Němečtí vojáci zakopaní u francouzské vesničky Flers nejdříve za kopečkem slyšeli strašný řev motorů. A potom se najednou vynořila velká plechová krabice na housenkových pásech, která po nich střílela. Postupně se objevovaly další a další obrněné krabice a nakonec vylezlo osmnáct těchto „opancéřovaných samochodných vozů“, jak jim říkali jejich konstruktéři říkali.
Vojáky zachvátil děs. Kulky z pušek se od příšer odrážely a ty se valily dál. Němci v hrůze prchali ze zákopů.
Zbraň proti „rychlopalné pušce“
Ten pátek 15. září 1916 prošla bojovým křestem nová strašná zbraň – tank. Obrněné vozy na pásovém podvozku vybavené kanony a kulomety přivezly z britských ostrovů lodě a vlaky, kde se skrývaly pod označením „water tanks“ čili „nádrže na vodu“. Nakonec zůstal jenom termín tank.
Britské zbrojovky dodaly v létě na frontu ve Francii 49 tanků, ale většina se porouchala, než mohly zasáhnout do boje. Takové potíže nejsou u nových strojů ničím neobvyklým.
První bojový stroj Mark I, jak ho konstruktéři nazvali, bylo monstrum. Měl délku osm metrů, šířku přes čtyři metry, výšku dva a půl metru, vážil 26 tun a jeho pancíř měl tloušťku 6–10 milimetrů. Jezdil maximální rychlostí 6–8 kilometrů za hodinu a dojezd měl 30 kilometrů. K obsluze potřeboval sedm vojáků. Prototyp měl dvě verze: „mužskou“ vybavili dvěma rychlopalnými námořními kanony ráže 57 milimetrů a čtyřmi kulomety, „ženské“ verzi musely stačit čtyři kulomety ráže 7,7 milimetru.
Bitva na řece Sommě v severovýchodní Francii probíhala od 1. července 1916 a patřila k nejdůležitějším střetnutím Velké války, jak se původně nazývala první světová válka. Vojáci na obou stranách fronty přebývali v hlubokých zákopech plných bláta a špíny. Mezi nimi natáhli drátěné překážky, které museli útočníci pracně přestřihovat. V zákopech rozmístili kulometná hnízda tak šikovně, aby se jejich palba překrývala a kosili nepřátele uvízlé na drátech po stovkách.
Kulomet zkonstruoval před čtvrt stoletím všestranný americký vynálezce Hiram Maxim. K nadšení generálů vystřílela tato „rychlopalná puška“ přes 500 nábojů za minutu. Pokusy o obsazení první, druhé a třetí linie nepřítele za drátěnými překážkami, které hájilo několik kulometů, proto končily krveprolitím. Liddell Hart v knize Historie první světové války napsal, že tyto zbraně měly hlavní podíl „na ustálení zákopové války do nehybné rovnováhy“.
Útěk několika tisíc vojáků před železnými krabicemi spojencům umožnil, aby u Flers postoupili o dva kilometry, ale zanedlouho toto území ztratili. Přes urputné boje nikdo nedosáhl rozhodujícího vítězství.
Zpočátku se tedy tanky nestaly zázračnou zbraní. Přesto velitele britských expedičních sil generála Douglase Haiga uchvátily a požadoval, aby jich britské zbrojovky vyrobily co nejvíce. Postupem času válku radikálně proměnily. Vojáci se museli učit nové taktice vedení bojů.
Na podzim se však v severozápadní Francii spustily silné deště, které rozbahnily půdu. Spojenci i Němci zůstali uvězněni v zákopech, s průlomem nemohli počítat. Bitva na Sommě skončila 25. listopadu. Patří k nejkrvavějším v historii válek: Francouzů a Britů padlo na 800 tisíc, Němců půl milionu.
Po Marku I postavili Britové další varianty tanku, dokonalejší, se silnějším pancířem a motorem. Francouze a Němce tato nová zbraň inspirovala k tomu, aby ji začali také vyvíjet. Vždyť nešlo o nic jiného než o obrněný vůz posazený na pásy, které se osvědčily u traktorů.
