát Palestina, nebudeme váhat ani minutu a spojíme Palestinu s Jordánskem.“

Arabové, kteří se do Palestiny přistěhovali na konci 19 století a nebyli původní obyvatelé Palestiny se ústy J.Arafata prohlásili v roce 1967 za národ Palestinců, který z historie zmizel v roce 604 před naším letopočtem. Důvodem byla snaha si dělat nárok na území státu Izrael. Ve své chartě mají uvedené jsme stále součástí velké Arabského národa.Člen výkonného výboru OOP Zahíra Muhseina s holandským deníkem Trouw, ve kterém Muhsein uvedl: „Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze záminka pro pokračování našeho boje proti Izraeli. Mezi dnešními Jordánci, Syřany, Libanonci nebo Palestinci není žádný rozdíl. O existenci palestinského národa hovoříme jen z politických a taktických důvodů, protože arabský národní zájem vyžaduje existenci samostatného palestinského lidu jako opozici k sionismu.

Suverénní jordánský stát, mající své definované hranice, nemůže vznášet nárok na Haifu, Jaffu, Berševu a Jeruzalém. V momentě, kdy vyhlásíme náš stát Palestina, nebudeme váhat ani minutu a spojíme Palestinu s Jordánskem.“Roku 634 ovládli Palestinu Arabové. Arabští panovníci zde vládli do křižácké invaze r. 1099. Svaté tažení proti nim vyhlásil papež Urban II. Křižáci ovládali zemi až do r. 1292, kdy tuto krajinu opět dobyli Arabové a vládli tu až do r. 1517. Následně ovládli území Turci a drželi je až do r. 1917. Za připomenutí stojí, že arabští vládcové z rodu jak Umájovců, tak Abásovců nikdy neučinili Jeruzalém svým hlavním městem. Po celá staletí byl Izrael pouští a močálem, ani kočovníci se zde nechtěli usadit. V pusté, řídce osídlené Palestině se uskutečnil zázrak - Židé zde vybudovali moderní průmyslové podniky, postavili nemocnice, umělecké galerie, univerzity. Na právoplatně odkoupené půdě (od tureckých a syrských šejků) vybudovali Židé kibucy a zejména nová města Tel-Aviv, Rishon Le-Cion, Zychron Yaakov, Bnei Barack. Svou pílí a prací přeměnili zemi plnou bažin a močálů ve vyspělou zemi nejen průmyslovou, ale i zemědělskou, takže lze směle tvr

Podle vás mistře Veselý, když zaměstnáván lidi, kteří ani nepochází z Čech a jsou tu cizinci a platím jim minimální mzdu, tak si mohu dělat co chci. Je to tak podle vás ??

Jednotky 1. vlasovské divize pod velením generála Buňačenka, se nacházely v době povstání v prostoru Berouna. Na žádost ČNR se rozhodly přidaly na stranu českých povstalců v Praze. Hlavní zásluha vlasovců spočívala v tom, že 7. května pomohli odrazit koordinovaný útok jednotek SS a wehrmachtu. Například tím, že vysunuli několik děl na malešovskou pláň, čímž ovládli východní přístupy k Praze. Když tedy první stíhač tanků zbraní SS dostal zásah, tak se ty ostatní otočily. Nacisté nepočítali s organizovanou silou, která bude schopna na velkou dálku ničit jejich obrněnce. Pak se jim podařilo obsadit letiště. Tím zabránili bombardování Prahy Pokud by tedy zejména jednotky SS prorazily do centra Prahy přes Smíchov či Podolí, Velmi pravděpodobně by došlo na scénář, jehož se odbojáři před vypuknutím pražského povstání velmi báli: Praha by následovala osudu Varšavy. Povstalci s lehkou pěchotní výzbrojí by bez pomoci vlasovců nebyli schopni čelit pancéřovým jednotkám SS. Dvacet tisíc vlasovců to byla pomoc hlavně materiální - těžké zbraně jako dělostřelectvo, tanky a obrněné automobily, ale i psychologická. „Najednou po boku Pražských povstalců stál vyzbrojený a vojensky organizovaný spojenec. Psychologický dopad měla jejich přítomnost i na Němce, kteří proti sobě už neměli „jenom“ vyzbrojené civilisty.

Ti Arabové, kteří na území Izraele zůstali, dostali možnost stát se plnoprávnými občany, ostatní odešli do okolních arabských států. Arabské státy však místo toho, aby své arabské bratry přivítaly a integrovaly je do společnosti, držely je ve špinavých uprchlických táborech a využívaly palestinské utečence jako politickou zbraň v boji proti Izraeli.

Problém arabských uprchlíků nevznikl až v roce 1948. Jeho příčinu je nutné hledal už v roce 1947, kdy Arabové odmítli rezoluci OSN z 29. listopadu o rozdělení Palestiny a rozhodli se násilně zabránit vzniku židovského státu.

Arabští uprchlíci byli drženi a izolováni v táborech jako „uprchlíci“, aby tak posloužili politickým ambicím arabských vůdců. S čestnou výjimkou Jordánska, které jim umožnilo získat jordánské občanství, neudělaly arabské země nic pro jejich začlenění do společnosti. Hospodářský rozvoj Jordánska v 60. letech se přímo ovlivnil osudy uprchlíků, z nichž mnoho opustilo tábory, našlo si práci a začlenilo se do společnosti. Stejně mohlo být postupováno i vůči uprchlíkům v Sýrii, Libanonu a Egyptě. Hlavním problémem zůstali uprchlické tábory v pásmu Gazy, kde bylo sto tisíc uprchlíků drženo v izolaci na malém území a nebylo jim egyptskými úřady dovoleno toto území opustit.

Důsledku Šestidenní války v roce 1967 byla další arabská uprchlická vlna, při níž více než 200.000 osob odešlo z Judey a Samaří do (východní části) Jordánska a více než 100.000 z Golanských výšin do Sýrie.

Izraelská vláda vždy zastávala názor, že problém uprchlíků musí být řešen komplexně, až v rámci v všeobecné izraelsko-arabské mírové dohody.