Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvNa území Ukrajiny se s největší pravděpodobností už nachází, a podle některých zpráv bylo dokonce už i použito, zařízení TOS-01, známé z afghánské i čečenské války, schopné nést rakety s tzv. termobarickou hlavicí.
Potvrzuje se tak informace korespondenta CNN, který konvoj spatřil asi 45 km od ukrajinských hranic.
Tento raketomet na podvozku tanku T-72 pojme 24 raket ráže 220 mm. Dostřel se udává 600 až 6 000 metrů. TOS-1 byl poprvé použit během sovětsko–afghánské a od roku 2003 je ve výzbroji ruské armády vylepšený model TOS-1A Solntsepyok. Doba salvy 24 raket je podle ruských zdrojů šest sekund a dokáže zničit až 40 tisíc metrů čtverečních.
Děsí stejně jako jaderná zbraň
Termobarické střely ráže 220 mm však nejsou jedinou formou, která nese tuto vysoce účinnou zbraň. Rusko v roce 2007 vyzkoušelo i pumu shazovanou ze strategického bombardéru Tu-160 Blackjacks.
„Testy ukázaly, že nové zbraně jsou srovnatelné s jadernou bombou co do účinnosti i schopnosti,“prohlásil v září 2007 tehdejší zástupce náčelníka generálního štábu ruské armády Alexandr Rukšin.
Podle dostupných informací má ruská puma sílu, odpovídající 44 tunám TNT. Na podobném principu pracuje také americká termobarická puma GBU-43/B MOAB. Ruská varianta je však levnější, až čtyřnásobně účinná a v jejím epicentru je dvakrát vyšší teplota. Její „předností“ oproti jaderným zbraním je především fakt, že výbuch nekontaminuje zasažené území radioaktivitou. Útočící armáda tak může na místo výbuchu bez problémů vstoupit.
Termobarická zbraň je velmi efektivní v městské zástavbě. Dokáže ničit i minová pole a připravovat plochy pro přistání vrtulníků. Využití hořícího aerosolu bývá připodobňováno účinkům napalmu, který hojně využívaly Spojené státy ve Vietnamu.
Princip z důlních neštěstí
Princip fungování termobarické pumy byl objeven při explozích uhelného prachu a plynu v dolech. Je založen na faktu, že energie uvolněná výbuchem konvenční výbušniny je mnohem menší, než je tomu u uhlovodíkových paliv. V první fázi se výbuchem rozptýlí zápalná látka, která se promísí se vzduchem. Vznikne tak vysoce hořlavý aerosol, který pronikne de facto všude. Do budov či do nejrůznějších úkrytů protivníka.
Druhá fáze je zapálení tohoto aerosolu, který je ovšem obohacen o hořlavé částice, např. o hliníkový prach. Dojde k výbuchu, který je v uzavřených prostorách až dvacetkrát účinnější, než je tomu u klasické výbušniny. Kombinace teploty zhruba tří tisíc stupňů Celsia a tlakové vlny, šířící se rychlostí cca 3 km/s, má už sama o sobě nesmírný ničivý účinek. Bleskovým vyhořením kyslíku ve vzduchu navíc následně vzniká okamžitý podtlak, který devastuje například plíce, ušní bubínky, oči a vnitřní orgány zasaženého člověka.
Jak Sověti, tak Američané používali tento typ zbraně převážně v bojích v uzavřených jeskyních komplexech Afghánistánu. Lze bohužel předpokládat, že využití během bojů v zástavbě ukrajinských měst by mohlo mít velmi fatální účinek.