Proč tak lžete? Jak by nám Sovětský svaz mohl v roce 1938 pomoci, když Stalin v roce 1937 a částečně i 1938 zlikvidoval prakticky celé velení armády? V roce 1937 byly v SSSR popravy na denním pořádku. To se pak projevilo v roce 1941, kdy Wehrmacht hnal Rudou armádu až k Moskvě, Leningradu a Stalingradu. Teprve po stalingradské bitvě se situace na frontě otočila, na čemž měly velkou zásluhu masivní dodávky zbraní, potravin a všeho možného potřebného materiálu a vybavení z USA.

Pokud jde o občanskou válku ve Španělsku, tak Franco útočil na republikánskou vládu, která byla stejně jako interbrigády pod velkým vlivem bolševiků ze SSSR, kteří ve spolupráci s Mexikem do událostí ve Španělsku mohutně vstupovali, až hrozilo, že ve Španělsku vznikne sovětská enkláva. V důsledku toho začal Hitler podporovat Franca především bombardéry Heinkel.

Materiál jste vy. Nožička mou odpověď radši smazal, protože jsem ho v ní smázl.

Děkuji moc za krásný článek.

Samozřejmě, že existuje živá a mrtvá historie. Například historie České republiky je nepochybně živá, zatímco historie třicetileté války je mrtvá. Historie se stává mrtvou, když se zásadně změní okolnosti, v kterých se určitá historická událost odehrála.

Píšete, že mladá generace zcela logicky historickou zkušenost nemá. To je ale nesmysl. Mladá generace nemá osobní zkušenost s II. světovou válkou, protektorátem a poválečnými událostmi. To vy ale nejspíš také ne.

Mám pocit, že zřejmě nevíte, co znamená historická zkušenost. "Je to kolektivní prožitek minulosti, který formuje identitu, vědomí a jednání společnosti. Rozlišuje se na individuální (prožitky jednotlivce) a kolektivní (paměť skupiny), přičemž se často zaměřuje na zlomové, traumatické či totalitní události. Na rozdíl od historie jako vědy je to živá, přenášená zkušenost." A jelikož prožitků jednotlivců ubývá, přesouvá se těžiště historické zkušenosti na kolektivní paměť skupiny, a tedy na zkušenost přenášenou, kterou může sdílet i mladá generace. Záleží jen na tom, jak kdo chce onu zkušenost přenášet dál a oživovat.

Názorně jste předvedl důvod, proč považuji ty, kteří rádi užívají citáty a citování vůbec, většinou za žalostné osoby. Jednak dost často citují nepřesně, jako vy, a jednak jsou citáty věty vytržené z kontextu. Kdybyste ocitoval celou první sloku písničky "Kamarádi", ukázalo by se, že pan Suchý neměl zrovna tyhle tepače v oblibě, spíš bych řekl, že mu připadali trapní.

Ta první sloka je takhle: "Stalo se módou sezóny do nepravostí rázně tepat, kaiserok této fazóny mně ale nikdy dobře nepad ́. A proto marně čekáte, kdy k tepání se přikročí, mám oči sněhem zaváté a po babičce klokočí."

Kdybyste ocitoval první sloku písně celou, tak by to vlastně na tepače Pokorného náramně sedlo. To jste ale nemohl potřebovat, že.

Pro boha neexistujícího, pane Bertle, jak se můžete vůbec ptát, zda si je pan Fikáček jistý, že bůh není? Já už jsem si tím jistý také, protože pan Fikáček si je nejen čím dál jistější, ale on neexistenci boha dokázal. A sice tím, že bůh neumí stvořit trojúhelník s pěti vrcholy. No viděl jste snad někdy trojúhelník s pěti vrcholy? Já tedy ne. A kdyby bůh totiž uměl trojúhelník s pěti vrcholy, tvořil by je jak na běžícím pásu. Neznám lepší zábavu, než tvořit trojúhelníky s pěti vrcholy. Je to přímo neskonalá radost.

A dalším důkazem neexistence boha je, že nedokáže stvořit tak těžký kámen, který by sám neuzvedl. Viděl jste někdy boha, jak se pokouší zvednout kámen, který neuzvedne? Já nikdy. To by bůh totiž dopadl jako lord Castlepool, když se snažil pohnout kamenem, který před tím Old Shatterhand na to místo mrskl. Bůh by se tím jenom ztrapnil a než trapný bůh, to radši žádný.

A dalším důkazem neexistence boha je sám pan Fikáček. Totiž dost na tom, že existuje pan Fikáček, k čemu potom ještě nějaký bůh? Pan Fikáček je totiž neutrino, a i kdybyste jej svrhl i z 10. patra na chodník, tak tím chodníkem bez problémů projde, ba pronikne celou Zemí skrz naskrz a vrátí jako zcela neporušené neutrino, které dokázalo, že bůh neexistuje.