Dávali, Jozef Kroner krásně vyprávěl (snad se nepletu). A k tomu byla i slovenská znělka večerníčků. Ta se mi líbila o dost víc než ta česká🙂

"...Nejen v Polsku, ale i jinde v Evropě byli Židé udáváni a „ctihodní občané“ pomáhali s deportacemi svých bližních do koncentráků. Dělo se to i u nás, nicméně v okupovaném Polsku takové skutky nabyly masových rozměrů..."

To je pravda, ale tady je možná trochu potíž v tom, že už nebývá snaha zjistit, proč tomu tak bylo. Tkvěla příčina v tom, že "Poláci sáli antisemitismus s mateřským mlékem" (jak dokonce nedávno prohlásil jeden zahraniční politik), nebo může být vysvětlení prozaičtější (v Polsku největší židovská diaspora, neporovnatelná krutost podmínek, střídající se systém rukojmích v každé obci, kdy byla za pomoc Židům zabita nejen rodina pomáhajících, ale i rukojmí atd.).

Tím nechci obhajovat snahu o zákazy, resp. o nastolení jednoho správného pohledu na dějiny, na druhou stranu trochu chápu i ty polské historiky, kteří se v oné letité polské debatě snaží brát v potaz i další okolností.

"...To je logické po 1. svetovej vojne a pokračujúcej zničujúcej ruskej občianskej vojne v 20-tych rokoch, Rusku nikto neveril, že sa do 100 rokov ešte postaví ekonomicky na nohy..."

Jenže NEP docela fungoval, rozvrat v hospodářství způsobil až plán skokové industrializace a kolektivizace. Byl to Stalin, kdo zavedl sovětskou ekonomiku do slepé uličky. Nakonec po šílených následcích kolektivizace byly rolníkům povoleny malé záhumenky, které přestože zabíraly jen zlomek půdy a byly zatíženy vysokými daněmi, dokázaly např. v roce 1937 pokrýt 38% produkce zeleniny a brambor, resp. 68% masa a mléčných výrobků.

No, poslední čtyři roky jsme v juniorech získali medaile, hráli moderní hokej (a poráželi i Kanadu), takže bych to tak úplně černě neviděl. Přinejmenším si uvědomujeme, že se musí něco dělat; to je rozdíl oproti rokům po úspěších z přelomu tisíciletí, kdy se totálně zaspalo.

Já bych to neviděl tak černě. Možná ten fotbal bohužel často splňuje, že je to "malý bratr války", ale na olympiádě je většinou mezi sportovci i diváky vidět toleranci a respekt; u některých sportů (třeba akrobatické lyžování, snowboarding) prostředí vypadá přátelsky až přejícně - i vůči soupeřům🙂

"...Umět se vyrovnat i s tímhle tlakem je a) ukázka skutečných mistrů nebo b) pouhého vědomí, že pokud neuspěju, maximálně dostanu vynadáno, ale život tím nekončí..."

Zas tak jednoduché to nebude, od úspěchu na olympiádě často závisí i budoucnost nejen dotyčného sportovce, ale i týmu lidí, kteří ho připravují, domácího klubu (zvlášť u menších sportů) atd. A ono vyrovnání se s tlakem nezvládají i ti, o jejichž mistrovství asi nikdo nepochybuje - stačí si vzpomenout na kolaps Mikaely Schiffrinové v Pekingu...

"...čeština tím nijak netrpí, pokud by úchylné přechylování skončilo..."

Může trpět srozumitelnost. Pokud komentátor třeba řekne: "A v cíli nadělila Huber Schiffrin půl sekundy", znamená to Huberová Schiffrinové, nebo Huberové Schiffrinová?

Ano, podpora/propagace je dána na roveň, to ale v žádném případě neznamená, že normalizace byla shodná s nacismem. A o Petru Pavlovi se asi dá říct, že měl za minulého režimu vymytý mozek (což by vzhledem k jeho rodině/školám/působnosti v armádě bylo i pochopitelné), ale po r. 89 už se žádný sklon ke komunismu či nacismu neobjevuje.

"...Všechny ty evropské, demokratické a nezpochybnitelné základní hodnoty, které nám dennodenně připomínají různé „morální majáky současnosti“, jsou však pro mnohé z nás lehce nečitelné..."

V souvislosti s panem Turkem se ale nebavíme o nějakých abstraktních pojmech, ale o konkrétních činech (těžko označit dejme tomu výhrůžku nábojnicí a obrázkem šibenice za nečitelnou - a to je jen jeden z mnoha problémů pana Turka).

"...Tato karta nebude samozřejmě fungovat na voliče současné opozice. Protože ti nějaké porušení Ústavy neřeší. V jejich očích je Petr Pavel vzor veškeré morálky, vedle kterého je i Mirek Dušín obyčejný lump..."

Myslím, že se mýlíte. Nemálo voličů Petra Pavla si ho nevybralo z toho důvodu, že je vzorem veškeré morálky, ale protože představuje menší zlo.

"...Přijde mi celá ta věc s ministrem zahraničních věcí Petrem Macinkou jako počátek školení prezidenta v politice..."

To by ale předpokládalo, že prezident okolo sebe nemá žádné poradce. Což určitě není pravda, nakonec odpůrci Petra Pavla tvrdí, že je jen loutkou v rukách zkušených zákulisních hráčů. Takže nemůže to být spíš naopak, tedy že lekci a jakousi ťafku do své arogantně bohorovné pozice dostal pan Macinka?

A není to tak, že největší klacek pod nohy si vítězná koalice (resp. jedna její část) hodila pod nohy sama? Vždyť Filip Turek se všemi svými průšvihy by coby kandidát na ministra nemohl projít v žádné společnosti, která aspoň trochu dbá na určité základní hodnoty.

Jenže se zcela změnilo mediální rozvrstvení. Zatímco kolem roku 2000 byla televize ještě tím nejdůležitějším sdělovacím prostředkem, dnes je pro mladé (tedy pro ty, kteří mají nejblíž k nějaké protestní akci) mrtvým médiem.

Jenže kdy byly hodiny hudební výchovy lepší...A jestliže přinejmenším od 60. let oblíbenost populární hudby u mladých celkem jasně vede, tak myšlenka vzbudit v dětech zájem o klasiku (a další žánry) přes přístupnější a pro ně známé styly by nemusela být tak špatná.