Tak jako loni je to boj do posledního kola. Loni se strachovat o ligu mistrů, letos o sestup. Je to kraj rázovitý.

Mám takový dojem, že Libavá (cca 2400 km od Iránských hranic) je v teoretickém dostřelu Iránských raket. Jako zapřísáhlý antikomunista jsem byl pro základnu NATO/USA. Dnes by asi byla jedním z možných cílů, což by se většině zastánců základny moc nelíbilo.

Podceňujete sílu a vůli lidu. Kolik takových revoluci zadupalo své utiskovatele. A nemuselo to být vyloženě utopeno v krvi.

Protože Severní Korea nic nemá. Nemá nerostné zdroje, nemá technologie, nemá vliv. Nemá nic. A USA se nechtějí zatěžovat správou ničeho.

Had nemůže utéct. Nemá nohy.

Jaká barva v tomto kontextu +- by ve vás nevyvolala strach a obavu z manipulace? Černá? Růžová? Žlutá? Zelená? Každou barvu si každý může spojit s nějakou obavou a negativní zkušeností. Prostě se nezavděčíte všem.

Tak kluci. Nenechte se na úvod otrávit. Berte to jako dobré rozbruslení. Takovou rozcvičku před důležitými zápasy. Stačí, když je v nějakém tom x-finále porazíme na nájezdy ;-)

Chápu rozhořčení, vztek i bezmocnost aktivistů, ale jsou blbí nebo co? To nečtou? Nezajímají se o postupy a zákony, které neschvalují? Jakože prát se s půltuctem federalů a ještě k tomu s kvérem u pasu, to musí být fištrón. Při prvním kontaktu s ozbrojeným agentem, jehož kolegové si trénují střelby na pohyblivé cíle za provozu, bych se svalil na zem a snažil se splynout s asfaltem. Mají snad volené zástupce. Ať si jím jdou stěžovat, požadují po nich nápravu, potrestání svévole agentů. Ale prát se s federálem je stupidita.

Tohle mi silně připomíná tanečky kolem Mnichova 1938. Tam také spojenci vydrbali se slabším a menším ze svých řad.

No, když vysadíte podpůrné látky pro růst svalové hmoty a kvůli zahnilé čelisti nemůžete pořádně cvičit, tak prostě ty kila svalů jdou dolů raz dva.

Když si otevřu rodinná alba z doby mého dětství až mládí (40-30 let nazpět), tak na zimních fotkách - i ve městě - jsou běžné sněhové nadílky, které jsou mnohem, ale mnohem bohatší, ne ty na fotkách zde ve článku. A napamatuji si, že by se kvůli tomu rušila škola, nebo vyhlašovaly kalamitní stavy. Prostě doba byla jiná a jiná byla i řešení a reakce na vzniklé problémy. Dnes, když někdo musí nasadit řetězy na své načančané vozítko, tak je z toho na prášky. Když musí jet do práce lokalkou, namísto svého pohodlného vozu, tak je z toho na prášky. Když si slečna nemůže prohlédnout novou kolekci kabelek, protože paní prodavačka se kvůli sněhu nedostala do práce, tak je z toho na prášky. Lidi změkli, zpohodlněli a chtějí všechno hned a jednoduše. A to tu máme nějaké prý zásadní klimatické změny a ty zimy jsou opravdu srandovní za poslední desetiletí.

No tak to můžeme lehce poupravit.

Hello and welcome to the Jamaica and happy holiday.