Pro vzdušný průzkum nebo sledování demonstrací. Tam všude se uplatní bezpilotní letadélka Optoelektron a Sokol. První jmenovaný je menší s hmotností 6,5 kilogramu. Větší Sokol váží zhruba 20 kilogramů, je však vybaven pokročilejší technikou.
Špion do kapsykolibřík s kamerou Bezpilotní letadélko podle vývojářů pro US ARMY. |
Cílem projektu vývoje bezpilotních prostředků bylo mimo jiné najít levnou cestu, jak pro účely pozorování ze vzduchu nahradit policejní vrtulník.
"Cena nového vybaveného policejního vrtulníku je asi 100 milionů korun a náklady na letovou hodinu se pohybují v desítkách tisíc korun. Vývoj bezpilotních prostředků kategorie mini je možné uskutečnit do 20 milionů korun a náklady na provoz jsou nepatrné," uvedl ředitel Vojenského technického ústavu Václav Irovský.
Bezpilotní letoun Optoelektron
Historie bezpilotních letadelTouha postavit letadlo bez pilota je téměř stejně stará, jako snaha postavit letadlo s pilotem. Snaha využít bezpilotní letadlo UAV (Unmanned Aerial Vehicle) k útoku na nepřítele není o nic mladší. Snem konstruktérů byla možnost zasáhnout nepřítele kdekoli na světě, aniž by piloti museli nasazovat životy. |
Optoelektron je určen k pozorování událostí s masovou účastí veřejnosti, jako jsou demonstrace, koncerty nebo sportovní utkání. Lze ho využít také při přírodních katastrofách, například povodních. Vrtulový letounek lze pustit z ruky nebo vystřelit pomocí gumy. Je poháněn elektromotorem a vybaven kamerou, odkud dokáže přenášet shromážděná data do řídícího střediska.
Větší bezpilotní letoun Sokol má lepší pozorovací prostředky. Jeho nasazení je možné v různých krizových situacích, které požadují sběr obrazových informací z rozsáhlejšího prostoru, uvedla Iva Ruskovská ze společnosti PP Partners, která Vojenský technický ústav zastupuje.
Vojenský technický ústav patří pod společnost LOM Praha a představí oba své nové produkty na slavnostní konferenci uspořádané k 90. výročí založení ústavu ve středu 30. 5. 2012.
Bezpilotní letoun Sokol
Před Sokolem a Optoelektronem byla Sojka
Vojenský technický ústav v letech 1990 až 1995 vyvíjel první bezpilotní letadélko nazvané Sojka III (viz přiložené video). Vyrobeny byly čtyři prototypy a čtyři funkční kusy. Vojenský ústav na stavbě Sojky spolupracoval s Vojenským technickým ústavem maďarské armády v Budapešti a maďarským průmyslem. První úspěšný autonomní let se uskutečnil v roce 1992 na vzdálenost 20 kilometrů na maďarském polygonu Táborfalva. Pro Sojku byl vyvinut autopilot s navigačním systémem na bázi GPS, speciální dvouválcový motor a spolehlivý raketový katapult.
Letoun byl modernizován v letech 2002 až 2008. Nesl označení Sojka – III/TVM. Technici zapracovali na zvýšení letových výkonů letounu v souladu s požadavky NATO na taktický bezpilotní průzkumný prostředek. Byly prodlouženy rádiové dosahy s využitím mobilního retranslátoru, byl zabezpečen digitální přenos obrazu a drak letounu doplněn o výměnný kontejner umožňující nést různé uživatelské vybavení. Přibyla také gyroskopicky stabilizovaná hlavice.
