Tak ten v textu zmiňovaný Pe-8 nebyl o nic horší než B-17 nebo B-24. A výroba Tu-4 už v té době (tři roky po válce) tak trochu postrádala smysl, když už létal prototyp Il-28.

K čemu je vám prototyp v roce 1948, když sériová výroba začala až v roce 1950?

Pe-8 byl o dost horší. Byl pomalý (cestovka 280 km/h oproti 360 km/h pro B-17E a 321 km/h pro B-24D), měl menší dolet a měl obrovsky nespolehlivé motory - a to vyzkoušeli pět různých typů motorů.

S motory AŠ-82 stejné parametry jako B-17,popř. B-24

Marku, v SSSR (NII - Naučno ispitatělnyj institut) proběhly porovnávací zkoušky Pe-8/B-17. Výsledek: B-17 je lepší. Piloti 890. BAP ADD létali na konci války s oběma typy. Hodnocení: B-17 byla jednoznačně lepší a díky snadné pilotáži o ní sovětští piloti mluvili jako o "čtyřmotorové U-2". Pro pořádek: U-2, dvouplošník plnící řadu úloh od kurýrních až po bombardovací. Aeroplán, který létal téměř sám.

Navíc asi nemá cenu porovnávat letoun vyrobený v desítkách kusů s B-17, kterých létalo tisíce a tisíce. Druhá věc je, že článek pojednává o B-29.

Ne, i s nimi byl podstatně pomalejší. Cestovní rychlost není známa, ale maximálka - 422 km/h (menší než pro TB-7 AM-35), B-17E 512 km/h, B-24D 488 km/h. Maximální dolet 5140 km byl sice o nějakých 500 km větší než s motory AM-35, ale pořád o 500 km menší než u americké konkurence. A i u této verze byly problémy s kvalitou motorů, ostatně i proto byly vyrobeny jen 34 kusy během dvou let. Kusová výroba.

Trošku uprav: posledná verzia B-17G v/max 486 v/cest 462 km/h

B-24 467 445

B-29 575 552

Pe-8 441 420

A mimochodem, Tu-4 - maximální dolet 6200 km, Il-28 - 2410 km, nosnost Tu-4 8000 kg, Il-28 3000 kg, vážně máte pocit že jsou v alespoň podobné kategorii?

Tak o tu nosnost už po válce ani tak nešlo, jde o to, jaké mol nést bomby

Které se vám musí někam vejít, atomové pumy byly dost rozměrné. A musíte s nimi taky někam doletět.

Il-28A (atomový) max. dolet 3070 km akčný rádius 1121 km.