Ať už bude případná válka na východě vypadat jakkoli, stejně jako všechny podobné války bude bezesporu zahájena dělostřeleckými a leteckými útoky s cílem rozvrátit obranu nepřátelských jednotek a zjednodušit postup vlastních pozemních sil. Buď jak buď budou se první minuty případné války odehrávat zejména ve vzduchu. Jak je na takovou eventualitu připraveno ukrajinské letectvo?
Ukrajinské letectvo a jeho ruský protějšek
Ukrajinské vzdušné síly mají v současné době sedm brigád frontového taktického letectva, jehož výzbroj tvoří bombardovací a průzkumné letouny Suchoj Su-24, letouny pro přímou podporu pozemních vojsk Suchoj Su-25 a pět stíhacích brigád. Tři stíhací brigády jsou vyzbrojené letouny MiG-29 a dvě letouny Su-27.
Oba typy brigád mají obecně dvě bojové letky, které se sestávají z deseti až dvaceti letounů, které doplňují menší jednotky s letouny cvičnými. U některých útvarů, jako jsou 39. nebo 204. brigáda, je však počet operačních letounů menší, zpravidla jde pouze o jednu jedinou letku.
MiG-29 a Su-27. V ruské metropoli Moskvě se letos opět konala slavnostní vojenská přehlídka na Rudém náměstí.
Všechny letouny, které byly zděděny po bývalém sovětském letectvu, jsou nyní již hodně přes třicet let staré a pouze část z nich prošla drobnou modernizací, zaměřenou zpravidla na zlepšení navigačních schopností. Jejich bojové schopnosti a škála nesených zbraní zůstávají většinou nezměněny.
Těžký stíhací letoun Su-27 bude patrně nejvýznamnějším soupeřem ruského letectva v případné válce na Ukrajině. Zde na mezinárodní letecké přehlídce v britském Fairfordu v roce 2019.
Ruské letectvo naproti tomu v oblasti západního Ruska a Běloruska pravidelně nasazuje čtyři letecké divize, které tvoří deset stíhacích a stíhacích-bombardovacích pluků a jednotky podpory pozemních vojsk. Každý ze zmíněných pluků má přitom stejnou, případně větší leteckou sílu než jedna ukrajinská letecká brigáda.
Stíhačka Su-27 (12. 10. 2018).
Zároveň je nutné si uvědomit, že Rusové, kteří své letectvo v posledních letech modernizovali omezeně, jsou schopni přesto na jednom místě shromáždit letecké jednotky nejen početné, ale také moderní. Všechny nasazované pluky mají buď nové stroje, nebo letouny, které v posledních letech prošly různými modernizačními programy.
Dědictví po Sovětském svazuUkrajina své letectvo zdědila, stejně jako ostatní postsovětské země, od mohutného sovětského letectva. To mělo v okamžiku rozpadu SSSR sice výzbroj zčásti zastaralou, v každém případě velmi početnou, což poznamenalo i dědictví nástupnických republik. Ukrajina ihned po rozpadu Sovětského svazu měla na svém území jaderné zbraně bývalé sovětské armády, stejně jako například strategické bombardéry. Zatímco prostředků ZHN se zbavila okamžitě předáním Rusku, předávání strategických bombardérů se táhlo dlouhé roky a poslední kusy byly Rusům předané až mnoho let po rozpadu společného státu. Ukrajinci nyní stojí proti síle, která se jasně ukázala v rámci poslední přehlídky při dvoustranném vojenské cvičení Běloruska a Ruské federace, plánované na období 10. – 20. února 2022. V rámci tohoto cvičení zahájila ruská armáda v Bělorusku rozmísťování vojsk a techniky, včetně prostředků ruských vzdušně-kosmických sil, jako jsou stíhačky a protivzdušné raketové systémy. Mimo jiné šlo o nejnovější stíhačky Su-35S z 22. gardového stíhacího leteckého pluku, který jinak slouží na letecké základně nedaleko Vladivostoku na ruském dálném východě. |
Ukrajinští stíhači
Pokud by ze strany vojsk Ruské federace došlo skutečně k invazi, první obrannou linii by tvořily stíhací jednotky ukrajinského letectva ve spolupráci s jednotkami protivzdušné obrany vyzbrojené komplety odpalovacích zařízení protiletadlových řízených střel. Jejich prvotním úkolem bude přežít počáteční útoky ruského letectva, a to nejspíše taktikou včasného přesunu na záložní pozice.
V pozadí ukrajinský Su-27. (CIAF 2013)
Tato snaha zachovat své bojové schopnosti v prvních časech války by byla klíčová pro udržení schopností čelit od začátku ruskému letectvu v dalších fázích bojů. Šance ukrajinského letectva přežít počáteční útok a jeho následné akce přitom budou záviset především na dvou faktorech:
- Zda se ruské ozbrojené síly rozhodnou provést totální útok na všechny známé pozice ukrajinského letectva s využitím všech dostupných prostředků od samého počátku, a to včetně hromadného útoku balistickými raketami a řízenými střelami s plochou drahou letu.
- Zda by se do operací zapojily letecké síly, které jsou nyní dislokovány v Bělorusku. Ať již ruské, tak běloruské.
V případě scénáře omezenějších leteckých útoků, které budou vedeny pouze z ruského území, přičemž jednotky v Bělorusku zůstanou stranou, je možné, že by Ukrajinci dokázali klást účinný odpor hned od prvních hodin bojů.
To by znamenalo přesunout nejlépe vyzbrojené stíhací jednotky, 40. a 831. leteckou stíhací brigádu, které jsou nyní dislokovány směrem k ruským hranicím, na náhradní letiště na západní nebo střední Ukrajině. Dá se předpokládat, že by byly umístěny na jednu ze záložních základen Kolomyja, Krivoj Rog, Martinivka, Umaň nebo Dubno. K dispozici jsou také menší letiště, jako je to v městě Čerkassy, nebo civilní letiště, která vznikla přestavbou z vojenských (např. Bílá Cerekev).
Protože vojenské letiště (obří stacionární stavba, kterou nelze utajit) je poměrně velmi snadno vyřaditelné z provozu, dbala letectva členských států Varšavské smlouvy na to, aby měla k dispozici dostatek záložních vzletových a přistávacích drah.
Stejně jako bývalé československé letectvo, i to sovětské dbalo na to, aby udržovalo plochy, které jsou v dobách míru využívány pro civilní účely a až během války přechází pod vojenskou správu. Nejtypičtějším příkladem takových ploch jsou speciálně upravené části dálnic. V případě ukrajinského letectva je nutné zmínit v první řadě zhruba 2 500 metrů dlouhou vzletovou a přistávací dráhu, která je součástí dálnice M06 mezi Kyjevem a Čopem v Rivenské oblasti.
Základní typy ukrajinského letectva a protivzdušné obrany:Těžký stíhací letoun Su-27, cca 50 kusů  Ukrajina používá několik typů obávaných protiletadlových raketových systémů S-300. Protiletadlový raketový systém dalekého dosahu: S-200, počet odpalovacích zařízení neznámý Protiletadlový raketový systém středního dosahu: S-300V1/PT/PS, cca 300 odpalovacích zařízení 9K37 Buk, cca 70 odpalovacích zařízení Protiletadlový raketový systém krátkého dosahu: S-125 Něva/Pečora, cca 10 odpalovacích zařízení 2K12 Kub, cca 80 odpalovacích zařízení 9K330 Tor, cca 100 odpalovacích zařízení |
Možné scénáře
V případě, že by se stíhacím silám ukrajinského letectva podařilo úspěšně přestát počáteční útok, byly by pak letouny Su-27 bezesporu využívány především k plnění úkolů vzdušného boje, zatímco menší a lehčí letouny MiG-29 by byly nasazeny k letecké ochraně stíhacích bombardérů Su-24 a letounů pro blízkou vzdušnou podporu pozemních vojsk Su-25.
Ukrajinská stíhačka MiG-29 během manévrů u města Rovno (10. srpna 2016)
Ukrajinci, vědomi si zejména v posledních letech, že střet s ruským letectvem může přijít, intenzivně cvičí všechny součásti takovéhoto scénáře, jak přesun na náhradní letiště, tak operace z těchto ploch.
Opačným případem úspěšného přestátí prvních útoků, přesunu do náhradních prostor a pozdější zapojení do bojů, je černý scénář. Ten počítá v první řadě s evakuací leteckých prostředků do některé ze sousedních zemí, vzhledem ke směrům odletových tras mluvíme zejména o Polsku, Rumunsku a Slovensku.
Pokud by se v případě těžkých prvotních ztrát Ukrajinci rozhodli se svým letectvem přesto vytáhnout do boje, šlo by bezesporu o soustředění všech zbylých leteckých jednotek na podporu bojujících pozemních vojsk.
Snaha o dosažení vzdušné převahy by v takovém okamžiku byla zjevně marná a zavlečení zbylých letounů do vzdušných bojů by s dobře vyzbrojenými a početnými jednotkami ruského letectva, které se budou na válce podílet, znamenalo jejich rychlé zničení bez možnosti zasáhnout efektivně do probíhajících bojů. Ukrajinští piloti by se tak soustředili na útoky na cíle v zápolí, ochranu vrtulníků a samozřejmě bombardování postupujících ruských vojsk.
Bohužel ne všechny letouny Su-27 ukrajinského letectva jsou na útoky proti pozemním cílům připravené, proto by tíha dalších bojů kromě stíhacích bombardérů, dedikovaných pro tyto úkoly, ležela zejména na menších letounech MiG-29, které již byly pro boj proti pozemním cílům využité v létě 2014 a jejich piloti jsou na tento způsob boje pravidelně cvičení.
Československá stopa
Kromě možnosti ústupu na Slovensko, je v potenciální rusko-ukrajinské válce ještě jeden československý prvek. Všechny brigády ukrajinského taktického letectva mají k dispozici nejméně dva cvičné letouny L-39 Albatros, které jsou využívané pro výcvik a udržovací lety. Dalších minimálně dvanáct letounů L-39 provozuje 203. výcviková letecká brigáda.
Letouny L-39 Albatros na Dnu NATO v Ostravě v roce 2005
Československé letouny tohoto typu jsou schopny nést dvojici 100kg pum nebo dvojici raketnic se šestnácti neřízenými raketami a jsou pro výcvik protizemního boje pravidelně využívány. V případě vypuknutí války by tak mohly letité „albíky“ snadno fungovat jako útočné letouny.
Nakonec je nutné zmínit také dopravní jednotky ukrajinského letectva. Všechny transportní letouny Antonov An-26 a Iljušin Il-76MD mají totiž již od výrobce ve vínku omezené schopnosti leteckého bombardování a pro tyto účely mohou být vybavené pumovnicemi. Čistě teoreticky může k útokům na pozemní cíle použít letoun Il-76 také svou ocasní střeleckou věž.
Iljušin Il-76 je čtyřmotorový transportní letoun z počátku 70. let
Jakkoli zní nasazení těchto letounů v bombardovacích misích nepravděpodobně, od okupace Krymu je ukrajinské letectvo cvičí a piloti transportních letounů jsou také cvičení k letu v nízkých výškách, které omezuje riziko sestřelu.
Výhledy na přezbrojení
Ať už Rusko na Ukrajinu zaútočí, nebo nikoli, je evidentní, že Ukrajinské vzdušné síly budou v příštím období pod velký tlakem. Od okupace Krymu v roce 2014 se původně prakticky nefunkční letecká složka ukrajinské armády hodně posílila. Zlepšil se výcvik a nálety pilotů, upraveny byly některé základny a provedeny modernizace některých strojů. Přesto je hlavně kvůli nedostatku financí dnešní ukrajinské letectvo ve špatném stavu.
20. května 2020 zveřejnilo velení ukrajinského letectva plán racionálního rozvoje, který počítá v první řadě s unifikací provozovaných typů, aby bylo zajištěno zjednodušení výcviku personálu, údržby a případné modernizace. V důsledku toho se plánuje redukce některých jednotek s tím, že kvalitní letouny budou koncentrovány.
Mezi lety 2023–2025 chce ukrajinské letectvo nakoupit do dvanácti kusů nových bojových letounů s tím, že v další fázi bude studovat jejich vlastnosti a způsoby použití, organizovat přeškolení leteckého a pozemního personálu a zlepšovat pozemní infrastrukturu.
Významným uživatelem typu F-16 se v posledních letech stalo Polsko, které po roce 2006 odebralo 48 letounů verze Block 52+ (16 dvoumístných F-16D a 32 jednomístných F-16C). Později je následovala objednávka 32 kusů nejmodernějších letounů F-35A. Provozovatelem F-16 v nejmodernější verzi Block 70 se stane od roku 2022 také Slovenská republika.
Do roku 2030 by si velení ukrajinského letectva přálo přezbrojit na nový typ víceúčelového bojového stroje. Odhadovaná částka na přezbrojení činí 200 miliard hřiven (cca 150 miliard korun), přičemž jako nejpravděpodobnější se jeví přezbrojení na letouny JAS-39 Gripen E/F nebo F-16 Block 70/72, které budou doplňovat nové typy bezpilotních letounů.
