Kde rostou nové zdi proti lidem. Miliardy utrácí Arabové i Izraelci

V souvislosti s tématem uprchlictví a ekonomické migrace se v Česku opakovaně přetřásá i otázka zvýšené ostrahy státní hranice.

Pohraniční kontroly jsou dnes v převážné části EU minulostí. Plán Maďarska na postavení plotu na hranici se Srbskem proto vzbudil mediální pozdvižení. Zároveň však pohled na Blízký východ, region, odkud pochází velká část uprchlíků a ekonomických migrantů, ukazuje, že uměle vytvořené bariéry na státních hranicích nejsou v dnešním světě nic neobvyklého a dokonce zažívají prudkou renesanci. Řeč přitom zdaleka není jen o Izraeli, jehož separační bariéra na Západním břehu Jordánu je ve světě notoricky známa.

Galerie zdí

Opevňování blízkovýchodních hranic má dnes několik systémových příčin. Jde především o chronickou neschopnost většiny stávajících arabských režimů vyrovnat se jiným způsobem s bezpečnostními a sociálními problémy, které se k nim šíří přes hranice od jejich chudších anebo válkou zmítaných sousedů. Postavení nekonečných valů, betonových zdí, příkopů a plotů s ostnatým drátem je pro arabské vlády často vítanou alternativou k politickým rozhodnutím, na něž nemají vůli či schopnosti. Jsou zde ale i bezpečnostní ohledy.

Na Blízkém východě a v severní Africe probíhá několik ozbrojených konfliktů (zejména v Jemenu, Iráku, Sýrii a Libyi) a terorismus se přelévá přes hranice ruku v ruce s tím, jak se region propadá do nevídané míry chaosu. Vděčným „motivátorem“ pro opevňování hranic je zde především tzv. „Islámský stát“ (IS) a jeho světovládné ambice.

Trocha historie na úvod

Zdi se na Blízkém východě budovaly již ve starověku. Za zmínku stojí především tzv. Limes Arabicus, který hájil pouštní hranici římské říše na území dnešního Jordánska a Sýrie. Jednalo se ale jen o systém opěrných bodů. Pohraniční bariéra se na Blízkém východě vyskytla v době koloniální, když se Italové v roce 1932 snažili oslabit podporu, které se libyjským povstalcům dostávalo z tehdy Brity kontrolovaného Egypta. Zbytky čtyř linií ostnatého drátu jsou na některých místech dodnes viditelné. Poslední pohraniční bariérou, jež chrání pozůstatek někdejších expanzionistických snah cizí mocnosti, je několik linií proti-imigračního plotu s ostnatým drátem kolem španělských exkláv Ceuta a Mellila v severní Africe.

„Dokonalé“ hranice komunistického Československa

Důmyslné technické zabezpečení státních hranic během komunistické totality má na svědomí mnoho lidských životů. Technické pozadí akce, která proměnila Československo ve vězení obehnané ostnatým drátem. Seznamte se s kuriózními pokusy o útěk v balónu, skafandru i v podomácku sestrojeném tanku.

Konec kolonialismu paradoxně opevňování blízkovýchodních hranic podnítil. V 80. letech tak Maroko vybudovalo stále funkční bariéru na Západní Sahaře, kterou považuje za součást svého území. V 90. letech pak Kuvajt kvůli obavám z agresivity sousedního Iráku na své hranici postavil bariéru skládající se z příkopu, valu a elektřinou nabitého plotu. Ani pád režimu Saddáma Husajna a stažení amerických sil z Iráku nevedly k demontáži této pohraniční bariéry. Kuvajtský režim se ji naopak snaží modernizovat. Se změnou bezpečnostního prostředí přestaly být blízkovýchodní pohraniční bariéry určeny primárně k zadržování povstalců či invazí pravidelných jednotek a staly se především nástroji v boji proti mezinárodní migraci, pašeráctví a terorismu.

Bezpečnost po izraelsku

Dvě blízkovýchodní země, jmenovitě Izrael a Saúdská Arábie, v „pohraničně-opevňovacích“ aktivitách v současnosti dalece předstihují snahy sousedů. Separační bariéra mezi Izraelem a Palestinou je kapitola sama pro sebe. Izraelská „zeď“ na Západním břehu Jordánu začala být budována v roce 2002. Za hlavní účel této stavby Izrael označil „zabránění průniku palestinských teroristů do Izraele“.

Pohraniční bariéra na saúdsko-irácké hranici.

Nejedná se čistě o zeď, ale spíše o plot s elektronickými čidly doplněný hlubokým příkopem. Osm metrů vysoká betonová bariéra s pozorovacími a palebnými věžemi je jen menší součástí projektu. Její přínosy jsou sporné. Sice se podílí na poklesu počtu teroristických útoků, ale rovněž dále ztěžuje život palestinské populaci, protože je stavěna tak, že na řadě míst například ztěžuje pohyb osob a zboží či brání v přístupu k pozemkům. Při pohledu na umístění bariéry, která nezřídka zasahuje hluboko do území Západního břehu, se rovněž nelze zbavit dojmu, že jedním z důvodů jejího vytvoření bylo faktické a svévolné připojení další části palestinského území k teritoriu Izraele.

Izrael má vybudovány bariéry i na hranicích s Pásmem Gazy, Egyptem, Libanonem a Sýrií a postupně buduje plot na hranici s Jordánskem. Ve všech případech jde o ochranu před terorismem, u Egypta a Jordánska jde i o opatření proti imigrantům a u bariéry na Izraelem okupovaných Golanských výšinách hrají roli také obavy z uprchlické vlny a přelití násilí v důsledku občanské války v sousední Sýrii. Izrael se tak postupně stává první blízkovýchodní zemí, která bude mít nepřerušenou uměle vytvořenou fyzickou bariéru na hranici se všemi svými sousedy. V případě Pásma Gazy jí pak drobně (jde jen o úsek 13 km) sekunduje Egypt, který svoji hranici s Pásmem Gazy hlídá pomocí bariéry, která má i podzemní část. Její efekt na stovky pašeráckých tunelů mezi egyptskou Sinají a palestinskou Gazou nicméně zůstává diskutabilní.

Na velikosti nezáleží

Co se délky pohraničních bariér týče, vpravdě megalomanský přístup zastává saúdský režim, protože se snaží opevnit jak 811 km dlouhou hranici s Irákem, tak 1 307 km dlouhou hranici s Jemenem. V prvním případě jde o bezpečnostní obavu z expanze IS v Iráku, v druhém se jedná o výraz zoufalství ze situace v Jemenu, odkud do Saúdské Arábie přicházejí nelegální ekonomičtí migranti a nestabilita vyvolaná tamější občanskou válkou, do níž saúdský režim odhodlaně, leč poněkud bezhlavě letos v březnu vstoupil. Pokud pomineme délku, tak je bariéra na hranici s Jemenem relativně umírněným projektem, který kombinuje především nejrůznější ploty a sledovací zařízení. Bariéra na irácké hranici je o poznání ambicióznější a celý projekt má přijít na zhruba tři a půl miliardy amerických dolarů.

Jan Kužvart

Analytik a arabista, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a bezpilotní prostředky (drony).

Spolupracuje s řadou médií, nově i s iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a paralelně také arabistiku a historii. V rámci arabského světa se věnuje především Libyi, Sýrii a Libanonu.

I řada menších blízkovýchodních států se činí. Například Tunisko kvůli obavám z šíření terorismu buduje plot a strážní věže na zhruba třetině své 461 km dlouhé hranice s Libyí, Spojené arabské emiráty už mají vybudovánu protiimigrantskou bariéru na hranici s Ománem a Turci se snaží zlepšit kvůli pašeráctví, přílivu uprchlíků a útokům IS ochranu aspoň části své 899 km dlouhé hranice se Sýrií. S délkou a technickou vyspělostí izraelských a saúdských projektů se však nemohou rovnat.

Situace kolem zdokonalování pohraničních ochrany se na Blízkém východě průběžně mění a jen málokdy jsou veřejně dostupné kompletní a aktuální údaje o stavu některého z projektů. I tak se ale dá tvrdit, že Blízký východ a severní Afrika jsou dnes nejvíce zdmi obehnanými regiony na světě. Jak ukazuje Izrael, v některých případech mohou zdi svůj účel splnit. Zároveň ale jejich existence prohlubuje existující rozpory a bere motivaci k politické dohodě či přeshraniční spolupráci. Čekat, že za izraelskou zdí jednoho dne nebudou žít Palestinci, by bylo podobně krátkozraké jako v případě saúdského režimu doufat, že bez jeho vlastního přičinění se o mír v regionu přestanou na saúdské hranice dotírat bojovníci IS. Zdí se dá koupit čas. Ne mír.

pramen: Bloomberg.com