Během první světové války si odbyl svou premiéru nový druh zbraně a tou byl tank. Mluvíme tedy o premiéře nejen existenční, kdy se poprvé objevil na scéně prakticky použitelný tank, ale také o kvantitativně významném nasazení této techniky.
K prvnímu bojovému nasazení tanků došlo 15. září 1916 v bitvě na Sommě a těmi průkopníky se staly britské tanky Mark I. A právě při jejich vývoji se kvůli nastraženým uším německých agentů začal používat krycí název tank – tedy nádrž – a ten se následně pro tuto kategorii zbraní ujal v angličtině jako oficiální, přičemž byl přejat do některých dalších jazyků.
Do konce první světové války vzniklo několik typů tanků, většina však byla koncepcí na hony vzdálená pozdějším praxí vykrystalizovaným konstrukcím. Především jim chyběla otočná věž, a hlavňová výzbroj těchto vozidel tak čněla z kasemat či jednodušších střílen na bocích trupu a přídi.
Z této změti víceméně nepraktických vozidel vyjel v roce 1917 revoluční tank, malý francouzský Renault FT (po válce se začalo objevovat v literatuře i neoficiální označení Renault FT-17). Toho můžeme označit za praotce tzv. moderních tanků. Praotce sice malého vzrůstem, ale velkého významem. Tank se tak poprvé skládal ze dvou základních částí, korby a na ní umístěné plně otočné věže s hlavní (v tomto případě i jedinou) hlavňovou výzbrojí. Pro úplnost je třeba podotknout, že ta otočná věž sama o sobě až tak velkou novinku nepředstavovala, už předtím se takový prvek občas objevoval na obrněných automobilech.
Renault FT
Tanky Renault FT se začaly vyrábět vyzbrojené kulometem Hotchkiss ráže 8 mm umístěným v plně otočné věži, od roku 1918 představovala významnou část produkce verze vyzbrojená krátkohlavňovým kanonem Puteaux SA 18 ráže 37 mm.
Vedle toho vznikla ještě jedna verze hodná zaznamenání, a to rádiový tank Renault FT TSF (TSF znamená télégraphie sans fil) vybavený radiostanicí v krabicovité neotočné věžové nástavbě a na druhou stranu postrádající střeleckou výzbroj. Stroj sloužil jako speciální velitelský, přičemž zajišťoval spojení jednotky s nadřízeným velitelstvím, případně mohl být použit jako průzkumný, kde radiové spojení s příslušným velitelstvím představovalo velkou výhodu. Těchto rádiových tanků vzniklo asi 200 z celkových 3,5 tisíce ve Francii vyrobených Renaultů FT.
Tank Renault FT vyzbrojený kulometem
Osádku kulometného i kanonového Renaultu FT tvořili dva muži (u rádiového TSF tři), a to vepředu v korbě sedící řidič a za ním stojící střelec, jehož horní část těla zasahovala do věže. Střelec, který byl zároveň velitelem tanku, ovládal věž manuálně.
Hrdinu první světové války znali i českoslovenští legionáři, ukáže se na Tankovém dni |
Zajímavé to bylo se vzájemnou komunikací osádky. Kvůli hluku v interiéru totiž nebylo slyšet kolegova slova, a tak si to velitel musel s řidičem vyřídit ručně. Například v příslušném předpisu československé armády k tanku Renault FT je uvedeno, že jeden úder do zad znamená uvedení vozidla vchod, při zatahání za límec musel řidič zpomalit atd.
Když už jsme otevřeli tu komunikaci, tak nesmíme zapomenout ani na dorozumívání mezi jednotlivými tanky. Již víme, že tanky (kromě verze TSF) nebyly vybaveny radiostanicemi, a tak pro vzájemnou komunikaci mezi stroji sloužily trojúhelníkové praporky. Logicky se jednalo o pro předávání jednoduchých rozkazů (například „Utvořit palebný šik!“), příp. informativních hlášení („Dostal jsem to!“) z malé množiny definovaných.
Hmotnost tanku činila v případě kulometné výzbroje 6,5 tuny, v případě kanonové výzbroje 6,7 tuny. Tloušťka pancéřování se pohybovala od 6 mm do 22 mm v závislosti na pravděpodobnosti míry expozice nepřátelskou palbou (jednoduše řečeno tanky mají zpravidla nejsilnější pancíř na čele).
Tanky Renault FT s kanonovou (vlevo) a kulometnou výzbrojí. Názorně vidíme též odlišné provedení věže, která mohla být odlévaná nebo nýtovaná, a ta nýtovaná buď hranatá nbo zakulacená. (Francie, 1918)
Velitelský tank Renault FT TSF byl vybaven radiostanicí, postrádal však střeleckou výzbroj. (Francie, 1918)
Vodou chlazený zážehový čtyřválec o zdvihovém objemu 4,5 litru a maximálním výkonu 39 koní umožňoval tanku dosáhnout rychlosti až 8 km/h, v terénu v závislosti na jeho obtížnosti pak dosažitelná rychlost markantně klesala. Na zádi trčela tzv. ostruha, která zabraňovala převrácení vozidla při zdolávání strmých překážek či prudkém stoupání. Délka tanku s ostruhou byla 5 m a bez ostruhy 4,1 m, šířka 1,74 m a výška 2,14 m.
Výroba, služba a bojové nasazení
Revoluční lehký tank Renault FT se stal nejrozšířenějším tankem první světové války. Ve Francii běžela jeho produkce v letech 1917 až 1919 v celkovém objemu kolem 3,5 tisíce kusů, většina z nich byla vyrobena před koncem války.
Tankový den Lešany 2018V sobotu 1. září 2018 se ve Vojenském muzeu Lešany u Týnce nad Sázavou koná již 16. ročník Tankového dne. Program a další informace naleznete zde. Muzeum otevírá v 9:30, program začíná v 10:30. Vstup zdarma, pozor na dopravní omezení. Premiéra Renaultu FT v ČR Na akci bude ve statické expozici představen revoluční tank Renault FT. Tento typ se stal prvním tankem československé armády. Tank zapůjčilo na tři měsíce Tankové muzeum Saumur z Francie, stalo se tak díky zprostředkování firmy VOP CZ z Šenova u Nového Jičína a francouzské firmy Arquus (donedávna Renault Trucks Defense).  V sobotu poběží přímý přenos z Tankového dne na Technet.cz. |
Tento vysoký objem výroby rovněž vypovídá o zásadním významu malých renaultů pro francouzské válečné úsilí. Větších prvoválečných francouzských tanků – bezvěžových krabic Saint Chamond a Schneider CA – bylo vyrobeno po 400 kusech. Ty měly sice nesrovnatelně mohutnější výzbroj, ale také se do nich lépe trefovali němečtí dělostřelci. Za tehdejších podmínek, kdy ty vělké francouzské tanky nedisponovaly oproti renaultům vyšší balistickou odolností, přinášel větší počet malých tanků větší užitek na frontě.
Další necelou tisícovku Renaultů FT vyprodukovali licenčně v USA jako typ M1917, z nich se však pravděpodobně do války v Evropě nestihl zapojit žádný. V Itálii z Renaultu FT vycházel po zakoupení licence do větší míry upravený FIAT 3000, ten byl vyroben v počtu 152 kusů.
K prvnímu bojovému nasazení tanků Renault FT došlo 31. května 1918 během druhé bitvy na Marně. Jejich počty na frontě postupně rostly a na konci léta jich ve Francii operovalo už přes dva tisíce. Na západní frontě je používali i Američané (již víme, že stroje z francouzské výroby). Pro Němce představovaly malé renaulty skutečný problém, ze všech používaných dohodových tanků měly na porážce Německa největší podíl. Sami Němci, kteří jich určitý počet ukořistili, je potom do boje také nasadili.
Po 1. světové válce tyto tanky zavedla v menších či větších počtech do výzbroje Belgie, Brazílie, Čína, Finsko, Jugoslávie, Kanada, Nizozemí, Polsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko a řada dalších zemí.
Renaulty FT se dokonce dočkaly bojů druhé světové války, to už se jejich bojová hodnota kvůli absolutní zastaralosti limitně blížila nule. Asi pět desítek ještě přetrvávalo koncem srpna 1939 ve výzbroji polské armády a dokonce více než tisícovka je uváděna počátkem jara 1940 u Francouzů (kolik z nich bylo provozuschopných je otázkou). Ve francouzské armádě tvořily minimálně výzbroj osmi tankových praporů s tabulkovými počty po 63 strojích a tří samostatných tankových rot po deseti strojích. A jako by to nestačilo, ukořistěné francouzské Renaulty FT nakonec používali po dobu celé války Němci k výcviku nebo k protipartyzánskému boji.
Francouzská armáda používala staré tanky Renault FT ještě během bitvy o Francii v květnu až červnu 1940. Tento již dobojoval.
Během bitvy o Francii ukořistili Němci i značný počet tanků Renault FT, sami je potom používali celou válku jako cvičné či v protipartyzánském boji.
Renault FT v československé armádě
Do velké množiny uživatelů lehkých tanků Renault FT se zařadila i československá armáda. Způsob jejich pořízení a především věci s tím související nelze v žádném případě označit za události příjemné. Zástupci naší branné moci se o nákup těchto renaultů snažili od roku 1919. Měli v plánu zakoupit ve Francii pouze několik málo tanků za účelem seznámení vojáků s novým druhem zbraně, neboť počítali s tím, že později začne vyrábět pro československou armádu vlastní tanky domácí průmysl.
Francouzi, především generál Maurice César Joseph Pellé z francouzské vojenské mise v Československu, měli ovšem na věc jiný názor, a tak došlo se souhlasem našeho ministra národní obrany Václava Klofáče k objednávce 75 tanků za hříšné desítky milionů tehdejších korun. Naštěstí se našim armádním zástupcům a ministerstvu financí povedlo megalomanskou transakci překazit, čímž Francouze vyloženě rozohnili.
Otázka to byla více než palčivá, už jen proto, že cena renaultů tehdy rapidně rostla, takže i čas hrál proti nám. Renault FT se prodával dva roky po válce – to už se ve Francii nevyráběl – přibližně za dvojnásobnou cenu oproti roku 1918.
Teprve v roce 1921, když už Francouzi trochu vychladli, konečně došlo k objednávce jedinoho tanku Renault FT s dělovou výzbrojí. Ten dorazil začátkem roku 1922 do Milovic a zde sloužil k základnímu seznámení s tímto novým bojovým prostředkem.
Aby mohl začít širší výcvik příslušníků útočné vozby a probíhat výcvik v tankové četě, došlo v lednu 1923 k objednávce dalších čtyř tanků, z toho dvou kanonových a dvou kulometných. Dodány byly počátkem léta.
Přesně po roce je následovaly poslední dva kusy, jeden kanonový a jeden radiový bez hlavňové výzbroje. Československá armáda tak disponovala celkem sedmi tanky Renault FT: čtyřmi kanonovými, dvěma kulometnými a jedním rádiovým. Byly to jediné tanky československé armády po dobu více než deseti let, než přišel domácí tank LT vz. 34 (tančíky Carden-Loyd Mk. VI, resp. tančíky vz. 33 nepočítáme).
Tanková četa československé armády s pěti Renaulty FT. Uprostřed stojí velitelský tank čety, má kanonovou výzbroj. Před ním a za ním je po jedné poločetě. Poločeta se skládala ze dvou tanků, jednoho kanonového a jednoho kulometného (dle předpisu měl být velitelský tank poločety kanonový). Kulometné tanky na fotografii jsou již přezbrojeny na kulomety z domácích zdrojů Schwarzlose vz.7/24 ráže 7,92 mm.
Výcvik s tanky Renault FT u československé armády byl intenzivní z důvodu jejich malého počtu. Necvičily se pouze tankové osádky, ale také pěchota cvičila součinnost s tanky a boj proti tankům. Nelze se tedy divit jejich nadměrnému opotřebení. V letech 1927 až 1928 se proto musely podrobit generální opravě, pravděpodobně tehdy byly u obou kulometných tanků nahrazeny původní francouzské zbraně kulomety Schwarzlose vz.7/24 ráže 7,92 mm ze zbrojovky Františka Janečka.
První tank vyřadila armáda pro neúnosný technický stav v roce 1933, přičemž jeho věž se použila na ten rádiový místo jeho nástavby. Alespoň na chvíli tak byl zachován počet šesti bojových tanků s výzbrojí. Tři tanky odešly do šrotu v letech 1935 až 1936, ale to už díky přicházejícím novým tankům domácí konstrukce tolik nebolelo. Poslední tři vydržely ve výcviku řidičů až do začátku okupace.
Zdroje:
|
