V Moskvě se svého času konaly vždy 7. listopadu vojenské přehlídky na počest Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917. Mladší čtenáři se možná trochu podiví zdánlivé kolizi v dataci – říjen vs. listopad.
V Rusku až do roku 1918 používali juliánský kalendář, zatímco standardně se ve většině jiného pozemského světa používal kalendář gregoriánský. Když v roce 1917 padl osudový výstřel z Aurory, ukazoval v Petrohradu kalendář 25. října, ale například v Brně už měli 7. listopadu. Kdo tedy slavil VŘSR, činil tak už od prvního výročí v listopadu (Sovětské Rusko přešlo na gregoriánský kalendář 31. ledna 1918 podle starého kalendáře, a hned měli ponovu půlku února za sebou).
V roce 1941 to s nastupujícím podzimem vypadalo, že se žádná přehlídka konat nebude. Zuřila válka, Němci se hnali na východ a Rudá armáda měla jiné starosti, než se ukazovat na přehlídkách.
Konec října a začátek listopadu znamenal pro sovětskou obranu před Moskvou těžkou dobu. Ve městě platil stav obležení (pozn.: vyhlášení takového stavu samozřejmě neznamená, že město musí být obleženo kolem dokola, ale má to vliv na organizaci života ve městě). Moskevské továrny, které se nepodařilo evakuovat, strategické (myšleno velké) budovy, mosty a dokonce některé stanice metra byly už nějakou dobu „podminovány“, Sověti počítali při případném průniku německé armády do města s vyhozením těchto objektů do vzduchu. Na druhou stranu je také pravda, že ani Němci už na tom nebyli u Moskvy moc dobře, síly kvapem ubývaly.
 |
O uspořádání netradiční vojenské přehlídky v tradičním termínu 7. listopadu bylo rozhodnuto koncem října. Někteří vládní činitelé se k přehlídce zpočátku nestavěli příliš kladně, ale brzy je to přešlo. Naopak vojenské velení bylo jednotné v kladném stanovisku k jejímu zrealizování. Pro pozdvižení morálky bojovníků na frontě i obyvatel pracujících pro frontu představovala taková přehlídka přenášená rádiem a prezentovaná v tisku účinný prostředek, o Moskvanech zřících vojáky na vlastní oči ani nemluvě. Standardně trvají přípravy na velkou vojenskou přehlídku déle než měsíc, v ohrožené Moskvě na to zbývalo několik dní.
Přípravy na přehlídku
Přípravy přehlídky probíhaly v přísném utajení, akce dostala krycí název „Operace vojsk moskevské posádky“.
Záhy se ukázalo, že bude trochu problém s hudebním doprovodem. Mnozí z členů moskevského vojenského orchestru bojovali na frontě. Nic však nebylo ztraceno, z jednotlivých útvarů (ať už z fronty či zázemí) se podařilo řadu hudebníků zpět vytáhnout a na pomoc dorazil orchestr z Gorkého.
Nově sestavený orchestr pro přehlídku měl nakonec dvě stovky členů. I toto hudební těleso muselo zkoušet tajně, a to v uzavřené aréně, kde se před válkou konaly jezdecké soutěže. Někteří hudebníci přišli na první zkoušku i s puškami a granáty, kdy pro zmiňované utajení netušili, do čeho jdou. Na zkoušku se občas přijel podívat na koni maršál Semjon Buďonnyj a za zvuku vojenských pochodů, kroužil tam po aréně a vybíral hudební repertoár pro přehlídku.
Kvůli případnému zmatení nepřítele bylo 6. listopadu rozhodnuto, že přehlídka začne následujícího dne již v osm hodin ráno. Tedy o dvě hodiny dříve, než začínala standardně a než se i plánovalo pro tento den. Panovaly zde totiž obavy z náletu Luftwaffe. Ale počasí při přehlídce s nízkou oblačností a sněžením nakonec takovou možnost německým letcům neposkytlo.
Moskva za války (rok 1941), stanoviště protivzdušné obrany na střeše hotelu Moskva
Přesto byla protivzdušná obrana Moskvy v plné pohotovosti, stejně tak hasiči. Nic nesmělo být ponecháno náhodě, i když moskevští meteorologové takové počasí předpovídali, ovšem bez záruky, protože všechny meteorologické stanice západně od Moskvy už byly za frontou. Dokonce 5. listopadu sovětské letectvo provedlo nálety na některá letiště Luftwaffe, odkud mohli startovat německé bombardéry proti Moskvě, ale to lze v každém případě označit za prevenci nedostatečnou.
Přehlídka
Vojenská přehlídka s vypočítanou časovou délkou konání jedna hodina, jedna minuta a dvacet sekund měla vejít do dějin jako přehlídka nejslavnější. Řada ze zúčastněných jednotek zamířila z přehlídky rovnou na frontu před Moskvou, ostatně na přehlídku byly některé z nich z fronty krátce předtím přesunuty. Zde je také názorně vidět, jakým sebevědomím vojenské velení oplývalo, když si něco takového dovolilo. S navazujícím přesunem na frontu souvisí další zajímavá věc, vojáci měli u sebe ostré střelivo, ostrá munice se nacházela i u některých zbraní dělostřeleckých a v řadě tanků.
Přehlídky se zúčastnilo 28 467 vojáků. Z toho bylo 19 044 pěšáků z 69 pěších praporů a 546 kavaleristů ze sedmi jízdních eskadron (z toho jedna s kulometnými vozy, byly to tzv. tačanky, v té době už se jednalo o velice archaickou věc, ale na začátku války se to objevilo i u Němců). Dále se předvedlo 2 165 dělostřelců a 450 tankistů. A pro doplnění na uvedené celkové počty nesmíme zapomenout na 5 520 milicionářů/domobranců z 20. praporů.
Motorizovaní dělostřelci jeli se svými děly, tankisté ve svých tancích. Výčet zbraní a techniky je následující. Bylo to 12 protiletadlových kulometů lafetovaných na nákladních automobilech, 18 minometů, 12 lehkých děl a 128 středních a těžkých děl. Dobové dokumenty z plánování přehlídky udávají počet 160 tanků, z toho mělo být 70 lehkých rychlých BT-7, 48 lehkých T-60, 40 středních T-34 a 2 těžké KV-1. K tomu všemu tam jely nákladní automobily na tažení, případně převoz dělostřeleckých zbraní. Také zlomek z uvedené pěchoty se vezl na nákladních automobilech. Počítalo se i s přeletem tří stovek letadel, ale tento plán překazilo již zmiňované nevlídné počasí.
Některé zdroje uvádí, především tedy u tanků, počty trochu odlišné. Například KV-1 mělo být deset (zde je ta diference zásadní), větší počet těchto strojů (než výše uvedené dva) můžeme napočítat i na některých fotografiích.
Rozhlasové vysílání z Rudého náměstí se šířilo do éteru. List Daily Mail o přehlídce napsal, že se jednalo o jeden z nejskvělejších projevů odvahy a sebevědomí, jaký se kdy ve válce odehrál.
Přehlídka rozzuřila nacistického vůdce Hitlera, a to o to více, že sám počítal ke stejnému datu v dobyté Moskvě s přehlídkou wehrmachtu. Ve skladech nedaleko fronty už byly připraveny slavnostní uniformy, medaile pro vojáky za dobytí Moskvy apod.
Přehlídka z roku 1941 nakonec byla v Moskvě po dobu Velké vlastenecké války vojenskou přehlídkou jedinou. Další přišla až 24. června 1945, byla to známá přehlídka vítězství.
A konkrétně 7. listopadu 1941 se konaly ještě další dvě přehlídky Rudé armády, a to v sibiřském městě Kujbyšev (ta měla být při nemožnosti realizace té moskevské její náhradou) a nejméně známá pak byla ve Voroněži u řeky Don.
Vojenská přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě, 7. listopad 1941
Vojenská přehlídka v Moskvě, 7. listopad 1941
Vojenská přehlídka v Moskvě, 7. listopad 1941, lehké tanky T-60, v „průhledu“ mezi dvěma nejbližšími tanky vidíme u budovy zaparkovaný dělostřelecký tahač Vorošilovec.
Tanky T-34 jedou moskevskými ulicemi na frontu z vojenská přehlídky, 7. listopad 1941.
