Na úvod je třeba konstatovat, že na druhoválečné nasazení vrtulníků se musíme dívat z pohledu primátů, kdy se začaly k nové kategorii zbraně letecké a jejímu využití vytyčovat ideální cesty. Hlavním startovacím mezníkem vojenského využití vrtulníků se totiž stala až válka korejská (1950 až 1953), během níž se významně prosadil typ Bell H-13 Sioux (známe ze seriálu MASH) a dále Hiller H-23 Raven, Sikorsky H-19 Chickasaw a Sikorsky H-5 (původně značený R-5 a vyráběný již za druhé světové války). Všimněme si, že v souvislosti s korejskou válkou byly zmíněny pouze americké typy vrtulníků, tedy stroje operující na straně koalice OSN pomáhající napadené Jižní Koreji, neboť druhá strana se k tomu ještě nedopracovala.
A když už jsme se krátce věnovali časovému období po druhé světové válce, musíme se podívat i před ní. Dávno před ní, dokonce i před tou první, už se první průkopníci vrtulníků snažili vypěstovat své ovoce. Leč v případě vrtulníků nebylo a kvůli technické náročnosti ani nemohlo býti to dozrávání tak rychlé jako u „obyčejných“ letounů, kdy si stačí nasadit křídla, rozeběhnout se z kopce a člověk má alespoň kluzák.
Řadě primitivních vrtulníků se sice roztočily rotory, některé stroje se třeba i vznesly a za chvíli zase byly na zemi, ale za první dospělý (ti opatrnější mohou použít adjektivum adolescentní) vrtulník se považuje až německý Focke-Wulf Fw 61 z roku 1936. Tento vrtulník, s dvojicí rotorů vedle sebe, byl postaven ve dvou experimentálních prototypech a v letech 1937 a 1938 na něm bylo dosaženo několika rekordů (v dostupu, doletu, vytrvalosti a rychlosti), ať už oficiálních či neoficiálních.
Povedený Focke-Wulf Fw 61, do nebe vynášený německou propagandou o dost výše než vlastními rotory, všem ukázal, že nacistické Německo se pohybuje na čele světového vrtulníkového vývoje. To probralo v této věci k vyššímu úsilí další země, které na to kapacitně měly. Moc jich nebylo, asi jen USA, Velká Británie a Francie, jenže v té už moc času neměli (což ovšem ještě nevěděli) a naopak o to více měli problémů se znárodněným leteckým průmyslem (což musel vidět i nevidomý).
Krok s Německem se dařilo držet pouze Spojeným státům, kde v roce 1939 postavili experimentální vrtulník Vought-Sikorsky VS-300, jehož dalším vývojem vznikly první vrtulníky pro americkou armádu. Zde už se jednalo o vrtulníky šikovnější koncepce, tedy jednorotorové, to znamená s jedním nosným rotorem a pomocným vyrovnávacím rotorem na konci ocasního nosníku.
Je celkem očekávané, že Spojené státy potom v průběhu války Německo, na které začala padat jedna starost i puma za druhou, předehnaly a nechaly daleko za sebou.
V souvislosti s operačním nasazením se alespoň stručně seznámíme s pěti typy druhoválečných vrtulníků. Konkrétně to budou německé stroje Focke-Achgelis Fa 223 Drache a Flettner Fl 282 Kolibri, která nás čekají ještě v tomto článku, a americké stroje Sikorsky R-4, Sikorsky R-5 a Sikorsky R-6, kterým bude věnován druhý díl článku v blízké budoucnosti. V každém případě předmětné americké typy jsou zahrnuty alespoň v dnešní článkové galerii.
Vrtulníky se za druhé světové války používaly k akcím záchranným a k evakuaci (nejen raněných), dále k operativní dopravě osob (jednotlivců) a/nebo malého nákladu, případně k letům kurýrním. Další oblastí použití byl průzkum, s čímž laborovali především Němci. Vše se odvíjelo od tehdejších typů vrtulníků, které byly málo výkonné. Větší přepravní potenciál měl potom německý Focke-Achgelis Fa 223, ale Němci se nedostali do stavu, aby toho mohli dostatečně využít.
Všechny typy jsou uvedeny také v následující tabulce, kde kromě data prvního vzletu uvádíme i jejich prázdnou hmotnost a výkon motoru.
Typ | První let | Prázdná hmotnost | Výkon motoru |
---|---|---|---|
Focke-Achgelis Fa 223 Drache | 08/1940 | 3180 kg | 1000 k |
Flettner Fl 282 Kolibri | 10/1941 | 760 kg | 160 k |
Sikorsky R-4 | 01/1942 | 912 kg | 200 k |
Sikorsky R-5 | 08/1943 | 1715 kg | 450 k |
Sikorsky R-6 | 10/1943 | 923 kg | 240 k |