Začala nová éra obrany Země. Satelity odhalí start nepřátelské rakety

  • 51
Na svém místě vysoko nad Zemí se usadil první ze satelitů nové generace. Ty by měly americké generály upozornit na start rakety kdekoliv na světě. Systém má také rychle odhalovat nejen mezikontinentální střely, ale i malé rakety s menším dosahem.

Systémy protiraketového varování vstoupily do nové éry. Tvrdí to alespoň americká armáda, která má od víkendu v kosmu první satelit systému SBIRS (Space-Based Infrared system - Vesmírný infračervený systém). Vystartoval z mysu Canaveral 7. května odpoledne našeho času.

Družice nazvaná SIBRS GEO-1 by měla začít naplno pracovat zhruba za měsíc. Vypuštění dalšího satelitu v sérii by mohlo následovat za rok. GEO-1 není první součástí systému SBIRS, která se dostala do vesmíru. V letech 2006 a 2008 už odstartovaly na palubě jiných družic infračervené senzory, které k němu také patří.  

Jdou po teple

Vzrušené debaty kolem radarového deštníku zaměstnávaly českou veřejnost jenom několik měsíců, ovšem každý projekt protiraketového obrany je běh na podstatně delší trať

Například ve Spojených státech trvá projekt už více než půl století. A o víkendu fyzicky začala jeho další fáze: do kosmu se podíval první ze satelitů nového typu, který má na dalších zhruba 15 let zajišťovat, že Spojené státy budou mít přehled o startu jakékoliv větší raketové střely kdekoliv na Zemi.

Byť je protiraketová obrana zatím v podstatě stále závodem jen mezi dvěma účastníky, USA a Ruskem, prvně zmíněná země drží v této oblasti historický primát a svůj náskok si dále udržuje.

Největší díl práce odvádí satelity. První družice sledující tepelné stopy startujících balistických střel vznikly už v 60. letech. Tehdy sloužily především proti tradičním nepřátelům ve studené válce, tedy SSSR a částečně Číně a jejich velkým mezikontinentálním střelám.

Systém se osvědčil i přes počáteční neúspěchy. V nové době po pádu SSSR se ale ukázala jeho omezení. Podle zkušeností z irácké války by bylo například záhodno mít systém schopný z oběžné dráhy najít i menší střely než mezikontinentální.

Na své půdě i hostování

Americké ozbrojené složky proto začaly plánovat obměnu svého vybavení. Jejich analytici se domnívali, že technologie už pokročily natolik, aby skutečně vznikla nová generace sledovacích družic, a tak program dostal zelenou. Starší DSP (Defense Support Program, tedy zhruba Program podpory obrany) tedy začíná nahrazovat nový systém s názvem SBIRS (Space-Based Infrared system tedy Vesmírný infračervený systém).

SBIRS má tvořit několik družic s různými úkoly. Družice na vysoké oběžné dráze umožňuje sledovat stále stejnou oblast zemského povrchu (tzv. geostacionární dráha). Jejich údaje budou nově doplňovat přístroje umístěné na satelitech, které mají hlavně jiné úkoly. Ty se pohybují po odlišné, tzv. HEO - vysoké eliptické dráze ve zhruba stejné výšce jako vlastní družice, tedy asi 35 tisíc kilometrů nad Zemí.

Jak napovídá název, "Vesmírný infračervený systém" se spoléhá při detekci raket především na teplo, které vydávají jejich motory. Tento starý princip přitom dovádí k technické dokonalosti. Měl by poskytovat zhruba třikrát přesnější informace o pozicích případných cílů než dnešní družice. Na palubě družic budou podle dostupných informací také dva infračervené senzory, nikoliv jen jeden.

Každý má trochu jiné použití. Jeden je přehledový, druhý se pak zaměřuje přímo na jednotlivé cíle. Díky této dělbě práce by měl být systém schopný poskytovat nové informace dvakrát častěji než dosavadní DSP. I proto by měl s dostatečným předstihem varovat i před střelami středního a krátkého doletu. Tedy s takovým předstihem, aby je bylo možné ještě bezpečně zneškodnit.

Oba senzory jsou schopné pracovat v různých oblastech infračerveného spektra. Přesné oblasti vlnových délek nejsou známy, jedna bude zřejmě ležet v oblasti delších infračervených vln, které jsou vhodné pro sledování tepla z motorů. Podle výrobce, firmy Lockheed Martin, by měly družice v jednom z pásem také dohlédnout až na zem.

Pár miliard a let navíc, co to je?

Družic na detekci nepřátelských raket mělo být podle původních plánů v kosmu touto dobou již několik. Hlavně technické potíže ovšem plnění programu notně zdržely. Start satelitu SIBRS GEO-2 má přijít zhruba za rok, alespoň částečně by mohl systém fungovat zhruba za 18 měsíců.

Na oběžné dráze budou časem nejméně čtyři družice tohoto systému, protože americké letectvo závazně objednalo další dva kusy. Čeká se ovšem, že využije možností ve smlouvě a celkem vznikne šest satelitů SIBRS GEO. Každý by měl mít životnost zhruba 12 let.

Odklady se také podepsaly na tom, že cena za včasné varování pro USA je horentní. Původní finanční plán byl překročen o více než 300 procent, na současných 17,5 miliardy dolarů. K významnému překročení odhadu přispělo (zřejmě menší) měrou i to, že letectvo v průběhu projektu měnilo své požadavky.