Století československé techniky
Sledovat další díly na iDNES.tvPrvním tankem československé armády se stal lehký francouzský Renault FT. V letech 1922 až 1924 jsme si jich pořídili celých sedm kusů pro seznámení vojáků s novým druhem zbraně. A pak dlouho nic.
Nepočítáme-li směšné licenční tančíky vz. 33, tak druhým typem tanku naší prvorepublikové armády byl LT vz. 34 tuzemské konstrukce od ČKD. Prototyp vznikl v listopadu 1932 a do začátku roku 1936 jich bylo dodáno celkem pět desítek kusů.
V době vzniku si LT vz. 34 v porovnání se zahraničními vozidly této kategorie nevedl zle. Avšak s rozvojem tankové techniky ve druhé polovině 30. let si na něj už nějaká ta moucha sedla a po zabrání zbytku republiky Němci ho už tito označili za zcela neperspektivní. Jeho slabinu představovalo především slabé pancéřování s maximální tloušťkou pouhých 15 mm na exponovanějších místech.
Následoval LT vz. 35 z plzeňské Škodovky. Ten plnil v době mnichovské krize roli standardního tanku československé armády. Ve výzbroji jsme jich měli bezmála tři stovky kusů, dodávky probíhaly od konce roku 1936 do jara 1938. Bojovat proti wehrmachtu jim v roce 1938 sice dopřáno nebylo, ale svou roli si odehrály alespoň při potlačování bojůvek sudetoněmeckého Freikorpsu před Mnichovem. Následně byl použit i při střetech s Maďary na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Druhým a také významným uživatelem těchto tanků se stalo už před válkou Rumunsko, kam byl tento tank exportován v počtu 126 kusů jako typ Škoda R-2.
Velké množství z ukořistěných původně československých LT vz. 35 zařadili po březnu 1939 do své výzbroje Němci jako typ PzKpfw 35(t) a s úspěchem je nasadili proti Polsku, Francii a do určité míry i proti Sovětskému svazu v počáteční fázi východního tažení, které se však stalo jejich tažením posledním.
Někdy se příliš zdůrazňuje vysoká poruchovost LT vz. 35, především technicky složitějšího pneumatického systému řízení. Ovšem ty poruchy nepřicházely věčně. Výrobce technické problémy postupně vyřešil, což se prokázalo během zvýšeného provozu v září 1938 a pozdějšího ještě intenzivnějšího užití Němci, kdy se žádný zvýšený tok stížností v tomto směru ze strany uživatelů nekonal.
Nové tanky z ČKD: exportní trhák
V polovině 30. let oddělení konstrukce tanků v ČKD, vedené ruským emigrantem ing. Alexejem Surinem, intenzivně pracovalo na projektech tančíku AH-IV (s plně otočnou věžičkou) a lehkého tanku TNH nové koncepce, jejichž hlavním znakem byl podvozek se čtyřmi velkými pojezdovými koly na každé straně. Šéfkonstruktér Surin již při návrhu těchto vozidel počítal s variabilitou, aby je bylo možné modifikovat podle přání různých zahraničních zájemců.
Ostatně co se týče tančíků, tak československá armáda se zaváděním nového typu do své výzbroje po zkušenostech s tančíky vz. 33 už asi ani nepočítala. A v lehkých tancích byl v té době na pořadu dne již výše zmíněný konkurenční typ ze Škodovky LT vz. 35 (zde je dobré zmínit kartelovou dohodu mezi Škodou a ČKD, podle které se měly na sériové výrobě daného tanku pro československou armádu podílet oba podniky, takže ani v případě LT vz. 35 nepřišla ČKD zkrátka).
Prvním zákazníkem nových obrněnců z ČKD se stala Persie (od roku 1935 Írán). Šáh Pahlaví se tehdy snažil budovat moderní armádu a vysílal své emisary do Evropy hledat nové zbraně. A tak byla s Persií podepsána smlouva na padesát tančíků AH-IV-P a stejné množství tanků TNH.
Obrněnce švédské armády, tančíky Praga AH-IV-Sv (voj. ozn.: Strv m/37) a za nimi lehké tanky Landsverk L-60 (Strv m/40)
Pro tančíky - byť tyto z ČKD byly povedené, ale představovaly již překonanou zbraňovou kategorii - se rozhodlo ještě Rumunsko, kam odešlo 35 kusů AH-IV-R, a Švédsko se 48 AH-IV-Sv.
Naopak lehké tanky TNH z ČKD se řadily v té době k cenným bojovým prostředkům a ještě nějaký ten rok stály na výši. A tak není divu, že i jejich vývojově varianty si prorazily exportní cestu do dalších oblastí než jen na středovýchodní pískoviště. Jihoamerické Peru si pořídilo 24 kusů LTP a neutrální, avšak nároční Švýcaři 24 kusů LTL-H, z nichž polovinu si smontovali sami z dodaných dílů.
V Persii písek, ve Švýcarsku a v Peru terén s markantními výškovými diferencemi plus v té Jižní Americe i drsnější klimatické podmínky v oboru kapalných srážek prověřily konstrukci našich tanků opravdu dokonale. Peruánská armáda je nasadila do pohraničního konfliktu s Ekvádorem v roce 1941.
| Typ | Zákazník | Dodáno kusů | Období výroby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| AH-IV-P | Persie (Írán) | 50 | 1936 - 1937 | tančík |
| TNH | Persie (Írán) | 50 | 1935 - 1937 | |
| AH-IV-R | Rumunsko | 35 | 1937 | tančík |
| AH-IV-Sv | Švédsko | 48 | 1938 - 1939 | tančík, Strv m/37(*) |
| LTP | Peru | 24 | 1938 | Tanque 39(*) |
| LTL-H (LTH) | Švýcarsko | 12 + 12(**) | 1938 | Pzw 39(*) |
| *) Typové označení u uživatele, **) montáž ve Švýcarsku z dodaných dílů | ||||
Lehký tank Praga LTP byl určen pro Peru (viz P v typovém označení), kde sloužil jako typ Tanque 39. Na boku korby nesly jména regionů podílejících se finančně na jejich nákupu (např. Tacna, Lima, Junín atd.)
Lehké tanky Praga LTL-H (či LTH) určené pro export do Švýcarska (H jako Helvetia) tam sloužily jako typ Pzw 39 (Panzerwagen 39).
Jednotlivé typy tanků vycházející z původního TNH se odlišovaly rozměry a hmotností (mírně), ale podle přání zákazníků také instalovanou výzbrojí a motory. Podobně bychom našli rozdíly u tančíků AH-IV-R, například výzbroj tvořená dvěma kulomety byla soustředěná buď v otočné věži, nebo byl ve věži pouze jeden kulomet a druhý v čele korby.
| Typ | TNH | LTP | LTL-H |
|---|---|---|---|
| Hmotnost (t) | 8,2 | 7,3 | 7,7 |
| Pancíř (mm) | 8 - 10 - 12 - 15 | 8 - 12 - 15 - 25 | 8 - 15 - 25 - 32 |
| Motor | Praga, 7942 ccm, 100 k | Scania Vabis, 7750 ccm, 125 k | Sauer Arbon, 7980 ccm, 125 k |
| Výzbroj | kanon 37 mm + 2x kulomet 7,92 mm | kanon 37 mm + 2x kulomet 7,92 mm | kanon 24 mm + 2x kulomet 7,5 mm |
| Max. rychl. (km/h) | 37 | 40 | 45 |
Nový tank pro čs. armádu se nakonec vyráběl pro Němce
Na podzim 1937 začalo MNO projednávat otázku nákupu dalších tanků. Podnik ČKD nabídl k porovnávacím zkouškám mimo jiné vylepšený TNH-S vycházející z exportního TNH. Tomu dali pánové z ministerstva přednost před nabídkou ze Škodovky, která představovala její vylepšený tank v té době do výzbroje naší armády zaváděný (LT vz. 35).
Lehký tank TNH-S dostal vojenské označení LT vz. 38, ale do výzbroje jsme ho před zabráním zbytku republiky 15. března 1939 zařadit už nestihli. Prototypy však uchvátily nové mocipány a tak se pro ně musel tento tank vyrábět jako PzKpfw 38(t) postupně v několika modernizovaných verzích až do roku 1942 v celkovém počtu více než 1300 kusů.
Jagdpanzer 38(t), zkušební jízda
I když je to mimo téma článku, tak upravený povedený podvozek tohoto obrněnce se potom používal jako platforma i k výrobě stíhačů tanků, samohybných houfnic nebo samohybných flaků. A jako by to nestačilo, ještě byl použit za vzor většího podvozku (markantně širší rozchod, pojezdová kola o větším průměru atd.) nebezpečného stíhače tanků z roku 1944 Jagdpanzer 38(t), později známého pod jménem Hetzer.
Ještě před tím tragickým březnem 1939 projevilo o tank TNH-S zájem Švédsko. Než se však stihly první kusy vyrobit, byli zde ti neustále omílaní Němci a kvůli své urgentní potřebě po nich hrábli všemi deseti a Švédové mohli na dodávky těchto tanků zapomenout. Ale vyřešilo se to elegantně prodejem licence a Švédové si sami vyrobili 220 tanků, kterým přiřadili domácí vojenské označení Strv m/41.
Husarský kousek nakonec
Pár let po druhé světové válce, kdy už měly být ultralehké obrněnce zvané tančíky dávno v propadlišti dějin, se podařilo ČKD prodat 20 kusů AH-IV do Habeše (Etiopie) v Africe.
Když ve druhé polovině 40. let obnovoval habešský císař armádu, neměl peněz nazbyt. Ale protože chtěl i obrněnou techniku, musel se poohlédnout po té nejlehčí, která ovšem do tamních poměrů v dané době byla dostačující.
Jakýsi Baltazar Čemakian, tajuplný obchodní zástupce ČKD, dokázal vyjednat prodej tančíků Praga vycházejících z prototypu rumunské verze AH-IV-R, který se stále povaloval ve fabrice. Nový tančík pro Habeš, typově označený AH-IV-Hb, však musel být dosti upraven. Zákazník si žádal především vzduchem chlazený motor (vybrán byl motor Tatra 114), protože s vodou bývá v savanách docela problém a o pouštích ani nemluvě.
Tančíky AH-IV-Hb sloužily nakonec etiopské armádě až do osmdesátých let. A některé poslední kusy možná ještě déle.
