Pane Kando, ani starším není jedno jak to bude dál. Máme tady své děti a jejich děti. (tím se řadím ke starším i když do důchodu mám ještě pár let).
Asi bych šel volit i kdybych měl od lékaře informaci že do roka tady nebudu.
Zkusím předestřít myšlenkový experiment. Asi chápeme všichni, že malé dítě, zkusme si vzít pro příklad 4 leté, by volit nemělo. Pokud máte zkušenost a staral jste se o lidi kteří ke konci života pozbývají duševních schopností, asi bychom se shodli, že ti už by asi také volit neměli. Institut bavení svéprávnsti je velmi omezený a nedostatečný. Podle mých zkušeností je dost lidí, kteří mají problém (myslím z pohledu duševní kondice) postarat se o sebe, a například nepoznávají ani vlastní děti, ale stále volí.
Potíž je stanovit hranice. Jak u dětí , tak u starších lidí. Věk není určitě ideální měřítko. Těžko hledat jak to stanovit.
Mám na to názor a není to můj vynález. Určitě mě za něj někteří odsoudí a možná řeknou že to není demokratické. Otázka je, jestli je demokracie vždy to nejlepší. Ale zkusme být tolerantní a jen se o tom bavit.
Měřítko by mělo být relativně jednoduché. Za mě by stačilo jestli je konkrétní člověk vůči státu v kladné, nebo záporné bilanci. Pokud pracuji a na společnou hromádku přidávám, měl bych o ní rozhodovat. Pokud se jen vezu, nerozhoduji. Demokratické za mě zůstává to, že každý má jeden hlas. A teď do mě. :-)