Neděle 18. dubna 2021, svátek má Valérie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 18. dubna 2021 Valérie

Dostali stovky letců do zahraničního odboje, sami skončili pod gilotinou

Na jednom z domů v ulici Na Poříčí v Praze je poněkud omšelá pamětní deska, na níž jsou vyryta tři jména: Vladimír Černý, Josef Hamšík a Josef Žampach. Mnohým tato jména nic neřeknou, přesto byli to právě oni, kteří „exportovali“ bývalé letce do zahraničního odboje. Oni sami se však vítězství nad nenáviděnými nacisty nedočkali.

Vladimír Černý a Josef Hamšík jako příslušníci Leteckého pluku 1 při přeletu do Hradce Králové. Za nimi jsou letouny Letov Š-10. | foto: sbírka Jana HammeraiDNES.cz

„Německé vojsko, a to jak pěchota, tak letectvo, zahájí obsazování území republiky dne 15. března 1939 v 6 hodin ráno. Tomuto postupu nesmí být nikde kladen odpor, jelikož nejmenší incident může mít nedozírné následky a bude proti nám zakročeno se vší brutalitou. Všichni velitelé očekávají příchod u svých jednotek a podrobí se pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny. Vojenské a civilní letectvo musí zůstati na svých místech. OPL nebude aktivována. Žádná letadla nesmí být ostřelována…“ zní rozkaz nejvyšších představitelů armády, který jde ve 3:35 dálnopisem ke všem velitelstvím.

Vojáci prožívají další těžkou ránu. Už v září 1938 bylo odhodlán více než milion mužů se zbraní v ruce bránit vlast proti západnímu agresorovi. Nyní opět musí skousnout další ponížení. Potupně musí odevzdat své zbraně Němcům. Znovu bez výstřelu...

Od rána 15. března proudí ze všech směrů do země zástupy německých vojáků. Nepříjemná plískanice, sněžení a nevlídné počasí jako by cosi symbolizovaly. O den později je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

Mnoho vojáků však nové poměry těžce nese. Jen pár dní po obsazení republiky se schází i výbor Svazu letců RČS. Na tajném setkání jsou předseda svazu škpt. gšt. Vítězslav Rosík, sekretář kpt. v zál. Josef Malý, předseda sekce civilních letců kpt. v zál. Vladimír Černý a členové výboru pplk. Josef Hamšík, por. František Procházka, kpt. v zál. Jan Popelák, Rudolf Dalecký, Jan Kupka, Dr. Josef Ettel a Joachym Katzer. Jednají o tom, co dál. Padá návrh na organizovaný odchod letců do zahraničí. Před tím, než na tom začnou pracovat, složí slib věrnosti Republice československé do rukou Vladimíra Černého.

Zaměstnání pro letce

„Export“ leteckého personálu do zahraničí se rozbíhá, v novinách vychází trochu nenápadný inzerát. „Zaměstnání pro letce! Svaz letců má v záznamu velký počet mladých zdravých sil, zdatných řemeslníků všech oborů, úředníků technických i administrativních, absolventů středních a odborných škol s maturitou, obchodních příručí, šoférů, automechaniků (motorářů) a t. d. vesměs výkonných letců, kteří konali dodnes službu u vojenského letectva jako piloti, pozorovatelé a mechanici. Svaz letců obrací se s prosbou na zaměstnavatele, aby přijímáním jich do služeb umožnili jim existenci. Bližší sdělí Svaz letců v Praze II., Na Poříčí 37 telefon č. 638-19,“ píše se v textu, který už 24. března vyšel v Poledním listu či Venkově.

Inzerát Josefa Malého měl velký ohlas a do sídla Svazu letců v Praze v ulici Na Poříčí začaly proudit desítky bývalých příslušníku letectva, některé dny jich dokonce dorazilo až 120. Ono „zaměstnání“ však byla jen záminka, aby svaz organizovaně odeslal elitní zbraň rozpuštěné armády do zahraničí. Odchody začaly záhy, první pětičlenná skupina opustila Protektorát a zamířila do Polska 8. dubna.

Pamětní deska na budově v ulici Na Poříčí v Praze, kde sídlil Svaz letců RČS. Jsou na něm jména letců - Vladimíra Černého, Josefa Hamšíka a Josefa Žampacha - které nacisti popravili 8. dubna 1943 v Berlíně.

Ovšem Malého inzerát neunikl pozornosti gestapa. V dubnu byl předvolán na jeho úřadovnu, kde mu důrazně sdělili, že se již nic takového nesmí v novinách objevit.

Nicméně činnost pokračovala dál, Svaz letců se propojil s odbojovou skupinou Obrana národa. Do sídla přicházeli další a další letci, postupně odcházelo až 30 lidí týdně ve třech skupinách. Všichni před odchodem museli složit slib věrnosti republice, a to nejdříve do rukou Vladimíra Černého, poté Josefa Malého.

První skupiny mířily přes severní Moravu do Polska, prap. Ladislav Vosyka z Obrany národa později ještě zajistil otevření tzv. balkánské trasy, která vedla přes Slovensko, Maďarsko, do Jugoslávie a dále na Střední východ a do Francie.

Král vzduchu František Novák před svým speciálem Avií B-422

Král vzduchu František Novák před svým speciálem Avií B-422

Mezi prvními letci, kteří zamířili do zahraničí, byl i například král vzduchu František Novák či Hamšíkův bratr Timoteus, toho Josef údajně vyprovodil až k hranicím, pak se ovšem vrátil zpět do Prahy. Dodejme jen, že Timoteus se dostal do Francie, kde vstoupil do československé armády, poté byl přidělen ke stíhací jednotce GC I/5, v níž 10. května 1940 padl u Sedanu.

Do dubna 1940, kdy byl Svaz letců zlikvidován, se podařilo do zahraničí odejít na 1 200 československým letcům, což byla více než třetina předválečného početního stavu letectva. Velká část se za hranice dostala právě díky činnosti představitelů Svazu letců.

Export vycvičených letců a dalších specialistů však nebyl jedinou činností svazu, zapojil se i do zpravodajské činnosti, zejména po napadení Polska 1. září 1939. Kvůli tomu dochází i k osudovému setkání. Koncem roku 1939 Hamšík oslovil bývalého poručíka letectva Josefa Žampacha, který se po nedobrovolném odchodu z armády stal technickým úředníkem v ČKD. Žampach měl sbírat a předávat informace o výrobě i opravách pancéřových vozů, ty poté byly předávány skupině okolo Miloše Bondyho. Bývalý majitel letecké továrny Avia (firma se 22. února 1928 stala součástí koncernu Škody Plzeň) tou dobou působil v Budapešti, kde pracoval pro francouzskou zpravodajskou službu, a z Prahy k němu přes spojky přicházely informace o zbrojním průmyslu, vojenských přesunech nebo průmyslové výrobě.

V 70. letech se v časopise Letectví a kosmonautika (13/1976) objevila informace, že zpravodajská skupina okolo Vladimíra Černého měla být napojena na sovětskou rozvědku GRU. Jde však o jistou příkrasu normalizačního redaktora, který se snažil zakrýt fakt, že informace šly k „buržoaznímu panu továrníkovi“. Nicméně je třeba podotknout, že SSSR skutečně vyslal do Protektorátu zpravodajskou skupinou, v níž byl i bývalý pilot ČSA Radoslav Selucký. Kromě něj se do Protektorátu vrátil i Jaroslav Lonek, Vladislav Bobák, Miloslav Hůla a Jan Vycpálek. Selucký se pochopitelně obrátil na své bývalé kolegy, jedním z nich byl například pilot ČLS Jan Šanda či bývalá letuška ČSA Marie Stará (více o Seluckého skupině se dočtete v knize našeho spolupracovníka Miroslava Jindry Nebe, peklo, zem). Rovněž navázal kontakt s Josefem Malým a Janem Kupkou ze Svazu letců, od nichž dostal i zpravodajské informace. Spolupráce však byla jen krátká, protože nedlouho po navázání kontaktu došlo k zatýkání činovníků Svazu letců. Také Seluckého skupina byla dopadena, prozrazena byla v březnu 1941, a to díky infiltrovanému konfidentovi německé SD Jaroslavu Bednářovi. V letech 1942 a 1943 bylo v Berlíně popraveno celkem 34 spolupracovníků sovětské GRU, a to včetně Seluckého a Šandy.

Vlna zatýkání

Zpravodajská činnost i „export“ bývalých letců samozřejmě neušly pozornosti protektorátním úřadům i gestapu. Začalo přituhovat. Černý, který byl vedoucím skupiny, přemlouval své kolegy k odchodu z Protektorátu. Hamšík se o to skutečně pokusil 13. února se svým bratrem Janem. Kvůli hlubokým závějím na moravsko-slovenském pohraničí se museli vrátit zpět do Prahy. Také bratr Josefa Hamšíka Jan byl později zatčen a vězněn v několika koncentračních táborech, na rozdíl od svých bratrů se však konce války dočkal.

Bratři na křídlech. Příběh letců ze zapomenuté fotky je plný strachu i odvahy

K prozrazení skupiny došlo na přelomu zimy a jara 1940. Nejdříve byl 19. února zatčen v Budapešti Miloš Bondy, o několik dní později 23. února Vladimír Černý. Gestapo šlo i po Hamšíkovi, ten už se v té době skrýval, na své jmeniny, 19. března, však navštívil rodinu, a právě tam ho další den zatkli. Zatýkání nepolevovalo, 4. dubna byl zatčen poslední z trojice poté popravených letců – Josef Žampach. Byli zatčení i další letci, ti však pod gilotinou neskončili, např. Rudolf Dalecký (padl během Pražského povstání u vysočanského nádraží v Praze, pozn. red.) či bývalý radiotelegrafista ČSA Jan Kupka. Jedinému z hlavních činovníků Svazu letců, kterému se povedlo uprchnout do zahraničí, byl Josef Malý, když za hranice odešel 2. května.

Letci byli nejdříve vězněni v Pankráci, odkud byli převáženi na brutální výslechy do nechvalně známé „Pečkárny“ (Petschkův palác v Praze, v němž za Protektorátu sídlila hlavní úřadovna gestapa, pozn. red.). „Srdíčko mé zlaté – vše šlo dobře. Včera jsem byl ještě u výslechu: konfrontace s Černým. Ten chudák je na tom hůře než já. Je mi ho líto. Cítil jsem se tam hned jistěji a sebevědoměji v důsledku naší rozmluvy o vzetí advokáta. – Nespal jsem do 3/4 4. – Lépe by bylo ty věci příště zase zašít do platna, nešustí to tolik – pokud možno. – Jsou-li doma ještě nějaké mapy, ukliď je někam. Duše má, zase budu žít v naději na 2. V. – Tvůj vždy Tvůj Jožka,“ napsal Hamšík na jednom z motáků zaslaných ženě z pankrácké věznice.

Rozsudek ve jménu německého lidu

V Praze Na Pankráci strávili letci zhruba sedm měsíců, poté byli převezení do vězení nejdříve v Drážďanech a Gollnowu u Štětína. Následně byli vězněni v Berlíně-Plötzensee, kde je soudil lidový soud v Berlíně.

„Když ho zavřeli, tak jsem jela s maminkou dvakrát nebo třikrát na návštěvu do Drážďan. Jeli jsme tam vlakem,“ vzpomínala v roce 2018 pro Paměť národa dcera Josefa Hamšíka Dagmar. „Brávala mě s sebou také do Berlína. Tam jsem ho viděla naposled na tajné návštěvě. Maminka našla podplácením způsob, jak jeden hlídač dovolil, abychom se viděli,“ dodala.

Na čs. pilota a odbojáře Josefa Hamšíka vzpomíná jeho dcera Dagmar.

Dagmar Hamšíková vypráví příběh svého otce, pilota Josefa Hamšíka

Zdroj: Paměť národa

Naposledy tak viděla svého otce, nad nímž 4. srpna 1942 vynesl „ve jménu německého lidu“ soud trest smrti „za napomáhání nepříteli a za přípravu k velezradě“. Stejný trest ten den uslyšel i Žampach, o den později Černý.

„Duše má jediná – psala jsi mně, že si myslíš, jako bych byl ve válce, nuže, byl jsem ve válce a padl jsem. Padlo jich tam už několik. A také já umru za pár hodin. Nikdy jsem nechtěl na tyto věci myslet, vždy jen jsem upíral oči do budoucna, myslel jsem, že ještě prožijeme několik roků nezměrného štěstí, myslel jsem, že si toto budoucí štěstí vykoupíme tímto utrpením, ale nyní se to skončí. Toliko si přeji, abych těchto několik posledních hodin byl silný, abych nebyl překonán slabostí, abys Ty i naše dítě měla krásný obraz svého muže a svého otce. Dušinko, byli jsme šťastni za všechna ta léta více než mnoho jiných lidí v daleko větší době, to mne blaží, a to nechť je také Tobě posilou,“ napsal v cele smrti do dopisu na rozloučenou Hamšík.

„Srdíčko dobré, duše má, musím skončit toto psaní. Za chvilku si přijdou pro mě. Dále půjde život, radosti i žal, dobré i zlé – nechť vše zlé se vyhne Tobě i našemu dítěti, zanechávej život jít kolem, je krásný a pro Vás musí být ještě krásný. A proto žádné slzy, hleďte ke slunci, které se na vás bude usmívat – a také já tam z druhé strany. S Bohem, všem mým drahým s Bohem a Tobě i můj poslední záblesk, poslední myšlenka. Líbám vás v duchu. Váš Jožka,“ zakončil svoje rozloučení s nejbližšími Hamšík. Pod to ještě dopsal: „Je 18 hodin – ještě 1 hodina žití! Jen sílu, odvahu prosím – a usmívat, nezapomeň.“

Josef Hamšík byl popraven 8. dubna 1943 v 19:09. Ten den nacisté sťali ve věznici Plötzensee v berlínské čtvrti Charlottenburg gilotinou i Vladimíra Černého a Josefa Žampacha. Kromě této trojice letců byli toho dne ještě popraveni další Čechoslováci: Rudolf Feistmantl, Jan Konstantin Kessler, František Nepilý, Alois Pacold, Karel Pajgr, Marie Ulrichová (viz tabulka na konci článku).

Vladimír Černý

Vladimír Černý jako příslušník československých legií v Itálii

Vladimír Černý

Dnes možná trochu pozapomenutý Vladimír Černý, byl jednou z výrazných postav prvorepublikového letectví. Narodil se 2. února 1895 v pražských Nuslích. Podobně jako tisíce jiných mladíků narukoval do velké války. Dostal se k letectvu. Po výcviku byl v lednu 1916 přidělen na italskou frontu k Fliku 15. V červnu mu v boce Kotorské údajně jeden z kamarádů, českých námořníků, předal leták s česky psaným textem, který shazovaly předešlého dne italské letouny během náletu. T. G. Masaryk a M. R. Štefánik v něm vyzývali Čechy a Sováky, aby už dál nebojovali v rakousko-uherské armádě a přešli do československých legií v Itálii. Brzy na to, 3. července, měl Černý přelétnout frontu a přistát u Castel Franco-Basamo. Podle jiných zdrojů se však událost odehrála jinak. Letoun byl zasažen palbou, nouzově přistál a osádka padla do zajetí, až teprve poté se Černý snažil dostat do legií.

Ať to bylo jakkoliv, 1. prosince 1916 podal Černý v Padule přihlášku na vstup do československých legií. Do nich byl zařazen až 18. dubna 1918, a to nejdříve jako poručík 31. střeleckého pluku, poté byl převelen k elitnímu 39. výzvědnému pluku. V jeho řadách se účastnil s několika dobrovolníky diverzní akce mezi rakouskými jednotkami, kam se vplížili v rakouských uniformách. V týlu nepřítele ničili telefonní spojení, likvidovali hlídky, zapalovali skladiště, naváděli falešnými rozkazy rakouské jednotky před italské.

Po návratu do nově vzniklého Československa se zúčastnil války s Maďarskem na jižním Slovensku, kde bránil se svou jednotkou Komárno. Po skončení bojů požádal o přeřazení k Leteckému sboru Republiky československé, polním pilotem – letcem je jmenován k 1. 3. Po absolvování francouzské letecké školy působil v Praze a Nitře. V letech 1922 a 1923 byl vyslán na studijní cestu do USA. Po návratu působil u Leteckého pluku 1, kde mimo jiné vedl i výcvik pilotů. V prosinci 1924 je přeřazen k pokusné letce Vojenského leteckého ústavu studijního.

Vladimír Černý (sedící druhý zprava, ve světlejší uniformě) jako příslušník...

Vladimír Černý (sedící druhý zprava, ve světlejší uniformě) jako příslušník Leteckého pluku 1 v roce 1924.

O rok později však kapitán Černý odchází do civilu. Nejdříve pracuje jako zkušební pilot a šéfpilot Škodových závodů v Plzni. Když v průběhu roku 1927 začala Škoda postupné přebírat leteckou továrnu Avia, přechází i Černý. První let v Avii si zapsal 7. června 1927. U Avie posléze působil až do konce roku 1932 a zalétl zde celou řadu typů, mezi nimi například B-34, která se později vyvinula ve standardní stíhačku československého prvorepublikového letectva, Avii B-534. Po odchodu z Avie se stal zkušebním leteckým komisařem leteckého odboru ministerstva veřejných prací, byl také činný ve Svazu letců RČS. Jak již bylo řečeno výše, po okupaci se výrazně zapojil do organizování odchodů československých letců do zahraničí i zpravodajské činnosti. Zatčen byl 23. února 1940 a 8. dubna 1943 popraven.

Za svou odbojovou činnost byl po válce in memoriam vyznamenán československým válečným křížem 1939.

Josef Hamšík

Z trojice popravených letců 8. dubna 1943 v Berlíně je asi nejznámějším. Jeden z nejznámějších prvorepublikových pilotů se narodil 7. března 1895 v Zádveřicích u Vizovic.

Josef Hamšík

Josef Hamšík

V roce 1914 odmaturoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. Posléze však narukoval do armády a v září 1915 je vyřazen z důstojnické školy. Po té velí četě 51. pěšího pluku na ruské frontě. V srpnu 1916 je převelen k 3. pěšímu pluku, s nímž bojuje na ruské i italské frontě. Několikrát požádal o přeložení k letectvu, nakonec je k němu přeložen v květnu 1918. Po absolvování kurzu pro pozorovatele byl přidělen k Fliku 102/G na Piavě.

Poté, co císař Karel I. zprostil vojáky nově vzniklých států věrnosti císařskému majestátu, snažil se Hamšík vrátit do vlasti. Nejdříve se s jedním českým druhem pokusil do nově vzniklého Československa přeletět, ale kvůli nepříznivému počasí museli nouzově přistát, o letoun přišli. Hamšík se pak poněkud dobrodružnou cestou vrátil 8. listopadu do vlasti, o dva dny později se hlásil u právě vznikajícího Leteckého sboru v Praze. Krátce na to byl nejdříve převelen k letecké rotě Brno, následně k 1. polní letecké setnině v Mařaticích u Uherského Hradiště, která měla k dispozici jen jeden pozorovací a jeden stíhací letoun. Přesto podporovala pozemní jednotky v boji s Maďary na jižním Slovensku. Začátkem roku byla jednotka převelena na Opavsko do konfliktu s Polskem, ale zde bylo její vystoupení jen epizodní.

V létě 1919 se Hamšík stává členem československo-francouzské eskadry Bre.590 a znovu se účastní bojů s Maďary. Ačkoliv jednotka měla poměrně moderní letouny Breguet XIV, horší to bylo s jejich výzbrojí pro bombardovací akce. Francouzské pumy nebyly a rakouské nešly na závěsníky navěsit, a tak si je pozorovatelé naskládali na podlahu ve svém stanovišti a pak je po odjištění shazovali ručně. Přes značnou improvizaci se povedl posádce Bedřich Starý – Hamšík 13. června husarský kousek, když zasáhli maďarský obrněný vlak. „[...] poručíka Hamšíka, českého důstojníka, pozorovatele francouzské eskadry Br.590: Velmi odvážný důstojník! Vyplnil všechny jemu svěřené úkoly. Súčastnil (sic!) se úspěšně všech bombardování dosud provedených. Vzor energie,“ zhodnotil Hamšíka generál Eugène Mittelhauser v denním rozkazu Velitelství Západní slovenské skupiny. I za tuto akci Hamšík obdržel československý válečný kříž 1919.

Následující rok Hamšík absolvoval pilotní výcvik, v roce 1923 se pak vyškolil na stíhače. V roce 1924 se stal velitelem Letecké roty 32 (Letky 32) ve Kbelích, poté v témže roce velel náhradní letce Leteckého pluku 1.

Poté si připsal vavříny na sportovním poli a také podnikl několik propagačních letů, například v září 1925 s Vilémem Stanovským, Karlem Marešem (pozdější velitel 311. perutě RAF) a  Vladislavem Květoněm do Kodaně. Následující rok se pak vydal s mechanikem Virtem do Pobaltí.

Josef Hamšík před letounem Letov Ša-18.23. S tímto mírně upraveným letadlem...

Josef Hamšík před letounem Letov Ša-18.23. S tímto mírně upraveným letadlem podnikl v září 1926 cestu do pobaltských států. Letěl po trase Praha - Olomouc - Varšava - Kovno (dnešní Kaunas) - Riga - Reval (dnešní Tallinn).

V roce 1927 se stal velitelem proslulé chebské stíhačky, která školila elitní československé stíhače. A i nadále dobýval jeden sportovní úspěch za druhým, rovněž podnikl i další propagační lety. V té době byl možná vůbec jedním z nejznámějších československých letců u nás i v zahraničí.

Na konci roku 1928 se oženil s českou Němkou Marií Elfrídou (později používala počeštěné jméno Eliška) Hartmannovou. S tou se seznámil již v roce 1922, ale v té době jí bylo teprve patnáct, takže museli počkat do Eliščiny plnoletosti. Ještě před svatbou Eliška úspěšně absolvovala zkoušky pilota sportovních letadel (25. září 1928), stala se teprve druhou ženou v Československu, která diplom získala (první pilotkou s čs. diplomem byla Anežka Formánková, která diplom získala již 30. května téhož roku). Jak sama říkala, bylo to „z lásky k Jožkovi“.

Manželé Josef a Eliška Hamšíkovi

Manželé Josef a Eliška Hamšíkovi

V roce 1932 opustil chebskou stíhačku a stal se velitelem stíhací perutě III/1, která nejdříve operovala z Chebu, poté ze Kbel. Krátce velel peruti I/4, během vyhrocené mezinárodní situace v roce 1938 velel elitní stíhací peruti I/4 (dříve II/4). Za mobilizace tato jednotka měla bránit hlavní město.

Po okupaci se zapojil, jak již bylo zmíněno, do činnosti Svazu letců, kdy se výraznou měrou podílel na organizace odchodu československých letců do zahraničí, 20. března 1940 byl zatčen a 8. dubna 1943 v Berlíně popraven.

Po válce byl in memoriam povýšen na plukovníka (zpětně k 28. říjnu 1942). Také obdržel československý válečný kříž 1939.

Josef Žampach

Josef Žampach

Josef Žampach

O generaci mladší Josef Žampach se narodil 28. prosince 1913 ve Švihově na Chrudimsku. Vystudoval vyšší státní průmyslovou školu. Po ní dobrovolně narukoval ke střeleckému pluku 303. V září 1933 absolvoval školu pro důstojníky lehkého dělostřelectva v Košicích a byl jmenován podporučíkem. Podal však žádost o přeložení k letectvu, kde 1. července 1935 zakončil výcvik a studium leteckého oddělení Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Ve třídě byl mimo jiné s pozdějšími velmi známými letci, kteří se proslavili na západní a východní frontě – Františkem Fajtlem, Karlem Mrázkem, Stanislavem Fejfarem, Vlastimilem Veselým, Josefem Hanušem a mnohými dalšími. Ze sedmadvaceti absolventů tohoto ročníku jich třináct odešlo do zahraničního odboje (tři z nich padli, tři byli vážně zraněni a jeden zajat), další dva pak byli za činnost v domácím odboji popraveni (Žampach a Václav Svoboda).

Po vyřazení z akademie byl Žampach přidělen k 3. letce Leteckého pluku 1, posléze k 43. letce téhož pluku. V roce 1937 se stal pobočníkem velitele 4. perutě v Pardubicích, kde byl až do rozpuštění armády. Oficiálně byl z armády propuštěn do výslužby 1. prosince 1939, už dříve však začal pracovat jako technický úředník v ČKD.

Na konci roku 1939 se zapojil do odbojové činnosti Svazu letců, 4. dubna následujícího roku byl zatčen a po více než třech letech věznění byl 8. dubna 1943 popraven.

In memoriam byl po válce povýšen postupně na nadporučíka (zpětně k 28. říjnu 1938), kapitána (k 1. květnu 1941) a štábního kapitána letectva (k 28. říjnu 1942). Rovněž obdržel československý válečný kříž 1939.

Popravení Češi 8. dubna 1943 ve věznici v Berlíně-Plötzensee
Černý Vladimír zkušební pilot2.2.1895Praha5.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová skupina M. Bondyho)
Feistmantl Rudolfpodplukovník gšt., rada zemského úřadu26.6.1892Vizovicev srpnu 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrana národa)
Hamšík Josefpodplukovník letectva7.3.1895Zádveřice4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a za přípravu k velezradě (odbojová organizace Svazu letců RČS)
Kessler Jan Konstantinplukovník zdravotní služby, lékař5.9.1892Hluk4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrana národa)
Nepilý Františekpraporčík gšt., kancelářský úředník1.12.1892Dolní Přím4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová skupina M. Bondyho)
Pacold Aloisobchodník8.12.1896Chrudim4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová skupina M. Bondyho)
Pajgr Karelobchodník2.11.1897Humpolec4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová skupina M. Bondyho)
Urichová Marievýrobkyně umělých květin8.2.1891Micmanice23.10.1942 odsouzena Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za velezradu (ilegální Komunistická strana Německa)
Žampach Josefporučík, technický úředník28.11.1913Švihov4.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za napomáhání nepříteli a přípravu k velezradě (odbojová organizace Svazu letců RČS)
Zdroj: ABS ČR
Autor:

Fagradalsfjall online

Sledujte živě aktivní sopku na Islandu. Erupce začala po týdnech otřesů 19. března a zláště pak v noci nabízí fascinující podívanou.

  • Nejčtenější

Fanoušek zřejmě vyfotil tajný dron, o kterém se pouze spekulovalo

O tajném projektu výškového stealth dronu Northrop Grumman RQ-180 se spekuluje řadu let. Až nedávno se ho podařilo...

Už se nemusíte bát pomalého zapínání nebo restartování PC

Jedním z nejvíce frustrujících problémů počítačů s operačním systémem Windows se může stát jeho pomalé spouštění. Od...

Bitevníkem načerno. Nenápadný vojenský dříč dostal zuby přes odpor letců

OV-1 Mohawk se stal během své kariéry platformou pro sofistikované průzkumné systémy, ale osvědčil se i v jiných...

Poslední bojový letoun armády USA byl něco mezi sporťákem a stíhačkou

Firma Grumman je známá především námořními letouny. Mezi typy, které jsou neprávem na okraji zájmu, patří nenápadný...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sraženiny po vakcínách: jak vznikají, jak jsou časté a jak se projevují

Začíná být jasné, že některé vakcíny proti covidu-19 mají nečekané vážné vedlejší účinky, které klinické studie...

Bláznivý voyeur Tichý. Žil jako bezdomovec, dnes jeho fotky stojí statisíce

Premium V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo...

Za fotky nehody Philipa nabízeli obří sumu. Neprodal jsem, říká exšéf Kladrub

Premium Když v roce 1996 přijela do Čech britská královna Alžběta II., snad nikdo nemohl velkému milovníkovi koní a jejich...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

  • Další z rubriky

Poslední bojový letoun armády USA byl něco mezi sporťákem a stíhačkou

Firma Grumman je známá především námořními letouny. Mezi typy, které jsou neprávem na okraji zájmu, patří nenápadný...

„Stíhací ferrari“ má problém. Je až příliš výkonné a exkluzivní

Program amerických „neviditelných“ letounů F-35 prochází zřejmě nejhlubší krizí od svého zahájení, když o výrazném...

Dostali stovky letců do zahraničního odboje, sami skončili pod gilotinou

Na jednom z domů v ulici Na Poříčí v Praze je poněkud omšelá pamětní deska, na níž jsou vyryta tři jména: Vladimír...

Fanoušek zřejmě vyfotil tajný dron, o kterém se pouze spekulovalo

O tajném projektu výškového stealth dronu Northrop Grumman RQ-180 se spekuluje řadu let. Až nedávno se ho podařilo...

Jarní úklid raz dva: Jak na čistou podlahu i bez lezení po kolenou a otravného ždímání hadru?
Jarní úklid raz dva: Jak na čistou podlahu i bez lezení po kolenou a otravného ždímání hadru?

Přes zimu jsme si do domácností natahali spoustu nepořádku, kterého je teď potřeba se zbavit. Doba si žádá pořádný jarní úklid. V redakci jsme...

Princ Harry se vrátil do Británie na pohřeb dědečka, karanténu nestihne

Britský princ Harry přiletěl z Los Angeles na pohřeb svého dědečka prince Philipa. Na letišti Heathrow ho v neděli po...

Je to podraz, říká organizátor koncertů Cesta ze tmy. S projektem končí

Už za týden měl prostory pražské Lucerny rozeznít první koncert ze série Cesta ze tmy. Ministr zdravotnictví Petr...

Z Philipova pohřbu odcházeli bratři William a Harry v důvěrném hovoru

Na hradu Windsor byl v sobotu pohřben princ Philip, manžel královny Alžběty II. Velká pozornost se upírala také na...

Pohřbít psa na zahradě? Splnit podmínky vyhlášky je téměř nemožné

Chov zvířecího mazlíčka nepřináší jen radosti. Každý bude muset jednou řešit otázku kam s ním, až život jeho čtyřnohého...

U takové svi.. nemusím být inteligentní. Ve Výměně se vyhrožovalo rozvodem

V jedné rodině pohoda, ve druhé napětí a tichá domácnost. Pavlovi s vyměněnou manželkou došlo, že doma může být dobře....