Některé ze strojů švýcarského letectva v roce 1915. V přední řadě zleva doprava stojí dva Blerioty XI-2 (tzn. dvoumístná verze), jeden Morane-Saulnier type H a jeden Morane-Saulnier Type L.
Na úvod se musíme přiznat, že tento text vznikal původně jako krátký úvod k širšímu pojednání o druhoválečných letadlech švýcarského letectva a jejich bojovém nasazení. Ale autorovi se to poněkud vymklo z rukou, a tak nezbylo než to pojmout jako dva samostatné články. V tomto prvním článku si tedy ukážeme jednak to, co předcházelo typům tvořícím výzbroj švýcarského letectva za druhé světové války, ale stručně se seznámíme i se zajímavým a trochu divokým příběhem jeho založení.
Kotrmelec před vznikem, konfiskace při vzniku
Při jednom vojenském cvičení v nastupujícím podzimu roku 1911 se devatenáctiletý letecký průkopník Ernest Failloubaz pokusil přesvědčit generály švýcarské armády o účinnosti letadla těžšího vzduchu při průzkumu. Ale nečekané nouzové přistání (ještě před tím, než stačil něco prozkoumat), při kterém navíc těžce poškodil letoun (naštěstí svůj soukromý), nijak přesvědčivě nezapůsobilo. Armáda tedy o leteckou zbraň zatím zájem neprojevila.
Ovšem byla zde (ostatně stále je) tzv. Švýcarská důstojnická společnost (SOG, Schweizerische Offiziersgesellschaft), která viděla trochu dál. A když si všimla, že armády jiných států své letecké složky s větším či menším elánem již budují (například Francie od roku 1909 a Německo od roku 1910), vypsala v prosinci 1912 finanční sbírku na zřízení vojenského letectva švýcarské armády.
Sbírka nakonec během následujícího roku vynesla 1 734 564 švýcarských franků, což byla suma úctyhodná. Za to by se dala nakoupit například stovka Blériotů XI a ještě by zbylo dost na náhradní díly. Na druhou stranu financování letectva neznamená zdaleka jenom nákup letadel, příklad byl uveden jen kvůli představě, jaká to byla hromada peněz.
Ernest Failloubaz
Theodor Real
Nicméně postoj armády se změnil prakticky až s vypuknutím války. Švýcarské letectvo tak bylo založeno 31. července 1914, respektive toho dne byl Theodor Real, důstojník kavalerie s volnočasovou aktivitou leteckého průkopníka, pověřen ho vybudovat. Jenže byl trochu problém s vybavením, s nákupem letadel to ani tenkrát nebylo jako s houskami. Doma se samozřejmě zatím ani nic vhodného nevyrábělo a nějaká rychlá objednávka v zahraničí nepřipadala v úvahu, protože na začátku války, kdy nikdo nevěděl co má očekávat a bude potřebovat, by se to stejně nesetkalo s kladnou rezonancí.
Naštěstí se tenkrát v Bernu konala velká Národní výstava (byla dlouhodobá, běžela už od května a končila až v září) se zahraniční účastí vystavovatelů. A na ní elánem nabitý Real zrealizoval konfiskaci tří letadel zahraničních vystavovatelů. Ale přišlo i štěstí více dobrovolné, prakticky hned se totiž k novému letectvu přihlásili švýcarští letečtí průkopníci. Každého asi napadne, že jich moc nebylo, maximálně takových deset. Ale zpravidla přišli, resp. přilétli nejen s vlastními stroji, ale také si sebou vzali své kamarády mechaniky.
