Když se před necelými třemi týdny objevila v tisku informace o tom, že Rusko jmenovalo země, které podporovaly nacistické Německo, vycházelo se ze zprávy TASSu z 18. dubna 2026. Předmětná zpráva vyšla pod titulkem „Zacharovová jmenovala země, které napomáhaly nacistickému režimu“ a v ní uvedená mluvčí ruského ministerstva zahraničí triumfálně vytáhla úryvek z prohlášení Státní dumy z 22. března 2023, kde se v souvislosti s agresí proti SSSR hovoří o „ozbrojených jednotkách zformovaných na území Belgie, Itálie, Španělska, Nizozemska, Norska, Finska a dalších zemí, a také jednotlivých dobrovolnících z Rakouska, Lotyšska, Polska, Francie a Česka.“
Zacharovová ve svém výroku evidentně odkazuje „pouze“ na existenci dobrovolnických jednotek, včetně národnostních dobrovolnických divizí Waffen-SS, a neněmeckých dobrovolníků v samotných jednotkách německých. Už to samo o sobě je vyloženě hloupé takto připomínat, když na straně nacistů bojovaly i takové jednotky ruské, včetně například 29. granátnické divize Waffen-SS (označované jako 1. ruská).
Jaké výkřiky dezinformátorů padají v souvislosti se zimní válkou![]() |
Ale nejde pouze o tento výrok, aktuálně oživený paní Zacharovovou. Ruská oficiální rétorika už delší dobu používá pojem „spolupachatelé nacismu“ poměrně široce. Hovoří třeba o ekonomické spolupráci s třetí říší nebo o průmyslové výrobě pro německou armádu. Ale zde se opět mísí hloupost s propagandou. Na okupovaných územích samozřejmě jiné východisko nebylo, navíc samotné podniky byly přímo pod německým řízením, pokud si je Němci přímo „nesebrali“. Můžeme zmínit například plzeňskou Škodovku, ze které si kus ukousl, ale plně ji řídil koncern Reichswerke Hermann Göring. Oproti tomu Rusové až do spuštění operace Barbarossa spolupracovali s Němci jako rovný s rovným.
Ještě než si shrneme bohatý ruský příspěvek ve věci spolupráce s nacistickým Německem, je opět třeba podotknout, že Sovětský svaz nebyl ničím jiným než nástupcem imperiálního Ruska, a to pod hrůzovládou komunistů. Měl i menší rozlohu, než na začátku druhé světové války zase o kus zvětšil opětovným zabíráním území (případný argument, že tato území dříve patřila carskému Rusku, naráží na skutečnost, že sama byla předtím získána ruskou imperiální expanzí). Tím vším říkáme pouze to, že i v éře tzv. Sovětského svazu je možné používat výrazy jako ruská agrese a podobně, když ostatní tehdejší sovětské svazové republiky byly vazaly pod nadvládou Moskvy.
A přestože se občas především z řad obhájců současné ruské politiky objevují námitky proti ekvivalentnímu používání názvů Sovětský svaz a Rusko, tak je pravdou, že i v dnešním ruském veřejném prostoru bývá Sovětský svaz často s Ruskem ztotožňován. V této souvislosti je potom zajímavé, že jsme ještě neviděli žádného z těchto ruských obhájců, který by rozporoval předmětný výčet zemí naposledy uvedených paní Zacharovovou, kde se naopak z historického pohledu zcela chybně hovoří například o zemi jménem Česko, tedy evidentně o České republice.
























