O kočkách se říká, že mají devět životů, ale kolik jich pak má pes? Waldu nejprve sroluje auto, pak s ním zase zatřepe doga a....on si vesele žije dál . Am. mají rčení "Once bitten (or burn), twice shy", jenže Walda o téhle radě asi v Austrálii nikdy neslyšel .

Samozřejmě jsem ale moc ráda, že se psí borec vždy z nečekaných zranění uzdravil !

Ano, ano - střevlík ! A moc děkuji za tak podrobný popis útulen - jejich účel je v nouzi, nepřízni počasí, dešti a sněhu hlavně suchá střecha nad hlavou Takže dobře, že "pro poutníky" existují

Zano!! přesně vím, o čem píšeš, měla jsem ho také. Dokonce mám někde fotku, kde sedím u dortu s 3 víčkami a v ruce držím právě váleček. Byla k tomu ještě palička a jestli něco dalšího už si nepamatuji.

Jirko a Mílo, jak napsali ostatní, žijete v blízkosti krásné krajiny a moc pěkné fotky dokazují že hory máte bohatě proputovanou, kluci budou mít celý život na vzpomínat. Koupání pod vodopády musel být nádherný zážitek. Pamatuji se, jak jsme si v Černošicích, kam jsem se někdy chodili koupat, rádi lehávali "pod jez", připadali jsme si jak v nějaké vodní jeskyni

Když jsme dneska ráno v 6 vyjížděli z domu, vypustit "hlídanou fenku", střechy domů byly bílé a na druhém autě, které stálo venku docela silná námraza, že jsem do ní "roztála" obtisk ruky. Po pozdějším návratu tam stále ještě byla, teď už svítí sluníčko a začíná se oteplovat.

Mikuláš tu nechodí (neslaví se) a víkendové vánoční oslavy byly kvůli chladnu a hlavně dešti zrušeny (posunuty). Když jsme bydleli v Německu, rádi jsme chodili na tamní vánoční trhy a nikdy nevynechali kelímek svařáku. Kupovala jsem si ho pak i v obchodě v lahvi a popíjeli ho doma. Sem jsem si přivezla balíčky koření, že si ho budu dělat tady sama dál. Nebylo to ono. Možná proto, že zrovna byl teplý prosinec, ale spíše chyběla ta správná atmosféra. Víckrát jsem nezkusila. Dnes je pošmourno, svařáček bych si určitě dala.

Äno, pomerančů je celá řada druhů, čím mají tlustší kůru, tím jsou šťavnatější a některé jsou extra na výrobu šťáv spíše než na jídlo. Ty s tlustou kůrou déle vydrží, nesesychají. Už v Evropě jsem si ráda kupovala mandarinky, hlavně proto, že se daly snadno loupat, prsty zůstaly suché. Ale až tady jsem objevila a mohu doporučit "clementines" (nevím jak to přesně píšete česky). Jejich přesné jméno je buď "Cuties" nebo "Wonderful Halo" (v garáži stále využíváme pevné lísky ve kterých je kupujeme. Na pohled vypadají jako mandarinky a také se snadno loupou. Ale jsou sladší a hlavně nemají žádné pecičky !

Moc hezké fotky Liko a u videa jsem se fakt chechtala, soucítila jsem, ale s vážnou tváří to nešlo sledovat. Také jsem ve studených státech zažila pár "bruslení v botách" i pádů, naštěstí si nepamatuji, že bych se kdy přímo zranila (asi dostatečné polstrování)

Jajko, plech vypadá zajímavě, ale i tak se do něj musí těsto vmačknout, ne? Já rozhlíčky válím na melé bílé hladké kachličce (zbytek, když nám kdysi dělali koupelnu) Akorát na jeden rychlý rohlíček. Při ruce mám ubrousek a a jím si po každém druhém rohlíčku otřu nejen lepkavé ruce, ale i kachlíček - jde to pak rychle, ani musím přidávat mouku. Doufám, že tvoje sušenky se též povedly.

Jak je tu teď naštěstí docela chladno (v noci ještě méně), pečivo mám na verandě k rozležení, nemusím hledat místo v lednici (jako asi musí dělat Míla Švehlovic, když u ních teď naopak začínají horka )

Moc hezké povídání od Abyt a díky Liko za vzpomínku. Nepamatuji se, že bych tohle už četla, nebo jsem to prostě zapomněla.

Mým osudovým psem zůstane Trixie, splnila mi přání mit vedle vícero koček jednou i vlastního psa . Ona k nám přišla mladá a prožili jsme s ní nezapomenutelných deset let. Bohužel my už máme pár desítek křížků na krku, takže další pejsek už nebude. Ale hlavně, že byla alespoň Trixie

Vlčák, který se dožil 17 let to je opravdu úžasný výkon !

Vzpomínky od Ygy jsou vždy radost číst.. Na bruslích jsem už pěknou řádku let nestála a asi už nikdy nebudu. Ale když jsem si kdysi poprvé a naposledy nazula kolečkové brusle, vůbec jsem netušila, jak jiný pohyb je k tomu třeba. V hale, na dřevěné podlaze, navíc jen v lehkém oblečení jsem bruslení po několika tvrdých pádech vzdala. Ale když přišly do módy inline brusle, s manželem jsme se také nechali zlákat. Sice jsme se také museli naučit trochu jiné pohyby, ale tohle bruslení jsme si užili dost dlouho.

Zaro paddleboard jsme nezkusili nikdy, nelákalo nás to, ač jsme k moři jezdili často a „PB“ se tam daly snadno půjčit. Používali jsme ale dost matračky a ani na ní není úplně snadné vylézt. Když se na ní člověk položí a vypluje na mělčině je to pohoda. Ale když z ní o kus dál sklouzne, vyšplhat se zpět v místech, kde šlapete vodu, už bývá podobně zábavný pohled jako na „PB“ u Ygy v albu.

Po takovém děsním úrazu Walda dokázal úžasnou psí odolnost. Nejenže "srostl", ale užil si pak ještě řadu dalších let a jeho páníčci s ním !

U otevření téhle části cestopisu mě zmátlo hodnocení km zprávou "0/0/0" (co se stalo ?) Naštěstí hned vysvětlení, že šlo o zasloužený odpočinkový den a žes pak další km šlapala sama.

Moc hezké fotky horské zeleně, ale vrátit se celý km pro zapomenuté hole muselo být nemilé zjištění (alespoň jsi to zjistila, až když jsi si doplnila energii borůvkami )

Stále zapomínám poznamenat, jak se mi líbí, že s tebou cestuje i maskot Ferinka. Tak moc pěkně vždy někde trůní jako důkaz, žes tys tady byla osobně, Feri s tebou v srdci

Hezká adventní fotečka.

Minulý týden jsem zpracovala 5 dávek perníčkového těsta, když jsme se s děvčaty shodly na datu pro naše tradiční perníčkování (13.). Já těsto vždy dělám dost předem (pevně zabalené v lednici, aby neokoralo a koření mělo čas se v těstě rozležet). Kdysi jsem v Německu četla, že normiberští perníkáři nechávali těsta rozležet i dlouhé měsíce. Letos jsem se koukla, co je o tom na českém netu a našla jsem tenhle zajímavý odkaz. Ovšem je něco jiného, když je těsto z 20 vajec a když jsou ho tuny, že?

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-testo-zraje-vetsinou-pul-roku-jedno-mam-ale-stare-deset-let-rika-pernikar-202745

Dnes rozvěsíme mezi okna domů a na vrata plotů věnce. Tenké, umělé, jen zelené s červ. mašlemi. Ale i tak je jich 14 (na komín krbu musí být štafle) a dvoje vstupní dveře dávám podstatně parádnější. Na stůl vánoční ubrus (pod sklo), vyberu jeden s mých českých papírových betlémů a trochu další parády "pro atmosféru". Později ještě určitě zadělám tak na dva, tři další druhy pečiva.

U nás je krásně modro, sluníčko, trochu chladněji, ale dokonalé bezvětří, takže pohoda.

Na tuhle povídku jsem už zapomněla, díky Liko, že je tu znovu I kdyby nebyl uveden autor, Rputin styl psaní byl nezaměnitelný

Krásně jsem si teď početla a tuhle větu úžasnou "rozvinutou větu" jsem si vychutnala rovnou 2x ...."Za ta staletí zvládli bravurně umění prochlastat všechno, co bylo v dosahu a s tím souvisely i změny jejich dočasného působiště, když dluhy přesáhly trpělivost věřitelů."

Tééda, jestlipak čápi, napucnutí po hodování na kobylkách vůbec dokázali vzlétnout.

Mawe, krásné fotky a znovu chválím tvůj poetický cestopis každého dílu vašeho putování. Opravdu krásné čtení. Ovšem představa vašeho (navíc s krosnami) a Mandynčina stoupání po stezkách plných různého kamení a kořenů (viz. fotky) - to muselo dát pořádně zabrat. Jste všechny tři nezdolné

Jelikož mám ráda lidovky, hned mi naskočily rovnou dvě sloky ze známé píšničky "

"Kdyby byla Morava jako je Slezko, dal bych ti hubičku až by to plesklo.."

"Kdyby byla Morava jako jsou Čechy, dal bych ti hubičku za čtyry měchy..."

Liko zelí je (mojí pěstí) našlapané v lahvích - 2x3litry, 1x 2.5 a jedna litrová láhev (tu 2.5 l dostane česká kamarádka). Včera jsem u váhy zelí vynechala jedničku - mělo být 12.5 kila, což je o dost víč, že