Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvMalý, ale skalnatý Hadí ostrov (někdy nazývaný Zmijí, podle svého původního ukrajinského názvu) se nachází zhruba dvaatřicet kilometrů východně od ukrajinské části delty Dunaje v Oděské oblasti. Navzdory své nepatrné velikosti má ostrov velmi strategickou polohu, neboť nabízí kontrolu nejen nad všemi přístavy a námořní dopravou v severozápadní části Černého moře a ústí Dunaje, ale také nad vzdušným prostorem v černomořských pobřežních oblastech Ukrajiny a Rumunska. Nelítostný boj o kontrolu nad tímto malým, ale strategickým ostrovem v Černém moři se stal symbolem války na Ukrajině.
Poté, co byl 24. února na samém počátku invaze na Ukrajinu obsazen Ruskou federací, se Hadí ostrov stal dějištěm leteckých operací vedených nejen ukrajinským a ruským letectvem, ale také leteckými složkami ukrajinského a ruského námořnictva. Kromě základních úkolů společných s osádkami letectva ukrajinské armády mají osádky bojových transportních vrtulníků Mi-8 ukrajinského letectva také řadu specifických úkolů, včetně různých způsobů nasazení speciálních jednotek.
Ukrajinské námořnictvo disponuje jedinou leteckou jednotkou, 10. leteckou brigádou, původně dislokovanou na letecké základně Nikolajev. Na začátku invaze 24. února měla jednotka tři letky s celkem 20 operačními letouny (včetně dronů). Všechny byly evakuovány na různá válečná letiště a předsunuté operační základny kvůli blízkosti domovské základny k frontové linii.
Ukrajinský vrtulník Mil Mi-14 a dělový člun Gjurza
Ukrajinský vrtulník Kamov Ka-27
Zatímco vrtulníky Ka-27 a Mi-14 byly zděděny po bývalém sovětském námořnictvu, vrtulníky Ka-226, Mi-2MSB a Mi-8MSB-V dorazily k jednotce nedávno. A konečně, nově vytvořená letka bezpilotních letounů se u jednotky objevila v roce 2021 s příchodem šesti Bayraktarů TB2. Jelikož je známo, že od začátku bojů na Ukrajině byly z Turecka dodány další drony tohoto typu, je možné, že některé z nich byly převedeny k 10. brigádě, zejména proto, že minimálně jeden z jejích původních dronů byl ztracen v květnu během operace na Hadím ostrově.
Začátek války
Jakmile začala invaze, zaútočilo ruské námořnictvo na Hadí ostrov a po námořním a leteckém bombardování se jeho malá posádka ukrajinských pohraničníků 24. února pozdě večer vzdala. Tato krátká epizoda se proslavila po celém světě, neboť když se vlajková loď ruské Černomořské flotily Moskva (raketový křižník), která vedla invazní síly, identifikovala vysílačkou a požadovala kapitulaci posádky ostrova, dostala odpověď: „Ruská válečná lodi, jdi do pr..le!“ Všeříkající věta se pak stala symbolem ukrajinského vzdoru.
Po obsazení Hadího ostrova začaly lodě ruského námořnictva, operující u ukrajinského pobřeží a tvořené řadou výsadkových lodí, chráněných raketovým křižníkem Moskva a dvojicí raketových fregat Admirál Essen a Admirál Makarov, obtěžovat ukrajinská přístavní města a od 25. února zavedly námořní blokádu. Moskva disponovala velmi silnou protivzdušnou obranou, jejíž nejnebezpečnější součástí byl raketový systém země-vzduch S-300F „Fort“, námořní varianta pozemní řady S-300P. Poskytoval skupině lodí a nové posádce na Hadím ostrově protiraketový deštník, který prakticky znemožňoval jakékoli ukrajinské letecké operace proti nim.
Od počátku bylo jasné, že Moskva bude muset být vyřazena dříve, než se zapojí do jakýchkoli vážných námořních nebo leteckých operací nad Černým mořem. Mezitím ruské ozbrojené síly, ukolébané falešným pocitem bezpečí, který jim Moskva poskytovala, nepodnikly žádná vážná opatření k opevnění ostrova nebo k využití jeho strategické polohy instalací systémů protivzdušné obrany či protilodních raket dlouhého dosahu, které by představovaly vážnou hrozbu nejen pro Ukrajinu, ale i pro její západní partnery.
Příležitost vypořádat se s Moskvou se konečně naskytla 13. dubna. Po obdržení informací od západních partnerů, že loď se nachází východně od Hadího ostrova a její systémy protivzdušné obrany jsou vypnuté, byly vyslány dva bezpilotní bojové letouny Bayraktar TB2 jediné jednotky ukrajinského námořního letectva, 10. brigády námořního letectva, aby ji našly a poskytly údaje pro zaměření protilodních střel Neptun.
Zdrcující úder. Jak vznikl a jak skončil ruský raketový křižník Moskva |
Jakmile se jim podařilo Moskvu lokalizovat, byly na ni ve 22:10 a 22:14 vypáleny dvě střely, které zaznamenaly zásahy na levoboku, bezprostředně nad čarou ponoru. Loď byla při následném požáru těžce poškozena a navzdory snaze ruského námořnictva odtáhnout ji zpět do přístavu se následujícího dne potopila. Tento okamžik byl klíčový, protože konečně poskytl Ukrajině šanci zintenzivnit operace proti ruským silám na Hadím ostrově a v jeho okolí.
Ukrajinci útočí na ostrov
První fáze ukrajinských operací probíhala od 26. dubna do 8. května. Aby izolovali a učinili ostrovní posádku bezbrannou, začali Ukrajinci ničit její prostředky protivzdušné obrany, skladovací, velitelská a komunikační zařízení, stejně jako lodě ruského námořnictva, které se pokoušely dopravit nové prostředky PVO, zásoby, vybavení nebo posily. K tomu bylo použito pobřežní dělostřelectvo dlouhého dosahu včetně dělostřeleckých raketových systémů, jejichž palbu korigovaly drony Bayraktar TB2.
Legendární stroj. Turecký dron Bayraktar se ve válce proslavil. I díky němu stoupl o drony zájem. Na snímku přehlídka v Kyjevě v roce 2021.
Dne 2. května zničily drony dva ruské hlídkové čluny třídy Raptor, přičemž další dva byly zničeny a třetí poškozen 6. května, kdy Ukrajina zničila také výsadkový člun třídy Serna, který na ostrov právě převážel protiletadlový systém Tor-M2. Téhož dne drony asistovaly i při dalším úspěšném úderu ukrajinských raket Neptun proti fregatě Admiral Essen, jež se nacházela poblíž ostrova. Přestože byla teprve nedávno opravena, byla opět poškozena a nucena vrátit se do přístavu.
Odvážný útok dvou úderných letounů Su-24M ukrajinského letectva proběhl hned další den. Byl proveden v nízké výšce a zaznamenal několik zásahů pomocí pum se zpožděnými rozbuškami. Aby toho nebylo málo, o další den později dron Bayraktar sestřelil protiletadlovou raketou ruský vrtulník Mi-8, který na ostrov přivážel posily. Zde je nutné upozornit, že šlo o první protiletadlový úspěch tohoto typu dronu.
Poslední bitva vzplála
Některé zdroje spekulují o tom, že se Ukrajina pokusila námořním výsadkem pomocí rychlých člunů ostrov v této chvíli opět dobýt, což se však ukrajinskému námořnictvu nepodařilo, protože čluny byly zničeny. Ať už je to pravda, či nikoli, následovalo několik dní, kdy se obě strany připravovaly na definitivní střet, který měl jednou provždy rozhodnout o osudu strategicky položeného ostrůvku.
Záběry ruského samohybného protiletadlového systému Pancir-S1 zapadlého v bahně podle analytiků ukazují na systematickou korupci v ruské armádě, která podrývá její bojové kapacity. (4. března 2022)
Zatímco Rusové na ostrov dovezli protiletadlové systémy Tor-M2 a Pantsir-S1 a spolu s nimi dělostřelecké raketomety BM-21 a BM-24, Ukrajinci na pobřeží shromáždili dělostřelecké systémy dlouhého dosahu, včetně 155mm samohybných houfnic CAESAR a 2S22 Bohdana. Spolu s nimi také protilodní střely Harpoon, které Ukrajina dostala ze Západu teprve pár dní zpět.
Právě harpoony si připsaly první „zářezy“ druhé fáze konfliktu, když 17. června potopily remorkér Vasilij Běh, převážející systém Tor-M2 a další posily pro ostrovní posádku. Dne 20. června byly protilodními raketami Neptun úspěšně zasaženy vrtné plošiny BK-1, Krym-1 a Tavrida, které od roku 2014 okupovali Rusové a které působily jako velitelská stanoviště a stanoviště prostředků radioelektronického boje. Současně bylo zahájeno systematické bombardování ruské posádky na ostrově výše zmíněnými dělostřeleckými systémy, které byly nachystány v předchozích dnech.
Většina zařízení a systémů protivzdušné obrany na ostrově byla buď zničena, nebo těžce poškozena, čímž se ruská přítomnost na ostrově stala neudržitelnou. Proto ruské velení 29. června rozkázalo evakuovat vojáky pomocí transportních vrtulníků Mi-8AMTš podporovaných bitevními vrtulníky Mi-35M. Ruská strana oficiálně označila stažení jednotek za „gesto dobré vůle, které má demonstrovat, že Ruská federace nebrání úsilí OSN o vytvoření humanitárního koridoru pro vývoz zemědělských produktů z území Ukrajiny“. Z vojenského hlediska však lze působení Rusů na ostrově označit za další exemplární porážku tváří v tvář neschopnosti udržet i malé a relativně dobře bránitelné území.
Závěrečné dějství se odehrálo 7. července. Nejprve byla u ostrova nasazena skupina potápěčů speciálních sil ukrajinského námořnictva, kteří prozkoumali přístupy k ostrovu. Poté, co se ujistili, že přistání na ostrově je bezpečné a pobřeží nebylo při ruském ústupu zaminováno, připlula na člunu skupina ženistů, aby odstranila případné nástražné výbušné systémy na zemi. Nakonec dorazila skupina vojáků speciálních sil ukrajinské armády, aby na Hadím ostrově vztyčila ukrajinskou vlajku a zkontrolovala zbytky zařízení a ruského vybavení, které zde bylo zanecháno. Poté, a to je důležité zdůraznit, ukrajinské jednotky odpluly, protože velení rozhodlo, že ostrůvek v současné chvíli nemá smysl držet. Důležité bylo dostat z něj Rusy.
Malý ostrůvek na západě Černého moře se stal dějištěm jedné z nejzajímavějších doposud proběhnuvších bitev rusko-ukrajinské války. A v mnoha ohledech se boj o něj zapíše do vojenských análů. Je přitom nutné zdůraznit, že to bude zejména díky umu, taktické vyspělosti a obětavosti příslušníků ukrajinských ozbrojených sil.
Naproti tomu Rusové si mohou Hadí ostrov přidat na seznam potupných porážek, které na Ukrajině utrpěli, hned vedle bitev o Hostomel, Kyjev, Charkov a Nikolajev.
