Poslední listopadový den roku 1939 zahájil Sovětský svaz napadením Finska několikaměsíční konflikt známý pod názvem Zimní válka. „Vyzyvatel“ v tomto zápolení sice zvítězil, ale utrpěl při tom těžké ztráty na životech a technice. Vzhledem k absolutní kvantitativní převaze Sovětů nad Finy můžeme považovat samotné výsledky obránců téměř za zázrak.
Samotný výraz motti se už předtím používal v lesním hospodářství při přípravě palivového dříví. Motti byl vlastně krychlový útvar o straně přibližně jednoho metru, tvořený na sebe naskládaným a proti sesunu zajištěným metrovým dřevem. Tyto jednotlivé porce dřeva pak čekaly podél lesních cest na odvoz, zpravidla zvířecím potahem.
Sovětské požadavky a Zimní válka Na základě tajného dodatku paktu Molotov-Ribbentrop (mezi Sověty a Němci) "spadlo" Finsko do sovětské zájmové sféry. Od 9. října pak probíhala jednání SSSR s Finskem o vojenské a hospodářské spolupráci, ve které však byly i sovětské územní požadavky. Ty zahrnovaly posunutí části hranice na Karelské šíji (zajistilo by lepší obranu Leningradu od severu), předání pěti malých ostrovů ve Finském zálivu (kontrola mořské cesty k Leningradu) a finské části Rybářského poloostrova (což se někdy prezentuje jako lepší ochrana přístupů k Murmansku, ale evidentně by to spíše pomohlo kontrolovat finský přístav Petsamo). Nejtroufalejším požadavkem pak byl třicetiletý pronájem přístavu Hanko na severním břehu ústí Finského zálivu. Jako kompenzace bylo Finsku nabídnuto větší, ale chudší a strategicky méně výhodné území Repola a Porajorpi. Finové s částí požadavků souhlasili, ale především pronájem Hanka byl pro ně neakceptovatelný. Jejich názor byl konzistentní i přes následné vyhrožování válkou. A tak se výhružky SSSR změnily ve skutečnost. Zimní válku (30.11.39 - 13.3.40) i přes obrovské ztráty Sověti vyhráli. Úprava hranic a podmínky pak byly pro Finy oproti původním požadavkům o poznání nevýhodnější. Mimo jiné přišli o velkou část Karélie, včetně průmyslového Vyborgu. |
Když na finské lesní cesty vtrhly sovětské divize, byla proti nim použita taktika rozčlenění na menší segmenty a následná likvidace těchto malých, násilně utvořených a od okolí izolovaných útvarů. A pro tuto vojenskou taktiku se ještě během Zimní války vžilo označení motti, určitá podobnost obou postupů je ostatně zřetelná.
Sovětská divize ve finském lese a motti
V oblasti severně od Leningradu, na Karelské šíji, chránili Finové vstup na své území tzv. Mannerheimovou linií. Všude jinde však společná hranice se Sovětským svazem nebyla nijak významněji chráněna (pokud vůbec). To ostatně za stávajících podmínek nebylo ani možné, Finsko bylo státem neutrálním, a tak jeho armáda byla slabá a na nějaké větší akce nedostatečně vyzbrojená.
Na několika místech tuto prakticky nechráněnou hranici překročily sovětské divize se směrem postupu do finského vnitrozemí. Ale ani přes absenci vojenské obrany to nebyl pro útočníky úkol jednoduchý, museli vždy postupovat po lesní cestě či silnici, které však byly pro takový účel příliš úzké. Zasněžený a zmrzlý severský terén s rozsáhlými lesními porosty se dá označit jako neprostupný (ani v létě není situace o mnoho lepší, sice není sníh a vražedný mráz, ale vadily by močály a jezera).
Taktika motti je založena na tom, že jednotky postupující po takové lesní cestě se nemohou s těžší technikou rozvinout do prostoru, a dlouhá pochodová kolona má zcela nekryté boky. Naopak vysoce mobilní finští vojáci s lehkou výstrojí podnikali kolem nepřátelské kolony bleskové přesuny na lyžích, přičemž byli kryti lesním porostem. Nenadálými útoky, kdy byli vyzbrojeni puškami, samopaly, granáty a Molotovovými koktejly zpřetrhali kolonu nepřátelských vojsk na jednotlivé segmenty, nehledě na to, že částečně zpřetrhaná bez finského přispění mohla být již od předchozího postupu kvůli poruchám techniky apod.
Sovětským vojákům v izolovaných kapsách brzy docházely potraviny, později případně i munice. Nebyla-li v dané enklávě polní kuchyně, byla situace kritická již od samého počátku. V každém případě obklíčení vojáci trpěli celou dobu mrazem a od určité chvíle hladem a nedostatkem spánku, protože byli často napadáni malými mobilními jednotkami na lyžích, a museli tedy být neustále ve střehu. Tisíce obklíčených zeslabených rudoarmějců, navíc pro takové podmínky špatně oděných, tak umrzlo ještě dříve, než pak došlo k samotné likvidaci příslušné uzavřené enklávy.
Za učebnicový příklad aplikace taktiky motti se považuje zničení elitní 44. divize Rudé armády na Raatské cestě v bitvě o Suomussalmi. Finové tuto bitvu zakončili 8. ledna 1940 drtivým vítězstvím.
Bitva o Suomussalmi
Končí listopad roku devětatřicátého. Zalesněná a zamrzlými jezery, jezírky a vodními toky protkaná krajina v rozsáhlé oblasti kolem městečka Suomussalmi je pokryta více než metrovou vrstvou napadaného sněhu. Obarvený líh v trubici teploměru se v noci krčí na rysce 40°C pod nulou. Často dující silné větry pak přes den limitují činnost sovětského letectva.
Hned na začátku války vyráží od východní hranice směrem na Suomussalmi sovětská 163. střelecká (motorizovaná) divize. Její hlavní síly postupují severní a v divočině „ztracenou“ lesní cestou přes Juntusvantu, obejdou Suomussalmi a dostanou se k němu od severozápadu přes „velké jezero“. Jeden pluk divize postupuje hlavní dvoupruhovou štěrkovou cestou od Raate, tzv. Raatskou cestou. Po této cestě měla původně postupovat elitní 44. motorizovaná divize, ta se však díky nevyjasněnému plánu velení vojenských operací ve středním Finsku někde zdržela.
Kdyby vše probíhalo podle sovětských představ - útočníci totiž nepočítali s velkým odporem Finů a už vůbec ne s problémy své armády vést vojenské operace v daném prostředí - tak chtěli útokem přes Suomussalmi rozetnout Finsko vedví a dostat se až do přístavu Oulu v Botnickém zálivu. Skutečnost však byla jiná.
Finské obraně v oblasti velí plukovník Hjalmar Fridolf Siilasvuo, přezdívaný Suvo. K dispozici má 9. pěší divizi a dva samostatné pěší prapory, z těžších zbraní disponují finské jednotky pouze asi deseti lehkými polními děly. Finská divize se počtem vojáků nemůže sovětské rovnat a výzbrojí už vůbec ne.
Sovětské 163. divizi se podaří přes menší protiútoky dostat až do opuštěného Suomussalmi. Situace sovětských vojáků však není růžová. Dochází proviant a obránci finské země jim neposkytují chvíli oddechu.
Na záchranu 163. divize Sověti konečně posílají již zmiňovanou 44. divizi, navíc podporovanou 21. tankovou brigádou. Ty se mají k Suomussalmi dostat po Raatské cestě. Postupující kolona se roztáhne na délku více než 20 km. Její čelo je 22. prosince zastaveno odvážným útokem finských lyžařů nedaleko Suomussalmi. Finové zároveň brání útěku ruských sil ze Suomussalmi na východ, aby se spojily se 44. divizí.
163. divize v Suomussalmi je Finy definitivně poražena den před silvestrem, na něj však nikdo nemyslí.
Zkáza čeká i 44. divizi a 21. tankovou brigádu na Raatské cestě. Sovětská kolona je postupně zpřetrhána do několika izolovaných enkláv. Zde se Sověti brání hbitým finským jednotkám seč mohou, kvůli vyčerpání hladem a krutým mrazem to však jde stále hůře a hůře. Konečně 8. ledna 1940 je poslední bránící se zmrzlé hnízdo zničeno.
Velká část ze 48 tisíc rudoarmějců v bitvě o Suomussalmi padla, nebo zemřela vyčerpáním a umrznutím, mnoho vojáků bylo nezvěstných. Některým z Raatské cesty se podařilo prchnout či probít na východ. Finové zajali 1300 mužů, ale především ukořistili 43 tanků, 50 polních děl, 25 protitankových děl, 300 kulometů a nepočítaně pušek, to vše vhodné pro další použití. Finské ztráty při této bitvě se udávají v počtu maximálně 900 padlých a 1700 zraněných (optimistické zdroje uvádí necelých 1000 sumárně).
Zdroje:
|